Page 42
INSTRUKCE
|
Chůze versus buggy
40
|
GOLF
Nedávno jsem byl neprávem zařazen do
té kategorie, a musím to vysvětlit. Nejsem
korouhvička ani oportunista, jen se snažím
přizpůsobit neustálým změnám, které život
a čas nevyhnutelně přinášejí.
Konkrétně jsem byl obviněn, že doporučuji
v mých článcích co nejvíce při golfu chodit
pěšky, a současně jsem byl na hřišti ve Slav-
kově spatřen, jak se pohodlně vozím a opa-
luji na buggy. (Než jsem začal psát tento
článek, udělal jsem si lingvistický průzkum.
Jeho výsledkem bylo zjištění, že naše gol-
fové kluby užívají většinově slovo „buggy“,
aby odlišily elektrické vozidlo, na kterém
hráči jezdí, od elektrických vozíků, které
hráči vedou. Použiji tedy tuto terminologii.)
Již po několik let je pro mne jedním z vr-
cholů golfové sezony Firemní pohár, který
pořádá časopis Golf ve Slavkově. Bývá to
nejen sportovní zážitek díky náročnému
hřišti, ale rovněž milé setkání s lidmi z re-
dakce a s přáteli, kteří různým způsobem
gravitují okolo této akce.
Letos se turnaj konal 15. května a mne
postihl problém, protože mi na tuto sou-
těž dvojic chyběl spoluhráč. Moje tra-
diční spoluhráčka, má manželka, si léčila
zlomené zápěstí, a tak jsem musel najít
jiného partnera. Stal se jím dlouholetý ka-
marád a bývalý spoluhráč z ligy softballu,
který se – jako mnoho bývalých softbal-
listů – předělal v seniorském věku na gol-
fi stu. Jenže aby to nebylo příliš jednodu-
ché, ten má zase problémy s kolenem.
V úterý jsme přijeli do Slavkova na tré-
ninkové kolo a já jsem byl zaplaven ná-
hlou vlnou radosti, že jsem mohl vy-
padnout z Prahy z „krysího závodu“
zaměstnání a konečně jsem zase dýchal
vůni trávy, díval se na slavkovský zá-
mek a těšil se na hru. Ale ouha – spo-
luhráč mi sdělil, že jeho koleno „nedá“
dvě osmnáctky po sobě. Buďto trénink
s buggy, nebo turnaj s buggy. Tak jsme
zvolili první variantu a vyjeli vstříc tré-
ninkovému odpoledni, ve kterém se
rozptýlily mraky nad hřištěm a dokonce
začalo hřát slunce.
Kombinace relaxu, golfu, genius loci Slav-
kova a sluneční svit mne natolik opojily, že
jsem si užíval ty chvíle a vstřebával je ce-
lým tělem. Jeden můj golfový kamarád, se
kterým jsem hrával v Portugalsku, o tako-
vých okamžicích golfové radosti spojené
se slunečným počasím říkával: „Člověku
by se chtělo v tom blahu vyválet.“
Euforie mne opustila hned, jakmile jsem
po tréninku přišel do slavkovské klubovny,
kde již probíhaly přípravy na večerní spo-
lečenskou část turnaje. Hlavní pořadatel
mne uvítal s úsměvem až příliš poba-
veným a v očích měl šibalský lesk, jenž
dobře znám. Mívá jej moje dcera Betty,
když na mne chystá nějakou legraci. „Jsi
tady hvězdou dne,“ sdělil mi šéfredak-
tor GOLFu – a tím jen posílil mé obavy.
„Lidé za mnou chodí a říkají, že prý ses
přidal k těm, co kážou vodu, a pijou víno.
Viděli tě, jak se vozíš na buggy, a nějak jim
to nešlo dohromady s tvými články, kde jsi
doporučoval u golfu co nejvíc chodit.“
KDYŽ TO JINAK NEJDE, LEPŠÍ
S BUGGY NEŽLI VŮBEC NEHRÁT
Svět okolo nás se mění velmi rychle.
A nejen to – rychlost těch změn není kon-
stantní, ale tempo vývoje světa a život-
ního stylu má tendenci exponenciálně se
zrychlovat. To by ale ještě nebylo to nej-
horší. Nejsmutnější je, že se měníme my
sami. Nevyhnutelně podléháme opotře-
bení v průběhu života. V některých pří-
padech u toho rovněž moudříme a jsme
schopni ty změny refl ektovat a přizpůso-
bit jim naše chování a prostředky pohybu
po hřišti. Jinak řečeno, jsme schopni se za-
chovat podle starého indiánského přísloví:
„Jakmile zjistíte, že jedete na mrtvém
koni, je lepší sesednout.“
Pokud se jedná o konkrétní případ orto-
pedických a jiných zdravotních problémů
„Život je neustálý tok přeměn a změn.“
Čuang-c’
S bagem na zádech, tlačit vozík
nebo se vézt na buggy?
Naše země se od dávných věků hemžila jedinci i souručenstvími, jejichž hlavní strategií
bylo rychlé měnění názorů a převlékání kabátů – podle toho, kde se zrovna nabízely
větší výhody. Z hlediska behaviorální psychologie je takové chování svým způsobem
pochopitelné jako reakce na svízelné historické etapy vývoje v našich krajích, nicméně
se nelze divit, že určitá část lidí je zde alergická na ty, „kteří káží vodu, a pijí víno“.
Text: Ondřej Kašina, Foto: ingimage.com