Page 14
na počátku 30. let minulého století při-
pravovat odpaliště první jamky a jamko-
viště devítky.
První jamka, Tea Olive, lehký levý dogleg
o délce 407 metrů se hraje mírně do kopce.
Nepovedený drajv zachytí bankr na pravé
straně ferveje a potíže při nepovedené
přihrávce může činit i velký členitý green.
Hned na dvojce se hráči dočkají pětiparu se
šancí na eagle. Na 525 metrů dlouhé jamce
lze s trochou štěstí trefi t green již druhou
ranou – stačí míček umístit mezi dva ban-
kry střežící green.
Trojka je ze všech jamek nejvíce po-
dobná původní jamce z roku 1933
z pera MacKenzieho. Krátký čtyřpar
s greenem svažujícím se zleva doprava
považoval tento golfový architekt za
téměř dokonalý produkt své práce.
Jestliže vám první tři jamky hřiště nic ne-
říkají, zřejmě vám nebudou blízké ani ty
následující. První třípar na hřišti, 220 me-
trů dlouhá jamka číslo čtyři, ani následu-
jící pětka, Magnolia, par 4, nepatří k těm
nejznámějším, i když právě pětku chtěl
Jones vymodelovat podobou co nejblíže
fenomenální Road Hole ze St. Andrews.
Na šestce přichází na řadu další třípar
s vyvýšeným odpalištěm. Původně se zde
pálilo přes potok – ten však neznamenal
významnou překážku a v roce 1959 byl
zcela odstraněn.
Sedmička, 411 metrů dlouhý čtyřpar Pam-
pas, byla zpočátku jamkou bez kouzla. Úzká
fervej obklopená vzrostlými stromy však
dnes směřuje ke greenu, jenž byl na popud
vítěze prvního Masters později obklopen
pěti hlubokými písečnými překážkami.
Poslední dvě jamky úvodní devítky tvoří
žlutý jasmín, přes půl kilometru dlouhý
pětipar s greenem, který nestřeží ban-
kry, ale uměle vytvořené muldy, a čtyřpar
Carolina Cherry s greenem svažujícím se
k ferveji.
Masters se však tradičně rozhoduje na
druhé devítce, jejíž některé jamky znají
i ti, kteří o golfovou hůl v životě neza-
kopli. A hned první čtyři jamky druhé
devítky stojí za to. Klubovna hřiště Natio-
nal stojí na návrší, a tak drajv z desátého
odpaliště, 452 metrů dlouhého čtyřparu
Camelia, může letět vskutku daleko. Tento
dlouhý čtyřpar je nejtěžší jamkou hřiště.
To však již přichází na řadu jamky 11, 12
a 13. Proslulý Amen Corner.
V dubnu 1958 vyšel v časopisu Sports
Illustrated článek Herberta Warrena
Winda o proběhlém ročníku Masters.
Wind v něm pro kout hřiště, kde se hráči
dnes poprvé potkávají s vodou a který
tvoří jamkoviště jedenáctky, celá tříparová
dvanáctka a odpaliště třináctky, použil
název Amen Corner. Když později vzpo-
mínal, proč právě Amen Corner, uvedl, že
pojmenování převzal z oblíbené jazzové
desky Shouting in that Amen Corner
od Mezza Merrowse.
Později však bylo zjištěno, že žádné ta-
kové album neexistuje. Wind tak při po-
jmenování části hřiště, kde se velmi často
rozhoduje o vítězi Masters, vzpomenul
nejspíše tehdy populární píseň Shoutin' in
the Amen Corner od Andyho Razafa.
Ať tak nebo tak, na jedenáctce, White
Gogwood, kde v roce 1987 Larry Mize vy-
foukl nikdy se nedočkavšímu Gregovi Nor-
manovi v play-off zelené sako pověstným
čipem do jamky, se hráči chystají na dru-
hou ránu ne green a před sebou mají celé
slavné prostranství jako na dlani.
Zatímco míří na green chráněný bankrem
a malou tůňkou, jen o kousek dále za
řevu tribun se jiný fl ajt pokouší zasáhnout
Raeo vým potokem a bankry strašidelně
chráněný green dvanáctky, a na třináctce
si další ze soupeřů chystá co nejdelší
drajv, aby si vytvořil alespoň teoreticky
šanci pro hru na případný eagle.
Samotný střed Amen Corner, nejkratší par
na hřišti, 141 metrů dlouhý Golden Bell,
je možná nejznámější jamkou světa. Hráči
se musí vyrovnat nejen s Raeovým poto-
kem, bankry před a za greenem a nevy-
zpytatelným větrem, ale též s greenem
MASTERS
|
Preview
Trojka je ze všech jamek nejvíce podobná původní
jamce z roku 1933 z pera MacKenzieho. Krátký
čtyřpar s greenem svažujícím se zleva doprava
považoval tento golfový architekt za téměř
dokonalý produkt své práce.
PŘÍBĚH BOBBYHO JONESE A AUGUSTA NATIONAL | KVALIFIKACE | ZELENÉ SAKO | FAVORITÉ | KVIZ | STATISTIKY