Page 15
samotným, který je velmi úzký a nabízí
jen minimální prostor k zastavení míče.
Cesta k vlajce vede přes kamenný můstek
pojmenovaný po Benovi Hoganovi, jako
připomenutí jeho vítězství z roku 1958,
kdy stanovil tehdejší rekord hřiště – 274.
Odpaliště čtrnáctky je hned vedle a draj-
vrem je potřeba hledat střed ferveje.
Cesta zpět přes potok vede přes můstek
Byrona Nelsona připomínající vítězství to-
hoto velikána z roku 1937. Před dvěma
lety tu Phil Mickelson zahájil útok na svoje
třetí zelené sako, když právě na tomto
466 metrů dlouhém pětiparu načal svoji
sérii eagle, eagle, birdie. V neděli pak na
tomto místě Lefty po drajvu do lesa na
pravé straně ferveje vytáhl svoji životní
ránu, když dírou mezi stromy poslal mí-
ček přes Raeův potok do těsné blízkosti
jamky.
Čtyřpar čtrnáctka nechá hráče vydech-
nout, žádná voda, žádný písek. Par je po-
vinnost, ovšem pokud se podaří položit
míček dobře na kaskádovitý green, může
být ve hře i birdie.
To se však již hráči blíží do fi nále. Na řadě
jsou jamky, jež většinou defi nitivně určí
vítěze. Patnáctka dovolí hrát na eagle,
pokud jde míček druhou ranou za vodní
překážku a padne blízko jamky. Právě
zde zavelel v roce 1986 Jack Nicklaus
v 46 letech k drtivému útoku na svůj po-
slední titul, zatímco do té doby vedoucí
Ballesteros vzápětí míček utopil.
Nejznámější ránu však vyslal na této
jamce na green Gene Sarazen. Čtyřkou
dřevem zavěsil v roce 1935 albatros
z téměř 220 metrů. „Rána, kterou slyšel
celý svět“, mu tehdy pomohla k vítěz-
ství a na její památku nese Sarazenovo
jméno i můstek vedoucí ke greenu
patnáctky.
Šestnáctka bývala původně jednoduchý
třípar. V roce 1947 bylo však na místě pů-
vodní ferveje vybudováno jezírko, takže
se jamka hraje kompletně celá přes vodu.
Ve fi nále bývá vlajka navrtána vždy těsně
u vody na levém okraji greenu. Nicklau-
sovi v roce 1986 po odpalu z týčka vy-
klouzla z úst pouhá dvě slova: „It is!“
Přesně věděl, že další birdie je jeho.
Se čtyřparovou sedmnáctkou měl histo-
ricky největší potíže generál Eisenhower.
Jeho drajvy se železnou vytrvalostí za-
sahovaly vysokou borovici na levé straně
ferveje. Naštěstí nakonec nedošlo na vý-
slovné prezidentovo přání borovici odstra-
nit, tudíž dvacetimetrový kolos chytá ne-
přesně zahrané drajvy dodnes.
Poslední jamka hřiště, 425 metrů dlouhý
čtyřpar Holly, dokonale prověří nervy
adeptů na titul. Špalíry diváků lemované
odpaliště tvoří úzkou uličku na fervej ob-
klopenou z obou stran stromy. Pokud se
drajv podaří a mine dva bankry na levé
straně ferveje, je potřeba ještě přesně
zamířit středním železem na green ob-
sypaný diváky. Že nejde o nic jednodu-
chého, potvrdil ve vzpomínaném roce
1986 Norman, když poslal míček přímo
do davu fanoušků – vítězství tak defi ni-
tivně připadlo Nicklausovi…
ZÁVĚREM
… fenomenálnímu Bobbymu Jonesovi tak
svět vděčí za velkolepé hřiště Augusta
National a nejsledovanější turnaj sezony,
US Masters. Jones se Masters účastnil
exhibičně každý rok, a to až do sezony
1948. Později mu to již zdraví nedovo-
lilo. Díky těžké nemoci byl upoután trvale
na invalidní vozík. Zemřel v prosinci 1971
ve věku 69 let.
Duch Bobbyho Jonese však žije na po-
svátné půdě hřiště Augusta National do-
dnes. Nespočet tradicí a téměř kultovních
objektů a jejich pojmenování spojených se
striktně privátním klubem, a tudíž ome-
zenou hrou na hřišti, činí z osmnáctky
a turnaje Masters sportovní událost, jež
i v současnosti právem pokračuje ve šlé-
pějích nejlepšího amatérského golfi sty
všech dob.
Foto: Globe Media/Reuters
Duch Bobbyho Jonese však žije na posvátné půdě hřiště
Augusta National dodnes. Nespočet tradicí a téměř
kultovních objektů spojených se striktně privátním
klubem činí z osmnáctky a turnaje Masters sportovní
událost, jež i v současnosti právem pokračuje ve
šlépějích nejlepšího amatérského golfisty všech dob.
13
PŘÍBĚH BOBBYHO JONESE A AUGUSTA NATIONAL | KVALIFIKACE | ZELENÉ SAKO | FAVORITÉ | KVIZ | STATISTIKY