GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 36

INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie

34

|

GOLF

ve kterých jedinci trpící sebedestruktiv-

ním chováním ztroskotávají tím, že ne-

dokáží dokončit započaté dílo.

Když odečteme vliv fyzické únavy a je-

jího vlivu na soustředění, lze konstato-

vat, že „syndrom odlišných devítek“ je

ve významném počtu případů způsoben

tzv.

kognitivní disonancí. Je to ter-

mín z oblasti sociální psychologie, který

defi noval v roce 1956 Leon Festinger.

Kognitivní disonance je stav, který napří-

klad kapacita nad jiné povolaná, profesor

F. Koukolík, charakterizuje takto: „Kogni-

tivní disonance je označení nepříjem-

ného pocitu, jakmile máme ve vědomí

současně dvě protichůdné myšlenky.“

Pokud rekreační golfi sta zahraje první

devítku výrazně „nad své možnosti“,

vzniká situace, ve které se snadno tento

rozpor vytvoří. Ve všech příručkách, jak

se bránit sebedestrukci a autosabotáži,

se dočtete, že jedním z typických dů-

vodů sebedestrukce je strach ze selhání

a strach z vítězství.

Již mnohokrát jsem v článcích o men-

tálním koučingu psal, že západní (i stře-

doevropská) mentalita vytváří na lidi ne-

ustálý tlak tím, jak požaduje stále vyšší

výkony a výsledky a staví rovnítko mezi

selháním výkonovým a selháním lidským.

Přestože je to objektivně naprosto ne-

logické, mysl rekreačních golfi stů se na-

chází pod velkým tlakem z důvodu obav

ze špatného výsledku a konsekventně

z toho, že toto „selhání“ způsobí, že

budou považováni za lidi méněcenné,

trapné, za žabaře.

Rekreační golfista sice ví, že nehraje

o peníze, že hraje pro zdraví a zábavu,

ale toto povědomí mu nijak nepomáhá

odstranit strach ze selhání. Naše nevě-

domí nás neustále nutí předstírat, že

jsme ve skutečnosti lepší hráči, než se

zrovna zdá.

Každý z vás prožil následující situaci

jako její autor nebo pozorovatel: Re-

kreační golfi sta zahraje nepěkný úder.

Ihned poté se rozhlédne, kdo všechno tu

„mrcku“ viděl, a pak zahodí hůl a začne

láteřit, jakže je možné, že zahrál (za-

hrála) takhle nedokonalou ránu. Celým

smyslem tohoto divadla je přesvědčit

svědky, že onen golfi sta ve skutečnosti

hraje běžně daleko lépe a že tohle bylo

jen vzácné selhání.

Vzhledem k tomu, že jsme tak fatálně

vázáni naší sebeúctou na estetickou kva-

litu našich ran a na naše skóre, není divu,

že se dostaneme do extrémní psychické

situace ve chvíli, když zahrajeme neob-

vykle dobrou první devítku. Na jedné

straně zažíváme emoční jízdu výtahem

vysoko vzhůru v naději, že efektně nízké

skóre povede ke snížení HCP a zvýšení

našeho sociálního statutu ve skupině.

Současně však zažíváme nejtemnější

obavy z toho, že selhání na druhé de-

vítce jen potvrdí, že si nižší HCP a vyšší

statut v „klovacím pořádku“ naší sociální

skupiny nezasloužíme.

A už je zaděláno na to, co se v ame-

rické psychologické terminologii jme-

nuje „emotional roller coaster” ne-

boli emoční horská dráha. V zásadě

se jedná o případ kognitivní diso-

nance, kdy jsme rozerváni mezi dvě

Porážet se sami dokážeme i v utkáních s našimi

nejlepšími přáteli, se kterými hrajeme právě kvůli

jejich lidským kvalitám – jako je slušnost, zdvořilost

a empatie.

Důležité je umět se sebekriticky podívat na vlastní chování a identifi kovat zdroje selhání.