Page 19
WWW.CASOPISGOLF.CZ
17
jen stěží. „Pětasedmdesát procent všech
zařízení je ve ztrátě,” odhaduje znalec
z branže a současný manager Stegersbachu
Richard Senninger. Rovněž Franz Wittmann,
slavný rakouský automobilový
závodník, který byl sedm let
prezidentem Rakouské gol-
fové federace a postavil si nej-
krásnější golfové hřiště v zemi
(Adamstal), komentuje
situaci slovy: „O krát-
kodobý obchod
nejde nikde, znovu
bych to už nedě-
lal. Strašná práce
a žádný velký byz-
nys, horko těžko se
vyhýbáme červeným
číslům. Bez nadšení
pro golf by to nešlo.”
Hendikep je zjevný – Rakousko
je příliš malé, než aby se v golfu
mohly točit skutečné peníze. Na
tak malou zemi evidujeme příliš málo gol-
fi stů na tolik hřišť (150). Od roku 2003 je
křivka růstu počtu golfi stů takřka vodo-
rovná, zatímco do té doby téměř strmě
stoupala. Poslední čtyři roky se počet re-
gistrovaných golfi stů pohybuje prakticky
beze změny kolem 104 000.
Bezprostředním důsledkem stagnace je
skutečnost, že domácí golfové kluby, které
mají v průměru 695 členů, jsou v mezi-
národním srovnání velmi slabě obsazené.
V Německu, ve Švýcarsku a především
v Holandsku je počet členů v klubech da-
leko vyšší. V Holandsku hraje na každém
ze 192 hřišť 2 045 členů, v Německu na
každém ze 700 hřišť kolem 900 členů.
Stavba golfového hřiště je drahá a stojí
podle velikosti, kvality a pozemků, které
jsou k dispozici, mezi 1,5 až 7 miliony eur.
Řada rakouských, dluhy nezatížených za-
řízení patří většinou velkostatkářům, pří-
slušníkům šlechtických rodů, případně „fi -
nanční šlechtě“. Uvedené skupiny vlastní
pozemky, a mají tudíž startovní výhodu. Ne
vždy ji však využijí, a tak mnohá zařízení,
vybudovaná příslušníky „modré krve“, změ-
nila mezitím z fi nančních důvodů majitele.
Názorným příklad je Murstätten ve Štýr-
sku, kde kdysi jedna baronka při budo-
vání golfového hřiště na svém pozemku
„prošustrovala“ veškeré peníze. Dokonce
i známý kitzbühelský golfový resort Eichen-
heim, který převzala a kde vybudovala
luxusní hotel ve velkém stylu nejbohatší
Ruska a „stavební lvice“ Jelena Baturina,
bojuje s obrovskými pro-
blémy poté, co údajně
do projektu investovala
25 až 30 milionů eur.
Manažerská fi rma Mar-
tinez Hotels GmbH, jež
resort řídila, se dostala
do konkurzního řízení.
Do minusu může maji-
tele snadno přivést pře-
devším nákladný provoz
hřiště. Jen pro pořízení
potřebného strojového
parku je zapotřebí dobrý
půl milion eur. Dále musí
mít klub dostatek kvalit-
ního personálu. Výdaje
na provoz golfového
klubu se ročně pohybují
kolem milionů eur, často více. Pří-
j my běžného rakouského klubu přitom činí
zhruba 800 000 eur ročně, přičemž tato
tendence vykazuje sestupný trend.
KLESAJÍCÍ PŘÍJMY
Léta boomu jsou tatam, většina indiká-
torů poukazuje na klesající příjmy. Do roku
2020 s největší pravděpodobností počet
rakouských hráčů klesne o třetinu, komen-
tuje situaci studie tyrolské konzultační fi rmy
Ennemoser. Levné nabídky ničí trh a připra-
vují manažery klubů o klidný spánek. Zá-
pisné, jako dřívější důležitý zdroj fi nančních
prostředků klubů, dnes takřka neexistuje.
Klesají však i příjmy z green fee, které platí
hosté. Noblesní klub Schönborn, který je
domovských klubem mnoha Vídeňáků, byl
donucen zvýšit členům roční poplatek o sto
eur, aby tento schodek dokázali vyrovnat.
GREENFEE HRÁČI
Největší problém takřka všech domácích
golfových hřišť představuje chabé celkové
vytížení. V turisticky zajímavých regionech
jsou sice hřiště v létě plná a získat krátko-
době teetime například v tyrolském Achen-
see nebo v Kitzbühelu není jednoduché, ale
zbytek země skomírá. Průměrné vytížení
rakouského golfového klubu dosahuje 42 %.
(Pro srovnání: v Holandsku je to přes 70 %.)
Ale to by se Rakousko muselo více zajímat
o zahraniční golfi sty. S údivem jsem marně
hledala rakouské golfové resorty a kluby
na letošním mezinárodním veletrhu IAGTO
na Lago di Como. Našla jsem jich snad pět.
(A propós – česká minireprezentace byla
takřka nenalezitelná – krčila se v koutku
vedle obrovské turecké expozice).
Proto se také stavba dalších hřišť až na
výjimky zastavila. Obce, zachvácené na
přelomu století golfovou zlatou horečkou,
docela narazily. Leckterý starosta si myslel,
že vybudováním hřiště učiní ze své obce
světové turistické centrum a zbohatne –
a stavěl a stavěl, často se subvencemi z Ev-
ropské unie. Hráči se však v očekávaném
množství nedostavují a náklady na provoz
a údržbu zůstaly. Aby se zabránilo insol-
vencím, nastupují banky a mecenáši.
V Korutanech nastoupila skupina Murhof-
Gruppe, ve Schladmingu pomohl německý
průmyslník Helmut Naue. V Bad Tatzmann-
sdorfu převzal celý resort se dvěma hotely
a hřiště tyrolský hoteliér Karl Reiter od ně-
meckého řetězce Stegenberger, několik let
nato i hřiště v sousedním Stegersbachu.
Ale ani bankám se už nechce vypomáhat,
a tak některá nedávno nadějně otevřená
hřiště bojují o přežití. Několik málo rozje-
tých nových projektů se nehne z místa.
Velkou insolvenční vlnu by mohl způsobit
i stárnoucí strojový park, pokud nebudou
mít kluby rezervy na jeho s léty stále ná-
ročnější obnovu.
Pak nezbude než doufat, že nastoupí
hrabě Johannes Goess-Saurau a kluby za
směšnou cenu odkoupí. Ačkoli rakouskému
golfu k mezinárodnímu byznysu chybí ještě
světelné roky, mohla by se tak skupina Mur-
hof stát skutečnou hvězdou mezi provozo-
vateli golfových zařízení v Evropě.
TÉMA MĚSÍCE | Ekonomické aspekty
mobilový
e
dm let
k
é gol-
a
vil si nej
-
t
ě v zem
i
j
e
–
Rakousko
b
y se v golfu
épeníze Na
Obce, zachvácené na přelomu století golfovou
zlatou horečkou, docela narazily. Hráči se
v očekávaném množství nedostavují a náklady na
provoz a údržbu zůstaly.