Page 92
92
|
GOLF
Poznáte svůj míč?
Málokterý sport má tak podrobná a rozsáhlá pravidla jako hra zvaná golf. Základní povinností každého hráče, ať jde
o špičkového profesionála nebo o pouhého amatéra, je jejich přesné dodržování. Je velmi pozoruhodné, jak rozdílně
přistupujeme k aplikaci pravidel v praxi v různých herních situacích.
Aby bylo jasno, nechci se zde pouštět do diskuse o pravidlech
jako takových. Polemizování o „správnosti“ pravidel je sice velmi
časté téma u kafe na devatenácté jamce, ale všichni víme, že na
pravidlech tím nic nezměníme. Ta tu prostě jsou a platí, ať s nimi
já osobně souhlasím, nebo si o některých z nich třeba myslím, že
zejména v případě amatérských hráčů jsou poněkud úsměvná.
Například dost vážně pochybuji o tom, že ryzímu amatérovi při
obávané hře z bankru nějak pomůže, když se při přípravě na
ránu nechtěně malinko dotkne písku…
Tento příklad uvádím jen pro srovnání, že u některých věcí evi-
dentně bazírujeme na nepodstatných detailech, zatímco u ji-
ných jsme neuvěřitelně benevolentní. Například u identifikace
vlastního míče.
Všichni známe na svých oblíbených hřištích místa, která jsou ho-
tovou pastí na míčky. Typickým příkladem je půl metru vysoká
tráva, lemující fervej po celé délce. Když do ní zahrajete svůj
drajv a míček do ní spadne 200 metrů od vás, víte jen velmi při-
bližně, kde ho máte zkoušet hledat. A nastane problém.
Při odpalu hráč řekne třeba: Hraju Stratu dvojku. Případně jen
slangově: Hraju provéčko jedničku. Podle mých zkušeností si
velká část hráčů své míče nijak neoznačuje. Pak míč zmizí v té
„hačavě“, „džihádu“ atp., on zahraje „provizi“ a odhodlaně vyrazí
do toho království klíšťat s nadějí, že svůj míč do pěti minut na-
jde. Většinou mu jde pomáhat celý fl ajt. Jenže před ním do toho
neoblíbeného prostoru odpálily své míče stovky hráčů, takže se
zde skrývají desítky míčů „Strata 2“ a „provéček 1“.
Často se najde hned několik míčků různých značek, než ně-
kdo zahlásí: Našel jsem provéčko jedničku! Hledající nešťastník
přiběhne a radostně vykřikne: To je on! A s nalezencem pokra-
čuje ve hře, aniž by kdokoliv protestoval, všichni jsou spokojeni!
Přitom je zřejmé, že v prostoru 10 × 10 metrů může být několik
dalších stejných „provéček“, takže je dost pravděpodobné, že
hráč hraje cizím míčem.
Dokud nebude povinnost mít své míče viditelně označené osobní
značkou, bude k těmto situacím logicky a často docházet. A je
úplně jedno, jestli to hráč udělá vědomě, nebo nevědomě. Stejně
tak je úplně jedno, jak situaci vyhodnotí ostatní hráči ve fl ajtu.
Hráč prostě musí být schopen svůj míč nezpochybnitelně identifi -
kovat, což je u neoznačeného míče nemožné.
Co by striktně podle pravidel měl hráč v takové situaci udělat, ví
jistě každý golfi sta. Jenže to v praxi skoro nikdo nedělá. A proč to
celé vlastně píšu? Myslím si, že chce-li někdo skutečně hrát podle
pravidel, měl by si své míče značit osobní značkou. Získá tím
prakticky jistotu, že hraje opravdu svůj míč, a navíc další výhodu,
že mu jeho míč na ferveji omylem neodehraje někdo jiný.
Text: Jaroslav Drbohlav
vyhnuli udeření hole do míčku pod příliš strmým úhlem, při ná-
přahu několik centimetrů (nebo dokud boky a ramena nezačnou
rotovat) „zametejte“ holí povrch.
Ve vrcholu nápřahu (při pohledu zdola zezadu) by levá paže
měla zakrývat pravé rameno. Takový pohyb vám pomůže
švihat kolem trupu, přičemž hůl do míčku povedete po
mělčí dráze.
HLAĎTE POVRCH
Odolejte pokušení míček nabrat nebo mu jakkoliv pomá-
hat do vzduchu, nechte prostě odvádět loft hole jeho práci.
Představte si, že nějakých 7 cm před míčkem je zapíchnuté
týčko a vy se snažíte setřít jak míček, tak týčko. Pokračujte
v hladkém klouzání fervejového dřeva po povrchu, do-
kud hůl sama nezačne přirozeně stoupat ve fázi následující
po zásahu.
(red)