Page 44
INSTRUKCE
|
Kapitoly z psychologie
42
|
GOLF
Když to budete praktikovat asi tak pět
minut, určitě se vaše mysl pokusí hrát
s vámi ten obvyklý trik a odvádět vás
do minulosti a projektovat do budouc-
nosti. Nebraňte jí v tom násilím, sledujte
ji jako pozorný divák, ale po každém ta-
kovém pokusu se důsledně vraťte zpět
do stavu „Teď a Tady“, k vlastnímu de-
chu, do reality. (Některé metody dopo-
ručují počítat nádechy a výdechy atd.,
ale já osobně jsem nedůvěřivý ke všemu
„technickému“, co komplikuje přirozenou
cestu propojení s okamžikem a s námi
samými.)
Je téměř jisté, že po několika pokusech
tuto dechovou techniku „zpřítomnění“
zvládnete. A je úplně jisté, že to pomáhá
na cestě k bájnému stavu, o který všichni
golfi sté usilují a který se nazývá „býti
v zóně“. Když tuto techniku dokážete
spojit s poučením o rozdílu mezi živou
a rozpitvanou kočkou, bude z vás zaru-
čeně lepší golfi sta.
Zapomeňte na všechny poučky o hlavě
dole atd. Hrajte svůj vlastní švih jako
součást reálné chvíle vašeho skutečného
života ve vašem těle a u toho hledejte
pocit komunikace a sounáležitosti s hřiš-
těm, s okamžikem. V angličtině se pro
výuku techniky Mindful Golf užívá rada
„Feeling is Knowing“ – nejlépe pozná-
váme prostřednictvím našich vlastních
pocitů.
Pokud vás alespoň trochu zajímá možnost
být více v přítomnosti a více sami sebou
nebo jestli aspoň chcete být lepším gol-
fi stou, pak zhlédněte fi lm Legenda o slav-
ném návratu. Nedoporučuji ho jen kvůli
tomu, že jej režíroval Robert Redford a že
v něm hrají mj. Will Smith a Matt Damon.
Považuji jej za velmi poučný především
kvůli tomu, že se jeho autorům podařilo
zachovat důležité „vzkazy“ z původního
románu The Legend of Bagger Vance,
který napsal Steven Pressfi eld.
Jak kniha tak i fi lm obsahují několik pa-
sáží, které srozumitelně popisují, jak se
„napojit na realitu“ a jak zvýšit všímavost
ve prospěch golfu. Pokud z jakýchko-
liv důvodů nebudete mít možnost vidět
tento fi lm nebo si přečíst knihu, dopo-
ručuji alespoň opakovaně shlédnout na
Youtube úryvek zachycující proces, kdy
se golfi sta „vciťuje“ do hřiště, jak ne-
chává k sobě hřiště promlouvat, zpří-
tomňuje veškerou svou pozornost do
aktuálního okamžiku a na základě toho
všeho přijímá vzkaz, jaký druh rány má
zahrát.
Jestliže má dosud někdo pochybnosti
o převaze „pocitového golfu“ nad pře-
hnaně technickým pojetím, pak si pře-
hrajte poslední kolo letošního Masters.
Několik ran, které předvedl v závěru vítěz
Bubba Watson, se vymyká jakýmkoliv
ofi ciálně uznávaným golfovým instrukcím
a možná i fyzikálním zákonům. Ty rány
z lesa, přes stromy a za roh by z hlediska
uskutečnitelnosti počítal nositel Nobelovy
ceny za fyziku několik týdnů.
Ale Bubba zaručeně nic nepočítal, vůbec
v těch okamžicích nemyslel na techniku
golfové hry. Řídil se pouze citem a intuicí.
Naopak Tiger Woods ve stejném turnaji
ukázal, jak bezradně začne vypadat i zku-
šený golfi sta, který se přestane řídit pod-
vědomým citem a má hlavu plnou tech-
nických aspektů hry.
Nedávný kapitán týmu Ryder Cup USA
Paul Azinger v amerických médiích po-
psal, že Woods mu během turnaje připa-
dal svým chováním jako „jižní konec muly,
která jde hlavou na sever“. A zdůraznil, že
momentální neschopnost Woodse zúročit
golfové zkušenosti a um je zaviněna tím,
že „má plnou hlavu myšlenek na tech-
niku švihu, které blokují schopnost vcítit
se do hry“.
Z hlediska schopnosti „zpřítomnění“
našeho života a golfu je zajímavá
také kniha Tři ušlechtilé pravdy golfu
( Golf's Three Noble Truths) od Jamese
Rogonneta. Vychází z podobných prin-
cipů, které již výše zazněly, a jako tři
ušlechtilé zásady golfu uvádí:
1. Uvědomění si přítomnosti a sebe sama
2. Rovnováhu našich pocitů ohledně
vztahu ke světu a realitě
3. Jednotu přijetí dobrého i toho horšího,
co přináší život.
Autor popisuje svůj golfový život jako „tři-
cet let marného hledání a frustrace“. Pak
se mu podařilo prožít probuzení, které
nazval „druhými narozeninami“, když
pochopil, že hledat musí člověk přede-
vším uvnitř v sobě. Tam najde schopnost
intenzivně žít v reálném okamžiku pří-
tomnosti a vychutnat to, co se zdá úspě-
chem, i to opačné. Jedině prostřednic-
tvím schopnosti žít plně v přítomnosti lze
odbourat psychologické bloky, které jsou
schopny zastavit výkonnostní růst gol-
fi sty třeba po desítky let. Jedině prostřed-
nictvím poznání sebe sama můžeme
najít odpovědi na to, jak dělat cokoliv
smysluplněji.
V doslovu k této knize se píše: „Ne-
golfi sté se často udiveně ptají, co nutí
muže i ženy tlouci do míčku, pronásle-
dovat ten míček a zoufat si, když ne-
spadne do jamky. Zdá se mi, že odpo-
věď na tuto otázku se nachází blízko
k odpovědi na konečný smysl našeho
života.“
Jestliže vám to připadá příliš odtažité
pro českou skeptickou náturu, pak sli-
buji, že druhý díl bude věnován trans-
formaci zmíněných technik a přístupů
do naší idiosynkrasie a mentality. Jako
zálohu na poněkud více středoevrop-
ské pojetí „zpřítomnění“ uvádím po-
střeh jedné české čtenářky: „Mindful-
ness praktikuju třeba ve chvíli, kdy jím
zmrzlinu. Všechno ostatní v tu chvíli
pustím z hlavy. Soustředím se jenom
na její barvu, konzistenci a chuť. Na to,
jak se rozplývá na jazyku. Jak mi přitom
trnou zuby. Jak křupe mírně rozmočená
oplatka, ve které ji držím. Nic jiného v tu
chvíli neexistuje.“
Tomuhle určitě porozumějí i ti, kteří
jsou z nějakého důvodu nedůvěřiví vůči
moudrostem vycházejícím z tradice
buddhismu.
Jedině prostřednictvím schopnosti žít plně
v přítomnosti lze odbourat psychologické bloky,
které jsou schopny zastavit výkonnostní růst
golfisty třeba po desítky let. Jedině prostřednictvím
poznání sebe sama můžeme najít odpovědi na to,
jak dělat cokoliv smysluplněji.