Page 90
PORTRÉT
|
Francis Ouimet
88
|
GOLF
Při US Open v roce 1913 doma v Brookline
stáli proti domácímu mladíkovi dva nejne-
bezpečnější a mediálně nejznámější soupeři.
Ale byla tu asi padesátka dalších uchazečů
o výhru: mimo jiné obhajující dvojnásobný
(US Open z uplynulých ročníků 1911 a 1912)
šampión Američan John McDermott (nako-
nec skončil osmý o 4 rány) nebo začínající
golfová americká hvězda Walter Hagen,
který v Brookline v roce 1913 při Ouimetově
památném vítězství obsadil 4. místo.
DVĚ KOLA DENNĚ PLUS
CELODENNÍ PLAY-OFF
US Open v roce 1913 se hrálo na regulérní
4 kola během dvou dnů. Ve čtvrtek ráno
a odpoledne vždy 18 jamek, v pátek to
samé. Na sobotu by pak připadalo případné
play-off opět na 18 jamek, v případě stej-
ného výsledku pak po jedné jamce na náh-
lou smrt. Po dvou kolech, tedy prvním dnu,
vedl Vardon, Ray byl o dvě rány za ním.
Druhý jmenovaný zahrál v druhém kole
rekord hřiště (79, 70 ran) a patřil s Vardo-
nem (75,72) k jasným favoritům. Ouimetovi
se ovšem povedlo kromě druhého i třetí
kolo (77, 74, 74), a tak po třetím kole sdí-
leli vedení tři muži, tedy dva muži (Britové)
a jeden v podstatě ještě jinoch!
Čtvrté kolo hráli všichni tři v silném emoč-
ním vypětí. Britové byli pod tlakem, aby
jim jakožto jasným favoritům nevyfoukl ti-
tul neznámý nováček, který byl najednou
konfrontován se zájmem novinářů i neu-
věřitelným počtem diváků (podívat se byl
i prezident USA Taft).
Všichni shodně zahráli v posledním kole
79 (špatné deštivé, opravdu neskórovací
počasí), přičemž Ouimet se na stejné
skóre, a tím do rozehrávky, dostal až fa-
mózním závěrem (poslední dvě jamky -1).
Hrál pod neuvěřitelně velkým tlakem,
protože na jeho jamce č. 6 už měli sou-
peři dohráno a přišli se na něj podívat.
Spolu s nimi domácího mladíka sledoval
dav 10 tisíc (!) diváků.
„BYLO MI CTÍ. ZASE SI NĚKDY
ZAHRAJEME…“
Rozehrávka následovala další den v so-
botu, jak je při US Open obvyklé – na ce-
lých 18 jamek. Ta určila i konečné pořadí.
Hrálo se za silného deště (což fi lm trochu
pominul). První vypadl Ray (78 ran), a ne-
uspěl ani Vardon (78 – ve fi lmu je v jeho
skóre věcná chyba, možná spíš dramatur-
gický záměr).
Nepředstavitelnou tíhu musel dvacetiletý
kedík nést několik hodin. Play-off dohrál
v paru a svým vítězstvím zcela šokoval
celý sportovní svět! Druhý Harry Vardon
bral za stříbrnou pozici 300 dolarů, třetí
Ted Ray 150 dolarů, za dělená čtvrtá místa
dostal mimo jiné Walter Hagen 78 dolarů.
Hagen ovšem US Open vyhrál hned příští
rok a pak po dvouleté přestávce kvůli první
světové válce ještě v roce 1919. Vítězný
Francis Ouimet jako amatér fi nanční cenu
získat nemohl, v davu spontánně vybrané
peníze daroval kedíkovi.
Ouimetův příběh je velkou oslavou.
Oslavou mládí a mladické odhodlanosti,
stejně jako přátelství a týmové věrnosti.
A smyslu pro fair-play. I fi lmový Vardon
chtěl vyhrát – dokonce moc! Ale nakonec
vyhrál respekt k soupeři a láska ke golfu,
jak naznačuje Vardonova poslední věta
na konci fi lmu: „Pěkný souboj, pane Oui-
mete, moc pěkný. Bylo mi ctí. Hrál jste
dobře. Gratuluji k úspěchu, zasloužil jste si
ho.“ A při odchodu se Vardon ještě otáčí
a dodává: „Zase si někdy zahrajeme…“
Francis jako člověk a hráč
• Francis Ouimet byl jedním z pěti amatérů, kteří celkem osmkrát vyhráli US Open.
Byl zároveň prvním amatérem. Bob Jones vyhrál ve 20. letech minulého století
čtyřikrát, naposled vyhrál amatér (Johny Goodman) v roce 1933.
• Roku 1951 se stal Ouimet prvním nebritským kapitánem klubu St. Andrews.
• V roce 1955 byla založena Cena Bobbyho Jonese jako nejvyšší uznání Americké
golfové asociace za přínos golfu. Hned prvním držitelem se stal Francis Ouimet.
• Do Světové golfové síně slávy byl Francis uveden v roce 1974.
• S manželkou Stellou Sullivan (svatba 1918) měli dvě dcery a jejich svazek trval
bez půlroku 50 let až do Francisovy smrti v roce 1967.
„Všechno, co chci, je dostat šanci.“ (All I want
is a chance.) – Ouimetovo heslo – vůči klubu i jeho otci.
Společná fotografi e Francise Ouimeta (vpravo) a jeho kedíka
Eddiho Loweryho je známá mnoha golfovým fanouškům.