Page 8
KOMENTÁŘE
6
|
GOLF
Vít Koďousek
S otevřenou lahví piva na stole a pusou plnou chipsů vypadá
golf velmi jednoduše. Phil Mickelson, 3. kolo US Masters 2010,
jamky 13, 14, 15 – eagle, eagle a skoro eagle. Nádhera. Stačí
švihnout a míček končí v jamce. Je čas jít na věc.
Následujícího dne stojím na jamce číslo 1 nejmenovaného
českého hřiště, par 4. Stačí dobře zadrajvovat a druhou ránu
železem zcela jistě zahraju rovnou do jamky. Pln elánu
odpaluji krásným hookem do autu. Druhá rána, velmi pove-
dená topinka kousek za dámská odpaliště. Vida! Jak je ten
golf jednoduchý!
Je je vidět, že zahrát eagle není tak snadné, jak by se mohlo
zdát. Na rozdíl od ostatních sportů tomu však lze věřit.
Již dávno jsem se smířil s tím, že nikdy neskočím osm metrů do
dálky, že nezaběhnu stovku pod deset sekund a nebudu star-
tovat z pole position ve Velké ceně Monaka F1. Ani náhodou.
Takové náhody nejsou v mých silách.
V golfu ovšem, na rozdíl od jiných sportů, náhodou eagle nebo
hole-in-one zahrát můžu nejen já, ale kdokoliv, kdo udeří do
míče na ferveji i tím nejkrkolomnějším švihem, který kdy golfový
svět viděl. A to je jeden z důvodů, proč golf hraji.
Usaina Bolta ve vzájemném souboji na 100 metrů porazím je-
dině v tom případě, že mu na startu upadne noha. I tak bych
ale měl velké problémy. Naproti tomu i famózního Mickelsona
v té nejlepší formě můžu na jedné jamce porazit lehce. Stačí
mít trošku (nebo radši pořádnou dávku) štěstí.
Procházka po golfovém hřišti je jako procházka životem. Bez
alespoň trochy štěstí se člověk daleko nedostane. S pořádnou
dávkou štěstí ale může dokázat to, o čem nikdy ani nesnil.
Z PRVNÍHO ODPALIŠTĚ
Čím se golf podobá životu
Nebojte se snů!
Zdají se vám někdy golfové sny? Myslím takové ty živé, u kte-
rých máte pocit, že se to opravdu stalo. Mně ano. Právě onehdy
jsem měl jeden takový. Stál jsem na jednom českém golfovém
hřišti... na poslední jamce... a sledoval pat Tigera Woodse, který
měl rozhodnout o vítězství v Ryder Cupu. Woods ho nepromě-
nil, a tak se Evropa radovala ze zisku trofeje a trocha kapek
šampaňského dopadla i na mě. Byly to bujaré oslavy a já jsem
si jich s radostí užíval. No a pak... jsem se probudil.
Chápete, byl jsem trochu zklamaný, že můj živý sen byl jen
z oblasti fantazie. To se přeci u nás v Čechách nikdy nemůže
stát – byla moje prvotní myšlenka. Ale na druhou stranu – proč
ne? Možná jsem opravdu mohl nahlédnout do budoucnosti,
to přece není nemožné… Nějaký učený oneirolog by mi určitě
vysvětlil, že mé snění nemá vůbec co do činění s reálnou
budoucností, ale já na to už nedbám.
Učení páni jsou často brzdou vývoje. Vždyť kolik z nás se ještě
před několika lety usmálo při pomyšlení nad tím, že by se
na českých hřištích mohly hrát turnaje evropských profesionál-
ních soutěží? Kolik z nás předpokládalo takový razantní nárůst
hřišť, klubů a golfových hráčů? A kolik z nás jen tak pohodí hla-
vou, když někdo uvažuje o České republice jako dějišti Solheim
Cupu či Ryder Cupu? Ten někdo se nebojí snů. A nebojí se sny
uvádět do reality. Nebo se o to alespoň pokouší...
Snílci mívají těžký život, ale bez nich by se svět neposunoval
dopředu. Bez jejich soustavných pokusů a omylů bychom
upadli do stojatých hnijících vod, ve kterých se utopilo již
tolik lidí před námi. Ne, nepovažuji se za onoho snílka, jenž
dokáže pohnout světem. Ale vzdávám hold všem těm, kteří
to nevzdávají.
Jen nechci být tím „učeným pánem“, který jim „moudře“ vy-
světluje, jak hluboce se mýlí, protože archaické poučky a pra-
vidla přece hovoří jinak. Ale právě naopak – historie nám jas-
ně ukazuje, že pouze lidé s vizí a fantazií byli schopni něco
změnit a posunout dopředu. To je inspirace, kterou můžeme
z minulosti čerpat.
Takže až se mi příště bude zdát o Ryder Cupu na českém hřišti,
nezaženu onen sen jako přelud či nesmysl. Řeknu si, že by to
byl docela prima zážitek. A chci být tím, kdo se na takovém
snu bude podílet. Ostatně, proč by neměl být reálný?
Jan Vlášek