Page 27
WWW.CASOPISGOLF.CZ
25
Od roku 2000 jsem nastoupil jako ředitel
Golfového klubu Líšnice, kde už jsem za-
čal z vlastní iniciativy konkrétně objíždět
školy v okolí. Právě tam vznikla skupinka
dětí (např. Ondra Lébl, Karolína Vlčková),
která se věnovala golfu trochu systema-
ticky. Když jsem v roce 2006 z Líšnice od-
cházel, bylo tam už asi 70 dětí.
Takže jste se snažil věnovat
hlavně dětem…
Pamatuji si, jak jsem seděl v roce 2000
s Karlem Vopičkou a Hanušem Goldschei-
derem – prezidentem ČGF a největší osob-
ností nově obrozeného golfu po revo-
luci u nás. Povídali jsme si a „Goldy“ říkal:
„Kluci, golf by měly hrát také děti a my by-
chom pro ně měli dělat soutěže“. Za ne-
celý rok už se hrálo premiérové Mistrovství
ČR do 14 let na Líšnici za účasti asi pěti
družstev. Pak začaly diskuse o vzniku tré-
ninkových center mládeže, kterých jsem
se aktivně účastnil, dělal jsem asi dva roky
koordinátora všech TCM v ČR, začaly se
rozvíjet soutěže, mládežnický golf zažíval
boom a dnes máme stovky družstev dětí.
Z toho mám ohromnou radost. Přesto mě
silně znepokojuje, že jen vloni ubylo asi
600 dětí ve věku do 18 let.
Jak jste pak přišel s nápadem založit
si vlastní golfovou akademii?
Když v roce 2008 začal investor budovat
resort Zbraslav, oslovil mě, zda bych zde
nechtěl rozjet dětskou akademii. Byl jsem
10 let v manažerských pozicích v golfu,
což je až dost. Věděl jsem, že to je práce,
která by mě přitahovala a naplňovala. Také
jsem si uvědomoval, že už jsem v letech,
kdy vím, že tuto práci má smysl dělat.
A práce s dětmi smysl má, o tom snad ni-
kdo nepochybuje. Pomalu se to rozjíždělo,
jeden demoden za druhým, obcházení
škol, vysvětlování, přesvědčování. Jen pro
zajímavost – za 4 měsíce prošlo demodny
skoro 3 000 dětí a víte, kolik dětí skončilo
v akademii? Tři! Nevzdal jsem to a první
rok jsme měli dvacet dětí a dva trenéry.
To byly začátky. Jak vypadá
akademie dnes?
Dnes máme dvacet trenérů, cvičitelů,
fyzioterapeutů, psycholožku, dva kondiční
trenéry a tři centra se 150 dětmi v aka-
demii a s cca stovkou dětí z mateřských
škol na „čekačce“. Musím ještě zmínit, že
hlavním kvalitativním zlomem byl příchod
Petra Štrougala do funkce hlavního trenéra
v roce 2009. K tomu se váží pokusy o kon-
cepční práci. S Petrem a kolegy stále hle-
dáme nové cesty, ale hlavní teze, se kterou
jsem do toho vstupoval, že golf je sport
jako každý jiný, se nemění, ani naše priority.
Tedy zdraví, výchova a pak golf. Ale o tom
si budeme povídat snad později.
Mohou u vás začít i úplní golfoví
„neználci“, nebo se specializujete
jen na výchovu talentů, kteří už
něco umějí?
V žádném případě. Začít mohou všichni,
kteří chtějí. Máme u nás asi nejvíce dětí
ve věku 5–12 let. Ale začít mohou třeba
i 16letí. Proč ne. Ne každému je dáno být
novým McIlroyem nebo Mickelsonem, ale
každý může být dobrým golfi stou s trva-
lým vztahem ke golfu a sportu, a přede-
vším slušným člověkem. Tomu golf vždy
napomáhá. Je pravda, že dnes už umíme
vytvořit lepší podmínky pro děti s výraz-
ným talentem. Neplatí za výuku nic, mají
hrazenou kompletní péči od kondičního
tréninku přes fyzioterapii, spolupráci
s psycholožkou až po péči v Institutu
sportovního lékařství. I tak je ovšem hlavní
fi nanční břímě na rodičích. Je to paradox,
čím lépe hraješ, tím je to pro rodinu ná-
kladnější. Snažím se, jak můžu, pomáhat
rodičům dětí, kteří nejsou zrovna v kom-
fortní situaci, ale donekonečna to nepů-
jde. Zkoušíme hledat silné partnery s po-
chopením pro „naši věc“.
Co má udělat někdo, kdo právě čte
tento rozhovor a chtěl by, aby jeho
dítě trénovalo ve vaší akademii?
Stačí zavolat nebo napsat mail. Jsem
online. (úsměv) Případně se předtím po-
dívat na naše webovky. Při volbě golfové
akademie nebo klubu doporučuji vždy
zjistit co nejvíce informací od kompetent-
ních osob. Ptejte se na jejich cíle, motivaci
a hlavně na výsledky jejich práce. Nezapo-
mínejme přitom na to, že děti by na spor-
toviště měly nacházet svou cestu samy.
Rodičům nových adeptů opakuji stále to-
též. S nadsázkou to, že bývají „úhlavními
nepřáteli“ svých děti.
Jak to myslíte?
Například když je přivedou proto, že si to
přejí oni, a ne jejich dítě. Nebo že mají vyšší
ambici, než je potřeba. Dětem zase říkám,
že nejdůležitější je, aby je to bavilo, že když
se do něčeho pustí, musí to dělat naplno,
a že výsledek jejich dlouholetého snažení
nemusí být umístění v top 10. Že zde ale
najdou kamarády-děti, i kamarády-trenéry.
Stejně nejlepší reklama je, když řeknou ro-
diče nebo děti svým kamarádům, že tam
je to „dobrý“. Víte z čeho mám radost? Že
všechny naše děti znám křestním jménem.
Na svých stránkách píšete, že chcete
golfové vzdělání spojit se školním
studiem. Jak probíhá spolupráce se
školami?
To je alfa a omega veškerého našeho sna-
žení. Na rovinu říkám, že je to těžké. Mám
výhodu, že jsem učitel a toto prostředí
znám. Platí však jedno, musíte být trpě-
livý a hlavně spolehlivý. Asi nejvíce hrdý
jsem na spolupráci s Gymnáziem Oty Pavla
v Radotíně. V tomto jsem měl štěstí, pro-
tože paní ředitelka Jana Hrkalová je mojí
bývalou kolegyní z Gymnázia Nad Štolou.
Nebála se a vytvořila třeba Kláře Spilkové,
ale i mnoha dalším dětem jak z mé aka-
demie, tak dalším golfi stům a sportovcům
dobré podmínky ke skloubení golfu a škol-
ního vzdělání. Pamatuji si, když jsme s paní
ředitelkou, Klárou a jejími rodiči diskutovali
o možnosti profesionální hry a studia. Klára
to zvládá i díky nesmírné podpoře a pocho-
pení školy. Dnes sem chodí mnoho talento-
vaných golfi stů a golfi stek. A snad úplně nej-
lepší spolupráce je na Loretě Pyšely. Chodí
k nám pravidelně tři mateřské školky z Pyšel
i z okolí a těším se, že 1. června uděláme
první golfové klání mezi mateřinkami.
A spolupráce se základními školami?
No právě, daří se nám spolupráce s ma-
teřskými školami, ale se základkami už ne
Ne každému je dáno být novým McIlroyem nebo
Mickelsonem, ale každý může být dobrým golfistou
s trvalým vztahem ke golfu a sportu, a především
slušným člověkem. Tomu golf vždy napomáhá.