Page 102
100
|
GOLF
VŠE ZAČÍNÁ STANOVENÍM CÍLE
Než začneme hledat cestu, je nutno si stanovit cíl. Známe jej
opravdu přesně? Možná vás překvapí, že pokud požádáte o pomoc
při hledání vlastní cesty odborníka, nejlépe zkušeného kouče, velmi
pravděpodobně začnete nejprve společně zjišťovat, jestli opravdu
znáte svůj cíl. Přesná a objektivní specifi kace je totiž nezbytným
základem.
NAŠE MYSL JE SLOŽITÁ
Naše mysl je velmi složitý nástroj a většina procesů, které v ní pro-
bíhají, je mimo naši kontrolu. Jedním z mnoha paradoxů fungování
mysli je i skutečnost, že nejméně objektivně ze všech lidí na světě
dokážeme vnímat osobu, kterou známe ze všech nejlépe – tedy
sebe! Subjektivní vnímání vlastní osoby bývá dost odlišné od objek-
tivní reality, často máme tendenci vnímat se spíše tak, jací bychom
chtěli být, než jací jsme skutečně.
S našimi cíli a přáními je to podobné. Jsme schopni tvrdit, že si něco
přejeme dosáhnout, že přesně víme, jaký je náš cíl. Za pomoci od-
borníka ovšem poměrně často zjistíme, že ve skutečnosti to, po
čem toužíme a co je naším cílem, je něco úplně jiného.
Když se zeptáte průměrného golfi sty, jaký je jeho golfový cíl, řekne
vám třeba: Chci naše hřiště zahrát pod 80 ran. Po pohovoru s kou-
čem ale sám zjistí, že vlastně nechce jen zahrát své domácí hřiště
pod 80 ran, ale že se chce naučit hrát co nejlépe golf kdekoli a že
chce dosáhnout stabilní výkonnosti. Tím zároveň zjistí, že takový cíl
je příliš dlouhodobý a nepřesný, že je žádoucí dávat si konkrétní po-
stupné cíle. Zároveň si uvědomí, že mu nejde o to zahrát pod 80
ran jednou, ale že chce dosáhnout stabilní výkonnosti na úrovni 80
ran. Tím se jeho cíl dost zásadně změnil…
HLEDÁNÍ VLASTNÍ CESTY
Když máme jasně vytčený cíl, můžeme k němu začít hledat cestu.
Každý z nás je jedinečný, a proto nemůže existovat jednotná
„správná“ cesta k cíli, vhodná pro všechny. Co je pro jednoho ide-
ální, může být pro druhého naprosto nevhodné.
Nakonec posuďte sami! Učit se hrát golf je možné v každém věku.
Je ale zřejmé, že jinak budeme postupovat u dítěte a jinak u seniora.
Například vlastní golfový švih musí odpovídat fyzickým možnostem
golfi sty, což platí zejména u dříve narozených. Nemá smysl pokou-
šet se kopírovat švih Rorryho McIlroye. Naše cesta by měla odpoví-
dat věku, fyzické kondici a různým drobným zdravotním omezením,
naší povaze, časovým možnostem a spoustě dalších faktorů.
CESTA NÁS MÁ BAVIT
Cesta k dosažení golfových cílů může trvat dlouho, někdy i celý ži-
vot! Je totiž naprosto obvyklé, že s dosažením dílčích cílů si hned
klademe další, většinou vyšší cíle, tudíž jsme neustále na cestě. Je
proto žádoucí, aby nás cesta bavila, protože golf hrajeme hlavně
pro zábavu, nemá smysl se z hřiště vracet otrávení a ve stresu.
NEBOJME SE EXPERIMENTOVAT
Jistý hokejista pálil drajvy do úctyhodné vzdálenosti, ale s obrov-
ským rozptylem. Studoval golfové odborné knihy, radil se s trenéry,
nic naplat! Jeho míče končily tu v lese vlevo, tu v rybníku vpravo.
Nakonec se rozhodl jít vlastní cestou. Řekl si, že přece není možné,
když spolehlivě dokáže trefi t hokejkou „golfovým“ úderem branku,
aby drajvrem netrefi l fervej širokou jako fotbalové hřiště.
Začal trénovat na zahradě po svém. Pokoušel se „střílet“ míče na cíl,
trefoval pověšenou starou deku. Nejdřív z velmi krátkého nápřahu,
pak postupně nápřah prodlužoval. Za pár dnů uměl spolehlivě trefi t
deku z plného švihu z 20 metrů. Prostě přestal myslet na „správný“
švih a začal s drajvrem pracovat jako s nástrojem. Dnes trefuje fervej
spolehlivě a drajvr se stal jeho oblíbenou holí…
Když tento příklad zobecníme, co takhle zkusit zapomenout na stu-
dování „správného“ švihu a začít víc pracovat jako s nástrojem se
všemi holemi v bagu?
PRACUJME NA SVÝCH PŘEDNOSTECH
Jiným příkladem je tenista, který začal s golfem. Byl na míčové hry
velmi šikovný, měl vrozený cit pro míč. Jeho velkou předností bylo
hned od začátku patování a zejména čipování. Zatímco jiní stále
pracovali na tom, co jim nešlo, on neustále trénoval čipování.
Na otázku, proč to dělá, odpovídal: „Když jsem hrál tenis, měl jsem
svůj oblíbený konečný úder, forhend po lajně. Věděl jsem, že se na
něj můžu spolehnout a věřil jsem si. Vyhrával jsem tím hodně zá-
pasů. Na golfu si začínám věřit při čipování, umím si z 20 metrů
spolehlivě čipnout do metru k jamce. Chci si na svůj čip věřit stejně,
jako na ten forhend po lajně. Jednopat znamená většinou par, ně-
kdy i birdie. Proto se nestresuji, když netrefím green, věřím si na čip.“
Podobně lze pochopitelně těžit z dlouhého a přesného drajvu, z vý-
borné hry železy, z vynikající hry z písku…
IDEÁLNÍ CÍL? VLASTNÍ CESTA
Nakonec často zjistíme, že ideálním cílem je ta naše cesta! Když chce
někdo vyhrát na olympiádě třeba maraton a jeho cílem je jen ta vý-
hra, pak svého cíle s velkou pravděpodobností nikdy nedosáhne,
neboť podobné cíle má tisíce běžců z celého světa. A pokud má to
štěstí, že po mnoha letech dřiny a odříkání svého cíle dosáhne, moc
si svého snu neužije. Vystoupí na pár desítek vteřin na stupně vítězů,
dostane medaili – a odchází do historie a zapomnění.
Pokud si chce zachovat na svou sportovní kariéru krásné vzpomínky,
musí milovat hlavně běhání a trénování, musí se umět radovat z po-
stupného zlepšování výkonnosti, musí rád závodit a přijímat vítěz-
ství i porážky. Musí mít rád svou cestu k cíli a považovat ji za svou
hlavní metu. Medaile z olympiády pro něj může být jen krásnou
třešničkou na dortu.
Když se takto naučíme přistupovat ke svému golfu, budeme mno-
hem spokojenější a na golf se budeme vždycky těšit!
Text: Jaroslav Drbohlav
Hledejme vlastní cestu!
K jednomu cíli může vést spousta různých cest. Chceme-li svého cíle dosáhnout, je třeba si vybrat tu cestu, která je ta
nejlepší právě pro nás. Najít si ji a jít po ní vyžaduje často značnou odvahu a sebedůvěru, protože se může značně lišit
od cest, po kterých jdou k cíli ostatní. Kráčíme ke svým golfovým cílům po té správné?