Page 35
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
WWW.CASOPISGOLF.CZ
33
vítězství (CME Group Tour Championship
na Floridě) a současně za prvenství v sérii
Race to CME Globe a stala se první ženou,
která překonala hranici dvou milionů do-
larů jakožto nováček na Tour. Zajímavé je,
jak ona korejsko/novozélandská hráčka na
zmíněném turnaji zvítězila.
Dostala se do play-off, v němž byly
dále Julieta Granada (Paraguay) a Car-
lota Ciganda (Španělsko). Obě soupeřky
se postupně během play-off elimino-
valy samy. Nejprve Granada nebyla
schopna dát do jamky půlmetrový pat.
Posléze to samé předvedla Ciganda,
když minula krátký pat na vítězství,
a pak to dovršila na další jamce neuvě-
řitelně zataženou ranou mimo green.
Tolikrát viděná scéna z bezpočtu gol-
fových hřišť světa a z mnoha situací
našich životů. Každý z nás si může pře-
hrát před vnitřním zrakem vlastní ar-
chivy sebedestrukcí.
V prosincovém čísle ročníku 2013 ča-
sopisu GOLF jsem publikoval článek
„Intimidátoři aneb Jak porazit Wo-
odse, Nadala, Wiliamsovou a typy jim
podobné“. Jednalo se o analýzu toho,
jak profesionální sportovci s extrémně
vysokou sebedůvěrou a silným egem
dokáží navodit situace, ve kterých se
jejich zastrašení soupeři porážejí vlast-
ními chybami.
Pokud se týká odborných východisek
a závěrů, nadále tento článek považuji
za přínosný. Nyní však cítím potřebu
zabývat se problémem sportovní se-
bedestrukce a autosabotáží výsledků
na úrovni ryze amatérské, kde hlavním
faktorem nejsou gigantická ega mega-
hvězd, nýbrž čistá sebedestrukce víken-
dových „motyčkářů“.
Na úrovni rekreační totiž problém au-
tosabotáže výsledků vůbec není méně
zajímavý z psychologického hlediska,
naopak považuji způsob, jakým si re-
kreanti ničí výsledky, za psychologicky
složitější a náročnější na vysvětlení nežli
střety s intimidátory na poli profesionál-
ního sportu.
My rekreační golfi sté se pravděpodobně
nikdy během turnajů, a tím méně během
přátelského soupeření, nestřetneme se
soupeřem z kategorie skutečných in-
timidátorů. Je vysoce pravděpodobné,
že se na hřištích v ČR setkáme s význam-
ným množstvím narcisek a narcisů, aro-
gantních blbů, nevychovanců, egoistek
a egoistů. Ale to jsou spíše jen drobní so-
ciopati a deprivanti, kteří postrádají za-
strašující potenciál sršící z opravdových
intimidátorů, jakými bývali Woods, Nadal
a Williamsová.
Na rekreační úrovni našeho golfu se
nemůžeme vymlouvat na chování
drobných psychopatů, sociopatů a de-
privantů. Konec konců s nimi žijeme.
Odhaduje se, že ve společnosti je
cca 3 % psychopatů (prameny USA uvá-
dějí 4 %) a mezi úspěšnými lidmi v ob-
chodě a politice je to nejméně 8 %.
Když k tomu přidáme neformální od-
had, že okolo třetiny naší populace jsou
narcisky, narcisové a sebestřední burani,
tak je zákonité, že s nimi někdy budete
muset hrát. To však neospravedlňuje
případy, kdy sami sobě sabotujeme vý-
sledek, kdy prohráváme vinou sebede-
struktivního chování.
Za nejvíce příznačné pro mechanismy
sebedestrukce v rekreačním golfu po-
važuji skutečnost, že naše autosabo-
táže se zdaleka neomezují jen na pří-
pady, kdy jsme okolnostmi nuceni hrát
s výše zmíněnými ne zcela zdravými
osobnostmi. Porážet se sami dokážeme
i v utkáních s našimi nejlepšími přáteli,
se kterými hrajeme právě kvůli jejich lid-
ským kvalitám – jako je slušnost, zdvo-
řilost a empatie. Syndrom sportovní
sebedestrukce je v takových případech
čistší a lépe analyzovatelný.
V dnešní době informační infl ace není
těžké najít na internetu návody, jak se
bránit sebedestruktivnímu chování.
Jednu z příruček (Self Sabotage – How to
Banish Self Destructive Behaviors) si lze
zdarma stáhnout.
PROBLÉM DRUHÉ DEVÍTKY
V zájmu co nejpřesnější definice pro-
blému sebedestrukce v rekreačním
golfu nazvu tento problém „nevynu-
cené selhání“. S touto výpůjčkou z te-
nisové terminologie můžeme zcela
přesně odlišit naše herní zhroucení
v důsledku nějakého nežádoucího exo-
genního vlivu (jako je hra s deprivanty)
od selhání, které má jednoznačně en-
dogenní příčiny – neboli vychází pouze
z nás samých.
Jedním z klasických příkladů takového
nevynuceného selhání je skvělý vý-
sledek rekreačního golfisty na první
devítce následovaný zhroucením na
devítce druhé. Pokud třeba golfista
s HCP 20 zahraje první devítku s brutto
výsledkem blízko paru hřiště, bezpo-
chyby ho to vystaví psychologicky i fy-
zicky náročné situaci.
Pro běžné rekreační golfisty je druhá
devítka vždy náročnější z hlediska fy-
zické únavy a s tím se pojí rovněž pro-
blémy se soustředěním. (Existuje mnoho
seriózních studií, které potvrzují, že
s narůstající únavou je stále obtížnější
udržet vysokou úroveň soustředění.)
K tomu přistupuje čistě psychologický
tlak vyplývající z nezvykle dobrého vý-
sledku na devítce první.
V golfovém tisku USA lze najít typické
příklady, jak rekreační golfisté reagují
na nezvykle dobré skóre první devítky
následované zhroucením na devítce
druhé: „I just got lucky on the front
nine.” (Měl jsem během první devítky
prostě jen štěstí.) „I knew I couldn’t
keep it up.” (Věděl jsem, že nedokážu
tu úroveň udržet.) „I ’m not a 70’s gol-
fer.” (Nejsem golfista, který by dokázal
zahrát pod 80.)
Zcela určitě bychom v naší zemi na-
šli identické reakce na klasický syn-
drom dvou devítek lišících se jako nebe
a peklo. Tento případ je důležitý z hle-
diska pochopení mechanismů nevynu-
cených selhání a v horších případech
sebedestrukce. Patří do stejné skupiny
jako mnoho jiných životních situací,
... považuji způsob, jakým si rekreanti ničí výsledky,
za psychologicky složitější a náročnější na
vysvětlení nežli střety s intimidátory na poli
profesionálního sportu.