Page 68
66
|
GOLF
ROZHOVOR
|
Miloš Vajner
podmínky, vzhlížíme k sobě jako k nad-
lidem... Samozřejmě ne všichni, ale tak
nějak je to už zafi xováno. Golfi sté jsou
sobečtí a málo tolerantní. Ano, v kaž-
dém sportu najdete takové lidi. Rozdíl
je jen v tom, že jachtu či letadlo si ku-
pují jednotlivci, ale golfové hřiště se staví
pro masy, tak jako třeba zimní areály
pro lyžaře. Zde vnímám velmi blízké při-
rovnání. Kdo z lyžařů chce jezdit na sjez-
dovce sám a komu se naopak líbí dlouhé
fronty u vleků? Ale ten, kdo do areálu
investoval, ty lidi na svahu potřebuje. Na
pokrytí nákladů i na návrat investic. Je-
nomže golfová hřiště primárně nevznikala
jako podnikatelský projekt. Mnohdy bylo
impulsem ego, jindy vysněné představy.
První hráči do golfu vložili velké peníze
a prakticky pomohli nastartovat vznik
„ jejich“ areálů. Doba se změnila a tvrdá
realita ekonomiky donutila majitele
k ústupkům i nelogickým kotrmelcům
v podobě různých slevomatů. Konzerva-
tismus ČGF zabrzdil nárůst golfi stů, vše
se soustředilo na soutěživost. Z golfu se
stala honba za snižováním HCP. Nejčastější
otázkou na hřišti je „Kolik máš?“. Na něco
podobného se lyžaři ani cyklisté neptají.
Tímto směrem se masovosti nedobereme.
Jak tedy vidíte budoucnost českých
golfových hřišť?
Ne zcela růžově. Mnohé změní své ma-
jitele nebo budou muset změnit své
chování. Zatím jediná cesta vedla přes
přetahování si hráčské základny nebo
přes vznik CMR či virtuálních klubů. Ty
parazitují na trhu a strhávají na sebe ak-
tivní golfi sty. Bohužel tuto mimoklubo-
vou registraci v minulosti nastartovala sa-
motná ČGF, která ji konečně zase zrušila.
Ale je už pozdě, je málem více virtuálních
klubů než vybudovaných hřišť.
Neujala se ani bublina „Hraj golf, změn
život“, snažící se o popularizaci golfu.
Špatně mířený marketing na vyšší level.
Začít se musí o dvě patra níže a u dvou
rozdílně věkových kategorií – dětí a se-
niorů. Děti donutí později hrát jejich ro-
diče a senioři mají čas na hru v týdnu.
Manažeři a podnikatelé se dnes musí více
starat o vlastní existenci. A golf je nekom-
promisní žrout času. Proto se na hřiště
za sezonu mnohokrát nepodívají ani letití
golfi sté. A tak si raději zaplatí udržovák
a k němu fee. Ekonomika a matematika
i pro ně je neúprosná.
Velká hřiště chtějí jen hotové platící gol-
fi sty a velké turnaje. Nemají zájem se piplat
s nováčky. O ně se musejí postarat devítky.
Těch je polovina a bohužel ta veřejná hřiště
u nás chybí. V nich spatřuji budoucí líheň
nových golfi stů – cestu k masovosti. Kdo
je bude budovat a pak udržovat? Možná
nastane čas umělých trávníků. Doba evrop-
ských dotací pominula a peněz na takovéto
projekty je stále méně. Hřiště budou muset
z pudu sebezáchovy investovat do veřej-
ných akademií a měnit svůj postoj k vý-
chově nové generace hráčů. Ta bude ale
diametrálně jiná než jejich zakládající čle-
nové. Ti to ponesou s nelibostí a nebudou
se chtít smířit s realitou trhu.
Paraleru si lze představit s autoškolou. Za-
čátečníci ostříleným řidičům na silnici pře-
kážejí v jízdě a ti je chápou jen jako nutné
zlo. V podvědomí je děsí zácpy na silni-
cích s přibývajícím počtem aut. Zkrátka
v jejich osobním zájmu není množení ři-
dičů, pokud nejde o členy vlastní rodiny.
Existuje podle vás nějaký lék
na přežití hřišť?
Každé se bude muset lokálně postarat
o spádovou klientelu, začít si vychovávat
nové vlastní hráče, vést k tolerantnosti ty
stávající. Přetahování nebo cenové pod-
bízení je jen dočasné slepé řešení. Je po-
třeba si i uvědomit, že hráčská základna
pomalu stárne. Náklady na údržbu se stále
zvyšují, rostou ceny pohonných hmot
a mzdy. Fee nelze zvyšovat pro relativně
nízký počet hráčů, takže jedinou cestou je
výchova nových golfi stů. Ale za měkčích
podmínek k získání „zelené karty“. Jednou
se od tohoto golfového řidičáku budeme
v republice muset oprostit. Je totiž brzdou
budoucnosti a masovosti tohoto sportu.
Lyžaři si ho také nezavedli. Kdo má lyže
a zaplatil si skipas, ten také smí na sjez-
dovku! A to si myslím, že je zde mnohem
více nebezpečných situací.
A tak nastává zásadní otázka, kdo první
přijde s tímto zlomem? Hraničí totiž se
sebevraždou ve formě rozpadu hráčské
základny. S tímto trendem mohou nastar-
tovat jen nová veřejná hřiště nebo samo-
statné akademie. Kolik jich ještě vznikne
v setrvávající ekonomické recesi? A není
už pozdě? Zkrátka pomoci si musí každý
sám. Shora nepřijde. My za Ještědem se
cestou osvěty a získávání nových hráčů
rozhodně vydat chceme.
Za rozhovor děkuje Ivo Doušek
Foto: archiv
Každé se bude muset lokálně postarat o spádovou
klientelu, začít si vychovávat nové vlastní hráče,
vést k tolerantnosti ty stávající. Přetahování nebo
cenové podbízení je jen dočasné slepé řešení.
Součástí Babylonu je také adventure golf.