Page 23
WWW.CASOPISGOLF.CZ
21
Tolik prvenství už v 30 letech! To
jste musel golfu propadnout doslova
od dětství?
Ke golfu mě přivedli rodiče. Začínal jsem
v Semilech v šesti nebo sedmi letech
a měl jsem to obrovské štěstí, že se nás
v té době sešla na hřišti bezvadná parta.
Hráli jsme spolu, trénovali, hecovali se…
Navíc já jsem neměl nikdy problémy
s tréninkovou morálkou, a tak bylo jen
otázkou času, kdy se dostaví i výsledky.
Byl jste od malička i „vůdcem“ vaší
golfové party?
To vůbec ne. Vždyť já v ní byl nejmladší
a navíc do ní patřili Luboš Janda, Martin
Vancl nebo tenkrát naše největší hvězda
„Boban“ Schovánek. Všechno se to srov-
nalo až tak kolem třiadevadesátého, to
mně ještě nebylo třináct let a já dostal
první pozvánku na reprezentační sou-
středění. Pamatuji si to, jako by to bylo
dnes, sešli jsme se v Mariánských Láz-
ních a soustředění vedl Keith Williams.
Všichni, které jste jmenoval, jsou dnes
profesionálové. Vy jste po podobném
osudu nezatoužil?
Každé dítě, které vezme do ruky golfovou
hůl a odpálí míček, chce být profesioná-
lem vyhrávajícím ty nejslavnější golfové
turnaje. Ani já jsem nebyl výjimkou. Měl
jsem navíc i trochu štěstí a díky kontak-
tům mého tehdejšího trenéra Jana Juha-
niaka s Ivanem Lendlem se mně podařilo
získat místo jak na univerzitě, tak v jejím
golfovém týmu. Chytla mě ale škola a já
již po prvním ročníku věděl, že profesio-
nálním hráčem nikdy nebudu.
Zalekl jste se konkurence, nebo jste
měl špatné golfové výsledky?
Vyhrál jsem v naší divizi dva turnaje
a již druhý rok měl díky svým golfovým
výsledkům stoprocentní stipendium.
Na druhou stranu musím přiznat,
že tam byly desítky takových jako
já a o vítězství na turnaji rozhodovalo
často především štěstí i to, komu padlo
víc berdíků. Navíc mě marketing, který
jsem studoval, skutečně zaujal a raději
jsem stále více a více času trávil prací
než golfem.
Zkusil jste se tedy v „zemi neomeze-
ných možností“ prosadit prací?
Hned po dokončení školy jsem nastou-
pil u firmy Dowling & Partners ve Far-
mingtonu, kde jsme analyzovali akcie
pojišťoven pro spoustu investičních
bank, hedge fondů a jiných společností
nejen z Wall Street. Naši klienti pochá-
zeli prakticky z celého světa. Prostě ka-
pitalismus každým coulem. Užíval jsem
si to dva roky, pak ale přišel rok 2005
a výzva České golfové federace, že hledá
generálního sekretáře. Nevím, jestli za-
tikaly „biologické hodiny“, ale já se ze
dne na den rozhodl k návratu. Poslal
jsem své CV, ukončil pracovní poměr,
sbalil kufry a odjel domů čekat na vý-
sledek výběrového řízení.
Když jste se rozhodl přihlásit do výbě-
rového řízení na generálního sekretáře,
věděl jste, do čeho jdete a co bude
náplní vaší práce?
Myslím, že to tenkrát s jistotou nevěděli
ani iniciátoři výběrového řízení, natož já.
Přirozeně jsem měl nějaké představy.
Když si vezmete slovo „secretary“ v ang-
losaském významu, jde obvykle o pravou
ruku prezidenta, člověka s rozhodovací-
mi pravomocemi, ale i příslušnou odpo-
vědností. Určitě nic z toho ale nebylo
hnacím motorem mého návratu. Když
jsem si přečetl výzvu ČGF, ucítil jsem, že
nastal čas českému golfu i něco vrátit.
Většinu svých úspěchů jsem totiž dosáhl
díky podpoře z ČGF a když si připočtete,
že jsem byl celý život vychováván v pře-
svědčení, že když od komunity něco be-
rete, je vaší povinností jí i něco vrátit,
nebude pro vás mé rozhodnutí žádným
překvapením. Ale věřím, že mnoha lidem
toto může znít jako klišé nebo moc
idealisticky.
Kromě řízení každodenní agendy ČGF
patří k nejviditelnější – ovšem i nejkri-
tizovanější – funkci vaše pozice kapitá-
na reprezentačního týmu, zodpověd-
ného nejen za přípravu, ale i výsledky
reprezentantů. Jak ji vnímáte vy sám?
Určitě nejde o „one man show“, o pří-
pravu reprezentantů se stará celý reali-
zační tým, od Karla Vopičky až po Marti-
nu Dorníkovou. Funkce kapitána na mě
„zbyla“ po odchodu Mika Ordnunga,
který položil základy dnešní sofistikova-
né přípravy, založené na synergii golfu,
fyzioterapie, psychologie a především
KDO BRAL,
MĚL BY UMĚT I DÁVAT
Miroslav Holub se zdá jakoby zrozen k objevování a prošlapávání neexistujících cest.
Byl prvním Čechem, který se pyšnil plusovým hendikepem, jako první Čech získal
golfové stipendium v USA a hned po návratu se stal generálním sekretářem ČGF.
Ovšem ani kritika ho nešetří, a tak vás možná bude možná zajímat, jak se takový
generální sekretář cítí, co řeší nebo jaké jsou jeho cíle.
Když jsem si přečetl výzvu ČGF, ucítil jsem, že nastal
čas českému golfu i něco vrátit. Většinu svých
úspěchů jsem totiž dosáhl díky podpoře z ČGF.
Foto: Josef Slezák, archiv M. Holuba