Page 17
PORTRÉT | Walter Hagen a Ben Hogan
WWW.CASOPISGOLF.CZ
15
V jejich životech a kariérách je ovšem dělí
nejen zhruba čtvrtstoletí, ale i celé pojetí
života a přístup k němu. Mají však několik
věcí více než společných: oba přitáhli ke
golfu davy diváků a zájemců. V golfových
encyklopediích i fi lmové a další kultuře
jsou dodnes zmiňovány boje Waltera Ha-
gena s jeho věčným soupeřem, slavným
amatérem Bobby Jonesem (profi l v ča-
sopise Golf 1/ 2013, autor Jan Bělohubý)
v meziválečném období, u Bena Hogana
historici, pamětníci i publicisté oceňují
jeho vrcholně sportovní souboje s věč-
nými rivaly Samem Sneadem a Byronem
Nelsonem v 50. letech.
Mají i další společnou věc – velké počty vy-
hraných titulů. Hagen a o 20 let později
i Hogan dominovali profesionálnímu golfu –
Walter Hagen na americké půdě získal
45 profesionálních titulů (a dalších 30 mimo
US PGA Tour), což ho v historických tabul-
kách řadí na 8. místo. Z toho hned jede-
náctkrát vyhrál major, lepší v tomto ohledu
už jsou jen Nicklaus (18) a Woods (14).
Je rovněž první Američan (narozený v USA),
který vyhrál britské Open! Navíc za velkou
louží v domovině golfu ukořistil celkem
čtyři tituly. Šestkrát byl také kapitánem
Ameriky pro Ryder Cup.
Po druhé světové válce bodoval stejně i Ben
Hogan: na americké PGA Tour získal titulů
64, což je 4. nejlepší výsledek všech dob
(za Sneadem, Woodsem a Nicklausem). Vy-
hrál také 9 majorů, včetně slavného roku
1953, kdy se stal světovou jedničkou a zís-
kal ocenění Sportovec roku 1953 vyhlašo-
vané Associated Press.
Ač Hagen a Hogan dohromady ukořistili
pět pohárů na víno klaret (pohár Claret
Jug) z britského Open, šlo o výjimečné
počiny, neboť téměř výlučně hrávali oba
na domovském kontinentu.
PROFÍCI BY MĚLI LÍBAT SIRU
WALTEROVI SPAJKY
Proč? Walter Hogan se totiž výraznou mě-
rou zasloužil o to, že dnešní profesioná-
lové jsou celosvětově poměrně uznávanou
(a taky poměrně dost dobře vydělávající),
až by se dalo říci „elitní“, skupinou. Do-
kážete si představit dobu, kdy Walterovi
během majoru zabránili ve vstupu do klu-
bovny s odůvodněním, že „profíci“ jako spo-
dina vstoupit nesmí? Nebo alespoň určili
limit v tom, že profesionálové nesměli vstu-
povat předními dveřmi jako ti důležitější (ro-
zuměj amatéři – členové klubu), ale mohli
chodit pouze vchodem pro služebnictvo?
Tradicionalistické pojetí bylo znatelné pře-
devším ve Skotsku respektive v celé Britá-
nii, ale toto kastovnictví nebylo opomíjeno
ani na půdě demokratičtějších Spojených
států. K čemu tehdy došlo? Stalo se tak
v tradiční baště golfu a jeho domovině –
v Británii. V roce 1920 se britské Open ko-
nalo v Kentu a Hagenovi coby profesioná-
lovi nedovolili vejít hlavním vstupem (jako
ostatním hráčům), ani využívat šatnu klu-
bovny. Pronajal si tedy automobil Pierce-
Arrow Motor i s šoférem, zaparkoval před
klubovnou a využíval jej jako šatnu. Tento
nekonfl iktní postup byl (dnešní terminolo-
gií) mediálně zajímavý a přispěl k rozšíření
tématu i jeho následnému vyřešení.
Později Hagen odmítl vstoupit do klu-
bovny pro vyhranou cenu s odůvodně-
ním, že předtím mu (jako hráči) vstup
také nebyl umožněn. A ještě dalším
taktickým krokem bylo při americkém
US Open zakoupení hodnotného daru pro
klub v podobě zdobených pendlovek – za
přístup k profesionálům. Tyto průběžné
a nekonfl iktní kroky (nicméně v médiích
hodně sledované) přispívaly k tomu, že se
ruku v ruce s vyšším zastoupením profe-
sionálních hráčů na velkých turnajích a je-
jich výsledky začal i v tradičních klubech
přístup k profíkům měnit.
Uvědomte si nicméně, že klubovny
opravdu nebyly původně míněny jako ve-
řejné prostory nebo restaurace, ale měly
sloužit jako benefi t pro platící členy klubu
a jejich hosty – stejně jako nemůže každý
do klubovny místních včelařů nebo třeba
do klubovny Rychlých šípů.
Z dnešního pohledu vzrůstajících práv
jednotlivců (ovšem i křiklounů) byl dří-
vější stav neudržitelný. Walter Hagen by
byl dnešní terminologií možná označen
jako leader, aktivista nebo „odborář“
svazu profíků, ale věřte mi, nemyslel
tehdy na zápis do historie. Spíš vní-
mám, že chránil své podnikatelské zá-
jmy jako „OSVČ“ tehdejšího sportovního
marketingu.
WALTER: „HOŠI, KDO
BUDETE DRUHÝ?“
V některých dílech zejména fi lmových
můžeme vidět Hagena spíše jako nesym-
patického a nafoukaného či zpovykaného
hezouna, který spíš než uměl hrát, tak
dobře vypadal a draze se oblékal. Histo-
rické prameny nic takového nepotvrzují
a ani po skončení své aktivní kariéry nepů-
sobil jako „nafoukaný tydýt“.
Je ovšem pravda, že provokoval: třeba
tím, jak si věřil na vítězství (a jak to dá-
val najevo), a také chtěl jistě své soupeře
poněkud rozhodit. Legendární je jeho vý-
rok: Kdo z vás bude druhý?, který mimo-
chodem převzala kolem druhé světové
války nejrespektovanější golfová hráčka
historie a někdejší olympijská vítězka Ella
„Babe“ Didrikson Zaharias (profi l v časo-
pisu Golf 2/2013). Myslím, že mohu při
charakteristice Waltera Hagena použít
slovo „rebel“.
Hagen a Hogan. Slavná golfová jména, přitom zaměňovaná. A také spojená s Masters.
To bylo založeno na konci hráčské kariéry Waltera Hagena, takže jej sice hrál čtyřikrát
včetně historického prvního a ustavujícího, ale nikdy zelené sako pro vítěze nezískal.
To Ben Hogan vyhrál Masters hned dvakrát – ale o nějakých dvacet let později.
Připravil: Jan Bělohubý, foto: ISIFA
Malý Walter Hagen: Jako tříletý měl svou první hůl
uříznutou z darovaných holí od skotských přátel.
V pěti letech cvičil na pastvině skotu u domu…
Aby mohl vůbec patovat, sám pásl krávy co nejblíže
improvizovaného jamkoviště, aby spásly trávu
co nejníže.
Foto: ISIFA