Page 26
24
|
GOLF
Pak jsme se sešli ve foyeru a už jsme
se rozmluvili oba. Ona – Klára Spilková,
15 let, nejlepší česká golfistka roku. Do-
konce má i titul nejlepší český golfista,
přesněji Golfista roku. Na patnáct let do-
cela slušný výkon. Já – zvědavý, jak se mi
bude dělat rozhovor s dívkou, která je
4,2krát mladší než já. Bude to deváťač-
ka, slečna nebo už dáma? Rozhodl jsem
se, že se jí zeptám. Chtěl jsem nastínit
profil té dívky v co nejvěrnějších bar-
vách, nejen otázka – odpověď, ale
i atmosféru té naší hodinky.
„Patnáct mi bude za čtyři dny,“ přiznala
Klára přesné datum. Pogratuloval jsem jí
k (zatím nedožitým) patnáctinám a vte-
řinku jsem přemýšlel. Pak jsem se zeptal,
určitě neděláš první rozhovor pro média.
Kývla. Co ti bude vyhovovat, když s te-
bou budu mluvit jako se školačkou-devá-
ťačkou, jako se slečnou nebo jako s dá-
mou? Vybrala si slečnu.
Ona totiž má v sobě od všeho kousek.
Bezprostřední, usměvavá, přímé odpo-
vědi, žádný velký ostych, jasno, přehled
o všem, co se jí v golfu týká. A je v ní
už i kousek dámy – aspoň občas.
Zeptal jsem se jí na skvělé a odvážné
šaty, které měla na sobě při nedávném
vyhlašování králů a královen českého
golfu. Tam byla za dámu – ty šaty měly
výstřih přes celá záda. „Byly v tom ma-
minčiny prsty, nebo to navrhl někdo
jiný?“ Odpověď velmi nečekaná: „Ty mi
ušil brácha!“ Starší bratr se postaral o to,
aby byla Klára na večírku středem po-
zornosti. Nutno dodat, že se šitím šatů
neblýskl poprvé, šije.
„Ty záda mi nevadily, já byla nervózní
spíš z toho, že byly krátké vpředu,“ pře-
kvapila. Vpředu ty šaty byly poskládané
z několika záhybů a dosti decentní. „Ty
ses zezadu nepozorovala, co?“ „Ne, ne-
bylo jak“. Ale její záda mohly několikrát
pozorovat stovky diváků v sále, když si
chodila pro jeden titul za druhým.
Celkem pětkrát musela vystoupat po
schůdcích a přijmout gratulace. Nejlep-
ší dorostenka, nejlepší kadetka, nejlepší
juniorka, nejlepší žena a navrch ještě
Golfista roku! Nádherná sbírka. To hned
tak někdo nepřekoná ani nevyrovná,
nečekala to ani ona sama.
Ten brácha má prsty i v tom, že Klára
začala hrát golf. Je o pět let starší, za-
čal s golfem, když byly Kláře čtyři, ob-
čas jí půjčil hůl. Bydleli v Řevnicích, ne-
daleko hřiště, pak dostala svou první
hůl, pětku železo. Zapomněl jsem se
zeptat, jestli ji má ještě schovanou – na
každý pád ji měla dřív, než jí vypadl
první mléčný zub.
V sedmi už hrála první dětské turnaje
v Erpetu, kde je dodnes členkou. Brácha
splnil svou historickou roli – přivedl Klá-
ru ke golfu, ale postupně odpadl, už
hraje jen střídmě.
Už v těch sedmi si udělala zelenou kartu,
v osmi dosáhla na hendikep – ten nejvyš-
ší nebyl tehdy 54 jako dnes, ale 36. Ten
uhrála a brzy začala sjíždět níž.
„Já si tě pamatuji z mezinárodního mi-
strovství 2008 ve Slavkově“, povídám.
„Tam to tehdy vyhrála Veronika (Holišo-
vá). Tam jsem hrála špatně. Ale na to
mistrovství už jsem přijela s nejlepším
hendikepem z holek.“ To jí bylo třináct
a půl a její hendikep se už trvale usídlil
hluboko pod nulou, na konci sezony
měla +1,5!
„Paní ředitelka je na mne hodná, už asi
čtyři roky mě uvolňuje, když potřebuju
někam odjet na turnaj. Běžné jsou pro-
dloužené víkendy nebo podobná doba,
ale přibývá delších akcí.“
ROZHOVOR
|
Klára Spilková
SLEČNA
KLÁRA
Sedmadevadesátá na světě, devátá v Evropě, první u nás
Sešli jsme se v Čechii, v ponurém prosincovém odpoledni. Ona cvičila záhadné kom-
penzační cviky, při nichž jí jeden šikovný postarší pán – trenér – pomáhal objevovat
po těle takové svaly, o kterých jakživ neslyšela. Většinou se u toho smála. Já seděl
vedle na židli, pozoroval ty cviky a mlčel. Zatím.
Text a foto: Ivo Doušek, Foto: Ivo Doušek, Antonín Krčmář
„No, popularitu nějak moc nevnímám, nemyslím,
že by si na mne lidi ukazovali na ulici prstem, ale
množí se všelijaké ty rozhovory s novináři.“