Page 34
32
|
GOLF
z nich je japonský golfista Hideki Ma-
tsuyama, mimo jiné pátý muž z letoš-
ního Masters. Má velmi specifický švih,
jehož nápodoba může být výchovná
pro každého rekreanta.
Mezi backswingem a downswingem
činí patrnou pauzu. Člověk úplně fy-
zicky vnímá, jak zastaví, jak mu to po-
máhá získat rovnováhu a využít větší
množství energie pro finální útok smě-
rem k míčku. Dívejte se na něj. Možná
pro vás nebude přirozené dělat ve
švihu takovou pauzu, ale už ta sama
idea vám pomůže.
A konečně – můj nový favorit – Chris
Kirk, čerstvý šampion turnaje Crowne
Plaza Invitational. Jeho švih se zdá
být ještě daleko pomalejší než „hed-
vábí“ Ernieho Else. Až se občas zdá, že
ho v přímém přenosu pouští režie ze
zpomaleného záznamu. Ovšem v po-
slední fázi to tam Kirk „nandá“, jinak by
nebyl jednou z hvězd amerického uni-
verzitního golfu a čtyřnásobným vítězem
na PGA Tour. Pointa je v tom, že pomalé
4/5 švihu mu vytvoří fyzikální předpo-
klady, aby využil všechnu energii až
v momentě, kdy je to zapotřebí.
Podobně jako v případě Matsuyamy
vám možná nebude vyhovovat kom-
pletní imitace takového rytmu švihu,
ale už jen pokus o jeho nápodobu vám
poskytne nesmírně cenný vhled do ne-
konečných možností golfové techniky.
Takže – až příště budete mít šanci za
rozednění nebo za soumraku hrát více
míčky, zahrajte si tak, že budete imito-
vat Hogana, Matsuyamu i Kirka. Výsle-
dek zaručuji.
ČERSTVÝ PŘÍKLAD Z PRAXE
Na poslední chvíli jsem tento článek
ještě doplnil o reálnou zkušenost, jak
blahodárné účinky může mít učení imi-
tační metodou. Před odjezdem na pra-
covní cestu a dovolenou do ČR jsem
se loučil golfovou partií s mým kole-
gou z japonské ambasády. Hráváme na
hřišti La Montaña v rámci klubu Brisas
de Chicureo, kde je členem.
Je to hřiště krásné, ale velmi náročné.
Nestačí jen přesnost, protože čtyř-
pary tu měří přes 400 a pětipary přes
500 metrů. Takže „pan drajv“ je tam
hlavním šéfem. Jsme s kolegou oba
velmi soutěživí, samozřejmě se přetahu-
jeme, kdo odpálí dál. Nemluvíme o tom,
ale samuraj to ví a já taky. Je to jako vlo-
žená soutěž v souboji na každé jamce,
kde jde do hry drajvr.
V poslední rozlučkové hře před našimi
odjezdy jsme natěšeně stanuli na odpa-
lišti jedničky v La Montaña. Ale klub má
přísná pravidla, a tak nás startér nene-
chal jít ve dvou a „přidělil“ nám místního
pana Juana. Byl to příjemný společník,
podobného věku okolo šedesátky jako
my. Jenže při jeho drajvu jsme sklopili oči
v temném očekávání dlouhého dne.
Juan byl totiž typický „kraťas“, drajv-
rem hrál délky jako my sedmičkou že-
lezem. Ale míčky posílal do poměrně
hratelných míst, takže jsme šli vcelku
slušným rytmem – a na Juana jsme po-
zapomněli a plně jsme se soustředili na
naši obsesi, kdo koho předrajvuje.
Ten den jsme oba byli ve vzácném
stavu golfového požehnání, fungovala
koordinace a načasování, a tak jsme do
toho dávali všechno a ještě o trochu
více. Ve snaze vyždímat z drajvu nějaký
ten metr navíc jsme se uvolnili a hráli
„follow trough“ více než kdy jindy.
Až na posledních jamkách jsem si za-
čal všímat, že se u Juana něco změnilo.
Pořád ještě hrál fejd, ale jeho švih byl
jiný. Předtím ztrácel délku hlavně kvůli
tomu, že hůl držel i během kontaktu
s míčem a po něm, nenechával ji při-
rozeným způsobem zrychlovat. Tím
se řada rekreačních hráčů připravuje
o délku. A najednou koukám, že Juan –
řečeno slovy filmu Zelený svět – „bez
obav pouští dogu, aby se nažrala“. Na
18. jamce prodloužil svůj odpal na dvoj-
násobek původní délky ze začátku hry.
Není těžké analyzovat, co se stalo. Ce-
lou dobu se na nás díval, jak se snažíme
získat nějaký ten metr za sekundu rych-
losti hlavy hole. Ono to dokonce ani
není nutno vidět, stačí to slyšet. Zvláště
můj kolega při cvičném švihu vydá-
val drajvrem takový svist rychlosti, že
nutně musel hůl úplně uvolnit, aby v zá-
věru letěla sama. Juan to nějak vstřebal
a vědomě či podvědomě jej to přimělo
změnit jeho švih k lepšímu.
Každá zkušenost nás ovlivní. Vše, nač
se nějaký čas díváme, se otiskuje do
našeho mozku. Často se tak lze ná-
podobou dostat na vyšší úroveň. Ale
funguje to i obráceně. Takže – až bu-
dete hrát s někým, kdo má opravdu
vražedně špatný švih, nedívejte se na
něj, jen kolegiálně hlídejte, kam jeho
míčky dopadají.
INSTRUKCE | Výuka
Vše, nač se nějaký čas díváme, se otiskuje do
našeho mozku. Často se tak lze nápodobou dostat
na vyšší úroveň. Ale funguje to i obráceně.
Až budete sledovat Hideki Matsuyamu,
povšimněte si pauzy mezi vrcholem
nápřáhu a následným spouštěním hole.
Foto: Globe Media/Reuters