Page 43
INSTRUKCE
|
Chůze versus buggy
41
golfi stů, lze toto přísloví poopravit v tom
smyslu, že se nejedná o „sesednutí“, ale
naopak o „nasednutí“ – na buggy. Každý
z nás asi je schopen rozhodnout, kdy by
pro něj jízda na buggy ještě byla proje-
vem lenosti nebo snobství – a kdy už na-
dešel okamžik, kdy lze zodpovědně říci,
že to bez této pomoci nejde. Když má
někdo koleno zralé do šrotu, pak je prostě
použití buggy zcela oprávněné.
Ale jsou rovněž situace, kdy použití buggy
vypovídá více o deviacích v duši hráče
než o jeho fyzickém zdraví. Je fakt, že se
v našem golfu vyskytují individua spíše
pseudogolfová, která možnosti vézt se
na buggy zneužívají.
Vzpomínám na případ z Poděbrad, kde
se před časem konal turnaj v době, kdy
bylo hřiště velmi podmáčené. Proto byl
vydán kategorický zákaz používat buggy.
Ale mezi VIP hosty turnaje patřil jeden
ministr, který s arogancí jemu vlastní
po manažerovi klubu buggy požadoval.
Onen manažer VIPákovi slušně vysvětlil,
že to stav hřiště vylučuje. A ministr na něj
vyjel: „Víte, kdo já jsem?“ Manažer s ne-
změněným profesionálně klidným tónem
odvětil: „Samozřejmě, že vím, kdo jste.
Ale i kdybyste byl ministrem zemětře-
sení, tak buggy nedostanete, protože to
není možné.“
Rád bych se soustředil na prezentaci vě-
deckých názorů týkajících se rozdílů mezi
chozením na golfu a ježděním v buggy.
Tuto úvodní část proto uzavřu stručnou
rekapitulací:
Každý normální golfi sta by měl při hře
chodit, dokud mu to zdraví umožňuje.
Zdá se mi, že toto období se nyní poně-
kud prodlužuje díky kvalitnějším golfovým
vozíkům a běžné dostupnosti elektrických
vozíků. Když však už zdraví hráče neu-
možňuje smysluplnou hru bez buggy, ne-
mělo by být použití tohoto podpůrného
prostředku vnímáno jako dehonestující.
CO ŘÍKÁ O TOMTO PROBLÉMU
VĚDA A JEJÍ EXPERIMENTY
Americký vědec Dr. Neil Wolkodoff,
ředitel Rose Center for Health and
Sports Sciences, uskutečnil se svým tý-
mem zajímavý experiment, jehož cí-
lem bylo změřit množství spálených
kalorií a skóre golfi stů podle způsobu
pohybu po hřišti. (http://onpar.blogs.
nytimes. com/2010/08/01/a-little-scientifi c-
research-for-all-those-19th-hole-debates)
Využil nejmodernější technické prostředky
k měření údajů při hře u skupiny dobro-
volníků, sestavené z amatérských gol-
fi stů ve věku 26–62 let, s HCP 2–17. Podle
mého názoru byl rozdíl ve věkovém roz-
pětí dostatečný k získání reprezentativ-
ních výsledků a rovněž k tomu pozitivně
přispěl výběr rozpětí hendikepů, což sní-
žilo možné zkreslení výsledků na základě
nezvládnuté základní herní techniky.
Pokusní golfi sté hráli opakovaně 9 jamek,
přičemž byly měřeny jejich fyzické údaje
a sledovalo se skóre. Průměr z četného
opakování experimentu ukázal, že gol-
fi sta jedoucí na buggy spálí za 9 jamek
jen 411 kalorií, zatímco ten, který si nese
bag na zádech, vydá na stejném úseku
721 kalorií. Jako překvapivé označuje stu-
die zjištění, že fyzická náročnost tlačení
golfového vozíku je téměř shodná s noše-
ním bagu na zádech. Při tlačení běžného
vozíku na 9 jamkách golfi sta spálí v prů-
měru 718 kalorií.
Pokud vám tedy jde o sportovní výkon,
je zajímavé, že je prakticky totožný
při hře golfu s nošením bagu na zá-
dech i při tlačení vozíku s bagem. Ale
my golfisté jsme povětšině ambiciózní
stvoření – a tak nás logicky zajímá, jak
se způsob pohybu po hřišti promítá do
výsledného skóre.
Podle studie uskutečněné v Rose Center
for Health and Sports Sciences je nej-
lepší cestou k dobrému skóre tlačit si vo-
zík s bagem. Pokusní golfi sté dosahovali
průměrného skóre 40 ran na 9 jamek
v případě, že si vezli bag na vozíku. Když
dostali za úkol hrát s nošením bagu na
zádech, jejich průměrný výsledek se zhor-
šil na 42 ran za 9 jamek. A nejhoršího
skóre dosahovali při ježdění na buggy –
43 ran za 9 jamek.
Dr. Wolkodoff to vysvětluje: „Tato stu-
die potvrdila empirický názor, že chůze
k míčku dává golfi stovi potřebný čas
k dobrému promyšlení následujícího
úderu. Při jízdě na buggy naopak rychle
přijede k míčku, seskočí a v podstatně
kratším časovém úseku se musí rozhod-
nout, čím a jak bude hrát.“
Přemýšliví lidé mívají touhu konfrontovat
své dojmy a pocity s objektivnějšími for-
mami poznání a touto cestou případně
opravit své mylné názory nebo se ujistit
o pravdivosti vlastního vnímání. Patřím
k této skupině a závěry amerického vědce
Dr. Wolkodoffa jsou pro mne vítanou ob-
jektivizací toho, co jsem podvědomě cítil
více než 30 let.
Chůze po ferveji směrem k míčku je tím
nejpřirozenějším a nejefektivnějším způ-
sobem, jak vnímat tvar ferveje, vítr, stav
povrchu a vzdálenost pro příští ránu
i ideální strategii k výběru hole a typu
úderu. A dokonce ani není nutné se
u chůze loudat.