Page 39
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
WWW.CASOPISGOLF.CZ
37
Billy Casper (24. 6. 1931–7. 2. 2015)
získal v profesionální kariéře 59 titulů,
mezi nimi dvakrát US Open a jedenkrát
Masters a Open v Británii. Pětkrát zís-
kal Vardonovu cenu za nejnižší skóre
v sezoně. Patří k těm, o nichž se v an-
glosaské terminologii říká: byl to skvělý
sportovec, a ještě lepší člověk.
Mám rád tuto charakteristiku, která
u nás bohužel není dosud zcela zažitá.
Jsem přesvědčen, že nestačí být vyni-
kajícím či dokonce nejlepším sportov-
cem (podnikatelem, ředitelem, politi-
kem atd.), pokud na konci životní cesty
nelze o dotyčném říci, že byl „ještě
lepším člověkem“. Billy Casper je pova-
žován v historii golfu za jeden z nejvyš-
ších standardů džentlmenství, korekt-
ního soutěžení a empatického vztahu
vůči ostatním.
Krátce poté, co Billy zemřel, četl jsem
nedávný rozhovor s ním, ze kterého
jsem se dozvěděl, že měl 11 dětí,
z toho šest adoptovaných. Obzvláště
mne zaujalo jeho vysvětlení, jak vnímal
smysl své životní mise a jak materiální
tlak způsobený potřebou uživit velkou
rodinu formoval jeho vysokou odolnost
proti stresu ve vrcholovém soutěžení.
„Skutečnost, že jsem musel živit velkou
rodinu, formovala můj vztah k psycho-
logickému tlaku způsobenému soutě-
žením a slávou. Nikdy jsem se proto
nedal chytit do té pasti, že hraji, abych
změnil historii, kolik majorů bude za-
registrováno vedle mého jména, kolik
přepíšu rekordů. Tohle všechno jsou so-
becké cíle. Ti, kdo se zhroutí pod tíhou
takových cílů, tak učiní většinou proto,
že myslí jen na sebe. Já myslel na ro-
dinu. Zažil jsem sice také neúspěchy, ale
díky pohledu na smysl svého golfu jsem
nikdy nepatřil k těm, kteří se v golfu za-
dusí pod tlakem vlastní důležitosti.“
Casper nepatřil k těm, kteří vyzývají
na souboj historii. Stačilo mu být sám
sebou. Proto nebyl ani dost málo nar-
cistou. Pro lidi s narcistickou poruchou
osobnosti je totiž typické, že přehlížejí
své okolí, nedbají pravidel a za svého
přirozeného soupeře nepovažují nic
menšího nežli dějiny. Jeden příklad za
všechny – Fidel Castro a jeho obhajoba
u soudu s větou „La historia me absol-
verá!“ (Dějiny mi dají za pravdu!)
Jistě vám dochází, kdo se tady v golfu
nabízí jako antiteze B. Caspera. A tak
nemohu nezmínit příklad Tigera
Woodse. Upřímně řečeno, v současné
fázi jeho politováníhodného selhávání
při pokusu o návrat do špičkového golfu
mne netěší psát o něm negativně.
Patřil jsem za časů jeho nejvyšší slávy
a arogance k otevřeným kritikům jeho
narcistické povahy. Ale nyní mu spíše
držím palce, aby dokončil závěrečnou
část kariéry pokud možno důstojně.
Nemám potřebu se vymezovat vůči
Woodsovi jako člověku. Jakožto golfový
publicista specializující se na problémy
psychologie a sociologie však nemohu
opomenout fenomén Woods jakožto
ilustrativní případ vzestupu a pádu ty-
pického narcisty ve sportu. Vzestup
a pád jedince, který jako „nadčlověk“
chtěl přepisovat historii.
CO JE NARCISTICKÁ PORUCHA
OSOBNOSTI
Narcis (Narkissos) je postava vypůjčená
z řecké mytologie. Narcis byl krásný
mladík, jehož zahubila láska k sobě sa-
mému. Zamiloval se sám do sebe, když
se spatřil na vodní hladině. Protože však
objekt lásky – on sám, byl nedosaži-
telný, zabil se. V místě, kde zemřel, vy-
kvetly narcisy.
V České republice máme s narcistickou
poruchou osobnosti trochu problém. Není
totiž považována za natolik nebezpeč-
nou nemoc jako třeba v USA. V naší sou-
časné psychiatrické a psychologické praxi
je tato porucha zařazena v ofi ciálním
Narcisté v golfu (i jinde)
– a jak je přežít
O narcistické poruše osobnosti se občas říká, že je to jediný případ nemoci, při níž je
pacient považován za zdravého, zatímco léčení postupně potřebují ti, se kterými je
ve styku. Návrat k problému narcistů však začnu z opačné strany. Protože mne
k napsání tohoto článku inspiroval člověk, jehož považuji za pravý opak, za antitezi
narcistů. Byl to americký golfi sta Billy Casper.
Text: Ondřej Kašina, foto: Globe Media/reuters
Jde o jedince, kteří mohou dosáhnout výjimečné
úspěšnosti v pracovní kariéře, umění, politice nebo
sportu, ale bývají neúspěšní v oblasti
interpersonálních vztahů, protože nejsou schopni
milovat druhé. Obtížně stárnou a těžce se
vyrovnávají s omezeními, která stárnutí přináší.