Page 54
52
|
GOLF
Politika a golf jsou v něčem po-
dobné. V obou činnostech se vy-
plácí být autentický, zůstat věrný
své podstatě. Není pěkný pohled
třeba na ambiciózního mluvčího
pravicové strany, který se naráz
přerodí v ještě ambicióznějšího
poradce strany levicové. Chybí
tomu fundament a důvěryhod-
nost. Podobně tristní pohled je
na golfisty, kteří si nevážili své
vrozené stranové rotace a radi-
kálně se ji pokusili opustit a „pře-
dělat se“ na křivku obrácenou.
Také jim chybí spolehlivost…
Všichni golfisté – od úplných
začátečníků až po špičku
PGA Tour – mají stejný herní zá-
klad, jedna ze stranových křivek
je jim přirozenější. Špičkoví pro-
fesionálové bývají sice schopni
se naučit tvarovat rány na obě
strany, navzdory této zdánlivé
univerzalitě však přece jen kaž-
dý z nich má, když jde do tu-
hého, tu svoji nejodolnější
a nespolehlivější ránu, blízkou
jejich původní vrozené rotaci.
Dokonce byli a jsou úspěšní hráči
PGA Tour, kteří se s žádnou uni-
verzalitou neobtěžovali a vystači-
li si jen se svou jedinou vrozenou
křivkou. Namátkou mne napadá
Fuzzy Zoeller, který se „prohuko-
val“ mj. k vítězství v Masters
a US Open, nebo Bruce Lietzke,
vítěz 22 titulů na PGA Tour, je-
muž k tomu stačil pouze fejd.
Snaha o rozšíření strategického
arsenálu tvarování ran by nemě-
la začínat nijak radikálně. Hráč
by měl především kultivovat
mechaniku svého základního,
přirozeného úderu, a to tak, aby
fejd nepřeháněl do slajzu nebo
dró do nekontrolovatelného hu-
ku. Takový předvídatelný, opako-
vatelný fejd nebo dró jsou solid-
ním základem hry.
Když už má golfista svůj přiroze-
ný úder stabilizován, může začít
pracovat na tom, aby se naučil
v případě potřeby hrát úplně
rovnou ránu. Není to lehké, ale
s trochou znalosti mechaniky
švihu a s pomocí trenéra je to
realistický cíl. Teprve když už
dostatečně stabilizuje svoji vro-
zenou rotaci a kromě toho je
schopen hrát i rovnou ránu, mů-
že se začít pokoušet o vytváření
rotace zrcadlově obrácené. Vždy
však tato „obrácená křivka“ zů-
stane jen „třešinkou na dortu“,
nikoliv jeho korpusem!
Zřejmě máme naši základní
stranovou preferenci „zakódo-
vanou“ v mozku a příliš radikál-
ní změna by mohla do hloubi
poškodit celou mechaniku švihu
a zmást svalovou paměť tako-
vým způsobem, že po mnoho
měsíců nebo dokonce let bude
hráč „sprejovat“ rány na všech-
ny strany bez jakékoliv kontroly
a předvídatelnosti.
Važte si proto vaší vrozené
stranové křivky, je to něco
jako mateřský jazyk.
Ondřej Kašina,
Lisabon
DRIVING
|
Zamyšlení, reflexe
Hráč by měl pře-
devším kultivo-
vat mechaniku
svého základní-
ho, přirozeného
úderu, a to tak,
aby fejd nepřehá-
něl do slajzu ne-
bo dró do nekon-
trolovatelného
huku.
DJANGO REINHARDT
A KRÁTKÁ HRA V GOLFU
BUĎTE VĚRNÍ
SVÉ STRANOVÉ ORIENTACI
ČIPY
Ti, kteří občas čtou moje články,
už nejspíš vědí, že rád užívám
srovnání mezi golfem a hudbou.
Čím blíže pronikám k pochope-
ní podstaty obojího, tím více
podobností vidím. Obě činnosti
jsou založené na fyzikálních zá-
konech, obojí od adeptů vyža-
duje určitou úroveň motorické
koordinace, v golfu i v hudbě je
zapotřebí kombinovat drilové
cvičení základů a originální
tvůrčí přínos jedince.
A ještě jedno společné golf
a hudba mají – když je skutečně
milujete, vždycky si najdete ces-
tu jak hrát, i když vám v tom
zdánlivě brání věk, fyzická ome-
zení, zranění a nemoci. Typickou
oblastí, kde individuální tvoři-
vost může zvítězit nad prokletím
stáří a fyzické degradace, je prá-
vě krátká hra v golfu, kde lze kre-
ativitou nahradit to, co už chybí
v délce a fyzické kondici.
Když jsem přemýšlel, jak nejlépe
vysvětlit potřebu originálního,
individuálního přístupu ke krát-
ké hře v golfu, napadlo mne
jednoznačně jméno jazzového
kytaristy, který dokázal překo-
nat závažné zranění a vyvinul
techniku tak osobitou, že dosud
fascinuje jak „pouhé“ poslucha-
če, tak i adepty hry na kytaru.
Django Reinhardt byl Rom, kte-
rý se narodil v Belgii a napros-
tou většinu života prožil v Paříži
a jejím okolí. Narodil se v roce
1910 a od mládí hrál na strunné
nástroje jako housle, bendžo
a kytara. Když mu bylo 18 let,
utrpěl těžké popáleniny při po-
žáru jeho maringotky, násled-
kem čehož mu ochrnul mj. ma-
líček a prsteníček levé ruky.
Lékaři ani nikdo jiný nepředpo-
kládal, že by ještě někdy mohl
hrát na kytaru.
Nicméně díky úporné snaze
dokázal Django vyvinout nový,
zcela osobitý styl hry za použití
převážně jen dvou prstů levé ru-
ky. Nejenže znovu hrál na kyta-
ru, ale stal se skutečnou legen-
dou. Můžete se o tom snadno
přesvědčit, když si třeba do you-
tube.com zadáte heslo: „django
reinhardt nuages“. Jeho skladba
„Nuages“ neboli „Mraky“ je ma-
gická a dokazuje, že i mnohá
fyzická omezení lze překonat.