Page 77
WWW.CASOPISGOLF.CZ
75
Navigace je navigace, samozřejmě jsme
ji měli zapnutou, ale bylo to přesně, jak
řekl. Hranice jsem si nevšiml, jen se změ-
nily nápisy, a stejně nenápadně jsme vjeli
zpátky k nám. Pak už dlouhá zeď po levé
straně silnice a vjezd na parkoviště u dost
velkého jezírka, u něhož stojí i klubovna.
KOUSEK HISTORIE
Většina českých a moravských hřišť je tak
mladá, že mít nějakou historii ani nestihla.
Tady to neplatí. Šilheřovické hřiště postavili
už před 42 lety, je třetí nejstarší osmnáct-
kou v České republice a první na Moravě.
Myšlenku dovést golf na Ostravsko pojal
za svou jako první Jan Cieslar, významný
hráč své doby. V pátrání po vhodné lo-
kalitě se spojil s ostravským primátorem
a z několika možností vybrali anglický park
u šilheřovického zámku.
Odvážná volba: park je úžasný, je zapsán
jako nemovitá kulturní památka a je zařazen
i do evropské soustavy NATURA 2000. Za-
ložil ho Friedrich z Eichendorfu před téměř
dvěma sty lety, pak ho přebudovali další
vlastníci, Rothschildové. V současné době
patří velká část pozemků parku TJ Ostrava.
Park je plný velikánských stromů, převažují
duby, jasany a lípy, ale je v něm i spousta
dalších vzácných dřevin, které dřívější vlast-
níci nashromáždili z celého světa. Ideální
místo pro procházku ve dvou, pro tichou
meditaci, ale i pro golf. Nenajdeme mnoho
tak důstojných prostředí, ve kterých se golf
usídlil. Vrostl sem a po 40 letech symbiózy
sem zapadá zcela organicky.
Ano, běží to, už je to 40 let! Přesněji –
park byl zaměřen v roce 1968, pak pro-
jekt, hned zahájení stavby – všechno
enormním tempem, takže už na podzim
1970 se zde hrál první ročník „Ostrav-
ského turnaje“. Tím byl slavnostně zahájen
provoz hřiště. Stavělo se tehdy všelijak:
památný je třeba barter, kdy nejmeno-
vaná zubařka dobře spravila nejmenova-
nému řediteli nejmenované stavební fi rmy
zuby a spokojený ředitel poslal na stavbu
čtyřicet náklaďáků materiálu. Jinými slovy
řečeno, nechybělo nadšení…
Při výstavbě nedošlo k významným přesu-
nům zeminy a modelování terénu; jednak
to kvůli stromům nešlo, ale ani to nebylo
potřeba. Celý park, zabírající necelých
100 hektarů, je jen mírně zvlněný, žádné
zlomy a skoky terénu, změny sklonu
svahů jsou velmi mírné a osmnáctka se
sem dala pěkně umístit.
STROMY, STROMY, STROMY
Když jsem před osmi lety začal hrát golf,
slýchal jsem o „Šilhéřkách“ často. Můj
akční rádius se omezoval na Brno, ale po-
kročilejší spoluhráči tam jezdili, například
na kurzy, jejichž náplň, zejména večerní,
byla pověstná.
O něco později jsem se tam objevil i já,
hráli jsme seniorské mistrovství družstev
v jamkovce. Mám v živé paměti ty rány,
které se rozléhaly parkem, když někdo
napálil míček do stromu. Čím větší strom,
tím víc je to slyšet, tvrdili mi zkušenější
borci. Něco na tom být může…
Trefi t tady strom není těžké. Se svými ve-
likými větvemi, sahajícími skoro až k zemi,
vstupují často do hry i tehdy, když nestojí
přímo na ferveji. Ovlivňují směr rány, strach
z nich vede často vaše ruce jinam, než
Park postupně znovu získává klasickou anglickou tvář.