Page 93
WWW.CASOPISGOLF.CZ
91
KAMARÁD MĚL PRAVDU
O jeho názoru jsem několikrát dlouho přemýšlel a dospěl jsem
k závěru, že měl pravdu. Nelze moc diskutovat o skutečnosti,
že v bagu vozíme 14 holí, protože každá z nich je konstruo-
vána pro jiný typ rány, pro který je nejvhodnější. Proto bychom
se měli snažit zvládat hru každou holí na přibližně stejné
úrovni. Pokud tedy například nevěříme drajvru a používáme
ho s nechutí a strachem, často sáhneme po jiné holi, čímž
se připravíme o potřebnou délku. Pokud je jamka opravdu
dlouhá, většinou je par prakticky vyloučen.
V případě, že si nevěříme ještě na další hole a nahrazu-
jeme je „pro jistotu“ jinými, které jsou ale pro konkrétní ránu
méně vhodné, velmi často to vede k výrazně horšímu skóre
a ke zklamání.
PROČ OBVYKLE NEVĚŘÍME NĚKTERÝM HOLÍM
Lidská mysl je velmi vrtkavá a seménko nedůvěry dokáže zasít
i pár nepovedených ran určitou holí, kterou jsme do té doby
hráli bez problémů. Pokud taková situace nastane, existuje je-
diné řešení – co nejdříve vyrazit trénovat na hřiště a v klidu si
zahrát problémovou holí potřebný počet ran, dokud se nám
nevrátí sebedůvěra. Jestliže to neuděláme, může se naše ne-
důvěra k dané holi dále prohlubovat, v krajním případě se ta-
kové holi začneme vyhýbat.
NĚKTERÉ HOLE NAHRADÍME JEN TĚŽKO
Třeba drajv je hůl, bez které je těžké se obejít, zejména v se-
niorském věku. Na některých jamkách je délka rány nutná,
a pokud si na drajvr nevěříme, v našem bagu neexistuje srov-
natelná náhrada. Ostatně všichni dobře známe, že pokus
o co nejdelší ránu třeba čtyřkou železem, kterou „narveme“
vší silou, jaké jsme schopni, obvykle nedopadne moc dobře.
Z dlouhodobého hlediska je rozhodně lepší se hře drajv-
rem věnovat více v tréninku a naučit se hrát s 80 až 90pro-
centním úsilím s cílem trefovat lépe směr a minimalizovat
slice a hook.
Nejde ovšem jen o dlouhé rány, ještě větší problém mohou
být například některé wedge. Je notoricky známo, že kvalita
krátké hry většinou rozhoduje o výši skóre. Když si umíme
dobře čipnout a míček si přihrajeme do metru k jamce, máme
velkou šanci na jednopat a prakticky jistý par. Pokud ale ně-
které své wedži nevěříme a hrajeme raději méně vhodnou
holí, říkáme si o potíže. Zahrát dobrou ránu nevhodnou holí je
vždycky technicky obtížnější.
NAŠE PSYCHIKA DOSTANE ZABRAT
Nejde ovšem jen o to, že si sami děláme hru technicky obtíž-
nější. Možná ještě horší na věci je, že když záměrně nepouži-
jeme nejvhodnější hůl, protože si na ni nevěříme, nastane sice
jiný, nicméně velmi podobný problém. Víme, že hrajeme ne-
vhodnou holí!
Takže jsme si vlastně moc nepomohli. Vyhnuli jsme se sice hře
holí, se kterou si nevěříme, ale naši psychiku stejně nahlodává
vědomí, že hrajeme nevhodnou holí, a obáváme se neuspo-
kojivého výsledku. Nakonec zjistíme, že pokud se bojíme hrát
z jakéhokoli důvodu a předem o dobrém výsledku pochybu-
jeme, obvykle rána nedopadne dobře.
VĚŘME VŠEM SVÝM HOLÍM V BAGU STEJNĚ!
Vybírejme hole pro konkrétní ránu zásadně jen podle toho,
která je pro ni nejvhodnější! A pokud zahrajete několik špat-
ných ran třeba drajvrem, je rozhodně mnohem racionálnější
věnovat drajvru více pozornosti v tréninku, než ho ve hře
vynechávat.
Ostatně všichni si vzpomeneme na dny, kdy nám vůbec nešlo
třeba patování. Může to snad být důvodem k tomu, abychom
si přestali s patrem věřit a patovali třeba hybridem?
Text: Jaroslav Drbohlav
Věřme všem svým holím v bagu stejně
Stál jsem na odpališti nelehké pětiparovky a váhal jsem, zda hrát drajvrem, neboť jsem jím zde zahrál několikrát do
autu. Můj spoluhráč tušil, co se mi odehrává v hlavě, a pronesl větu, která mě zaujala: „Když přestaneš věřit jedné,
nebo dokonce více holím ve svém bagu, je to jedna z nejhorších věcí, která tě na golfu může potkat.“