Page 82
DRIVING
|
Zamyšlení
80
|
GOLF
Jestli vás tahle část mého příběhu vede
k závěru, že jsem byl blb, lze s tím čás-
tečně souhlasit, jen podotýkám, že při
upřímné introspekci byste možná na-
šli v análech vašich skutků podobné
kompenzace nejrůznějších traumat
a defi citů.
V letech 2005–2010 jsem žil v Portugal-
sku, které – jak známo – je pro golfi sty
zemí zaslíbenou. Dokonce jsem bydlel
na golfovém hřišti Quinta da Beloura.
Hrával jsem v té době častěji než ve
Venezuele, avšak kompenzace trau-
matu z nedostupnosti golfových holí
se začala utlumovat. Celý pobyt jsem
absolvoval, myslím, nejvýše se čtyřná-
sobnou výměnou drajvru a trojnásobnou
obměnou želez.
Zní to stále ještě bláznivě, ale z objektiv-
ního hlediska to byla cesta k normalitě.
Psal jsem stále méně o golfových holích
a více o mentálním koučinku a strategii.
Postupně jsem se blížil k pochopení, že
nejdůležitější část golfu se hraje v prostoru
mezi našima ušima, v naší mysli.
Od roku 2009 hraji stále stejnými ho-
lemi – a dostavila se zajímavá zkuše-
nost. Konečně jsem si nechal nějaké
hole tak dlouho, abych si na ně zvyk-
nul. To jen posílilo mé přesvědčení, že
mentální stránka golfu je ta zdaleka nej-
důležitější a stále více jsem se zabýval
psychologií.
Čím více jsem pronikal do tajemství lid-
ského myšlení a chování v souvislosti
s golfem, tím více jsem si uvědomoval
souvislosti s počínáním v práci, doma
a ve všech ostatních oborech lidského
života. Dokázal jsem sám sebe (a snad
i některé čtenáře) přesvědčit, že je
dobré žít více v přítomnosti, neužírat
se kvůli neúspěchům minulosti a nebát
se budoucnosti (a ani délky golfových
jamek). Učil jsem se dělat věci více pro
ně samé než jen pro výsledek a rado-
vat se z maličkostí. Učil jsem se využívat
sílu emocí, ale nenechat se jimi svést
k unáhlenosti. Naslouchat racionálnímu
rozumu, ale také intuici.
V krátkosti shrnuto – propracovával jsem
se k pochopení, že pocit štěstí nelze
očekávat jako dodávku dalších nových
holí expresní poštou, nýbrž je nám od-
měnou za naše vlastní pracné a často
strastiplné hledání. Jak napsal Benedikt
Spinoza v knize Etika: „Štěstí není od-
měna za naši ctnost, nýbrž je to ctnost
sama.“
Benedikt či také Bento nebo Baruch Spi-
noza žil v 17. století a odešel z Portugal-
ska do Holandska. Právě tento fi lozof je
rovněž autorem výroku, že „svoboda je
poznaná nutnost“. S touto myšlenkou
poté pracovali Immanuel Kant a zejména
Hegel. A značně z něj čerpal i velekněz
socialismu Karel Marx.
Ten Spinozovu myšlenku využil po svém
a důsledkem jeho výkladu je skutečnost,
že marxismu je připisováno chápání svo-
body člověka jako poznané nutnosti. „Ko-
mančům“ se toto zjednodušené chápaní
„svobody jedince“ hodilo, možná si mys-
leli, že nedostupnost golfových holí na
trhu si časem golfi sté u nás vysvětlí jako
poznanou nutnost. Ale Spinoza to myslel
úplně jinak…
Časopis Golf není ideální médium k vý-
kladu dějin fi lozofi e. A tak se raději vrá-
tím k původnímu tématu. V žádném
případě nechci, abyste se ochuzovali
o radost z používání moderního golfo-
vého vybavení. Jen jsem se pokusil na pří-
kladu mé kompenzace defi citního pocitu
naznačit, jak může být někdy vnitřní
pocit, že něco „nutně potřebujeme“,
dosti zkreslený.
Dobré hole od renomovaného výrobce,
když jsou vybrány či postaveny v sou-
ladu s fyzickými charakteristikami, věkem
a herní fi lozofi í golfi sty, vydrží řadu let.
Každý den našeho života je však vhodné
věnovat hledání radosti ze života. Cesta
k ní, jak se mi stále více zdá, nevede pro-
střednictvím stále nových a dražších
„hraček“, ale spíše hledáním pochopení
toho, kdo jsme a jak můžeme nejlépe vy-
užít náš potenciál.
Kdybych musel nyní napsat zaručeně
svůj poslední článek, určitě by měl něco
společného s tím prvním, který se jme-
noval „Nesnesitelná tíha délky“. To závě-
rečné shrnutí všeho, co mi golf dal a co
jsem díky němu pochopil, by se mohlo
nazývat například „Osvobozující lehkost
jednoduchosti“.
Dnes už vím, že štěstí spočívá v jedno-
duché skutečnosti, že občas mohu jít
na golf, mohu se procházet přírodou
a účastnit se hry, která se hraje čestně
podle jasných pravidel.
To nejdůležitější, co jsem se za více než
30 let díky golfu naučil, je jeho podob-
nost se životem. Obojí je vlastně hra,
která není vždy spravedlivá a v níž nás
potkávají nepříznivé náhody. Ale golf
i ostatní život si můžete doopravdy užít
jen tehdy, když hrajeme podle pravidel,
nikoliv jen s vidinou odměny nebo výhry
za každou cenu.
Na závěr jeden paradox – Adam Smith
bývá považován za otce ekonomie
a za autora pojetí lidské bytosti coby
velmi egoistického stvoření „homo
oeconomicus“. Ve skutečnosti byl
Smith rovněž autorem daleko zajíma-
vější, i když méně připomínané knihy
„ Teorie morálních citů“.
Musím se přiznat, že nevím, zda hrál golf,
nicméně řekl bych, že ano. Jak jinak by
mohl napsat toto: „...celá radost ze hry
spočívá v tom, že se hraje dobře, zručně
a férově. Pokud však i velice zručný hráč
přes veškerý um prohraje, například vli-
vem náhody, tento výsledek by měl být
spíše zdrojem radosti než smutku. Ne-
udělal přece ani jeden špatný či falešný
tah, zcela si užil radost ze hry. Pokud však
na druhou stranu vyhraje špatný hráč,
protože podváděl, jeho úspěch mu ne-
může poskytnout žádnou útěchu. Je za-
hanben vzpomínkou na všechnu faleš, jíž
se dopustil. Nemůže si užívat hru v jejím
samotném průběhu.“
Je škoda, že se z Adama Smithe vyučuje
jen utilitární sklon k maximalizaci zisku.
Bylo by lepší, kdyby více studentů a více
soutěžních výborů znalo také to, co si
myslel o radosti z čestné hry.
To nejdůležitější, co jsem se za více než 30 let díky
golfu naučil, je jeho podobnost se životem. Obojí
je vlastně hra, která není vždy spravedlivá a v níž
nás potkávají nepříznivé náhody.