Page 72
72
|
GOLF
Název celé výstavy zní Jarní louka. Na Sla-
pech ale doufají, že počasí už bude vý-
hradně letní a veškeré instalace si návštěv-
níci náležitě užijí! Některé sochy a objekty
budou současně uměním a praktickým prv-
kem, nejrůznější sedací šamotové soupravy,
lehátka, sedátka a křesla v uměleckém de-
signu přímo vybídnou kolemjdoucí, aby se
na chvíli posadili a vychutnali si příjemné
lechtání slunečních paprsků na tváři.
Autorka objektů dodává: „Název Jarní
louka mi ke golfu krásně sedí, tematicky
nosné budou plastiky s názvem Poupata –
ženské schoulené fi gury instalované v růz-
ných výškách na trávníku, do interiéru bu-
dovy jsem pak připravila drobnější plastiky
tak, aby věci měly svůj prostor a výstava
působila kompaktně v obsahu i formě.
Je to docela náročné, protože mi v té
době současně běží výstava v celé galerii
Bröhmse ve Františkových Lázních, ale na
Slapy se už moc těším.“
Pokud byste Veroniku potkali na ulici, vsa-
dím se, že v této vysoké, krásné a křehké
blondýnce rozhodně nebudete hádat so-
chařku, která se denně „maže“ hlínou a vy-
tváří nadživotní objekty! Veronika Oleríny
dokonale klame tělem. Narodila se v Praze
do výtvarné rodiny (matka Renata Oleríny
byla také sochařka). Po střední umělecko-
průmyslové škole vystudovala AVU, obor
monumentální sochařství u profesora Jiřího
Bradáčka a docenta Jiřího Kryštůfka.
Začínala drobnějšími plastikami z cínu
a bronzu nebo portréty. Později se jí zalí-
bily realizace v různých materiálech, včetně
velkoplošných diapozitivů. Jakmile se ale
seznámila se speciálním druhem keramiky –
šamotem – zrodila se láska na první pohled.
Dnes je šamot hlavním prvkem její tvorby.
Její rukopis najdete ve fi gurální tvorbě,
v plastikách pro zahrady, v užité plastice…
Jak moc vás svou prací inspirovala
maminka?
Nejsem schopna posoudit, nakolik mě ma-
minka ovlivnila svou prací, každá jsme měly
jiný pohled na svět. Vím jen, že mě mnoho
naučila z řemesla, a ta krátká doba, co jsme
mohly spolupracovat, byla moc krásná.
Byla jste v dětství u ní v ateliéru často?
Maminka, ale i moji prarodiče mě samo-
zřejmě přivedli na výtvarnou cestu. Odma-
linka, aby ode mě byl klid, mi mamka dávala
do ruky knihy s uměním, tužku a papír a sa-
mozřejmě hlínu. V 60. letech byl moderní
modurit, a tak jsem se v předškolním věku
vrhla na něj. Nebyl rozdíl, jestli jsem byla
v ateliéru, dílně nebo doma.
Studovala jste nejprve obor hračka
na SUPŠ, myslím, že ve vás dodnes
zůstalo něco „hravého“, vaše plastiky
jsou vtipné a dnešní terminologií by
se dalo říci, že i zčásti interaktivní. Jak
vzpomínáte na tu dobu?
Přijímačky na SUPŠ byly asi samozřejmý
krok. Byla to 70. léta a tato škola měla
na tu dobu neuvěřitelně demokratický
přístup, snad i díky skvělému řediteli ak.
soch. Zdenku Vodičkovi. Byly to skvělé
čtyři roky. Ze všech možných oborů jen
ve dvou vyučovali modelování, volba
oboru hračka byla tudíž snadná.
Co vám škola dala a co vzala?
Neřekla bych, že mi něco vzala. I když
z dnešního pohledu výtvarný rozvoj možná
nebyl podporován tolik, jak by si člověk
přál. A co dala? Slušný řemeslný základ
a spoustu skvělých zážitků. A co se týká vy-
soké na AVU, tak to bylo opět mnoho zku-
šeností. Přestože jsem studovala v předre-
voluční době, byly to krásné časy.
Hračky jsou povětšinou spíše malé
předměty, vy jste ale přešla rovnou
do ateliéru monumentální socha-
řiny. Co vás k tomu vedlo?
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Slapy
Jarní louka na Slapech
Od začátku června se na Slapech můžete těšit na nové prostorové instalace přímo na
hřišti! Velkoformátové černé nebo rezavé sochy Antonína Kašpara doplní něžné
oranžové ženské a mužské postavy v podání sochařky a výtvarnice Veroniky Oleríny.
Úplně nový dojem nejen ze hry získáte třeba u odpališť 18. jamky, kde vám kuráž
dodá instalace jménem Poupata.
Text a foto: Pavla Charvátová
ál
í
h
ř
í
f
i
ří
h
v
v
S
ů