Page 106
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Rožnov
104
|
GOLF
přehledné, vyjma jediné jamky vždy víte,
kam hrajete a ránu vidíte. I v případě men-
ších nepřesností často situaci zachráníte.
Pár fervejových bankrů zuby necení, což
platí i pro bankry u greenu, vzhledem
k nízkým stěnám míček obvykle dosta-
nete ven.
Vyjma dvou závěrečných jamek se děj
odehrává v rovině, začátek obstará víc
než přívětivá pasáž s možností skórovat,
mírně pozlobí až třetí jamka, pětiparový
dogleg, jehož cestu předurčila Bečva.
Tady se možná tepovka lehce zvýší, zvlášť
když se zastaví pozorovatelé z cyklos-
tezky, aby si prohlédli golfi sty v akci. Fer-
vej se pocitově v dálce trochu zužuje,
nicméně dopadová zóna je dostatečně
široká. Následuje nezáludný třípar, který
musím z důvodu úprav vynechat, a tak se
pomalu chystám na souboj s vodou.
Střední pasáž hřiště bychom totiž
snadno mohli nazvat vodním královstvím
v čele s ostrovním tříparem, který se
neoddiskutovatelně přihlásil o nálepku
signature hole hřiště. Green má dvě pa-
tra, ale nejeden hráč se spokojí s jeho
prostým zásahem, když už na předcho-
zím greenu otestoval psychickou odol-
nost vůči vodě.
Po tomto dobrodružství logicky vydech-
nete na rovném krátkém čtyřparu, abyste
začali stoupat. Na odpališti osmičky, ne-
boť nejsem znalcem místních poměrů,
váhám, kam poslat odpal, a ránu trochu
přetáhnu. Tak snad příště… Levý dogleg
trochu klame tělem, další překvapení na-
víc nabízí vyvýšený patrový green. Moc
pěkná jamka. Na závěr z kopečka, dogleg
pro změnu doprava. Delší jamka, kde
svah hraje s vámi. Vzhledem k absenci
čtyřky ale devítku hrajeme jinak, bez za-
táčky jako dvě jamky. I tak šlo o zajímavé
řešení, které mne bavilo.
Zároveň už vím, že se do Rožnova vrá-
tím, takže si jej zahraji v obvyklé podobě.
Tato devítka totiž nabízí všechno – hru,
při které nemusíte neustále tlačit na pilu,
trochu adrenalinu ve vodním světě, ale
hlavně všeobjímající pohodu, která vás
pevně sevře hned po příchodu a drží vás
až do poslední rány. A když k tomu při-
dáte i pěkné číslo, které je na dosah, s ra-
dostí se pak pustíte zdolávat další výšiny
a kopce, které vám ještě před chvílí tvořili
na hřišti krásné kulisy.
V Rožnově mně ještě dali tip na další de-
vítky v okolí. Prvně tak vyrážím směr Va-
lašská Bystřice na hřiště, které mi dopo-
ručují slovy: „Výhledy stojí určitě za to!“
Příjezdová cesta je pořádně strmá a svým
způsobem koresponduje s tím, co nás na
hřišti čeká. Skoro se modlím, aby se proti
nám nevynořilo auto v protisměru… De-
vítka je postavená vysoko v kopcích, je-
den z nich dal ostatně hřišti jméno –
Bú-
řov
. Dominantu tvoří rozhledna, ze které
je skutečně pěkný panoramatický výhled
na okolní kopce.
O zrod Búřova se zasloužil Silvestr Mi-
kuláštík, jehož sportovní život je velmi
barvitý, v mládí patřil k lyžařské špičce,
ostatně sportovci ze zdejších končin mají
ke skokům na lyžích blízko, později patřil
k úspěšným závodníkům v rallye.
Jeho hřiště je stejně dramatické. Lehce
syrové, ale to mu propůjčuje určitou je-
dinečnost, zapamatovatelnost, nebojím
se jej označit jediným svého druhu u nás.
Moc rovných jamek tu nenajdete, stou-
páte, klesáte a teprve na závěr krátký tří-
par s nebezpečím v podobě jezírka, nic-
méně útok na birdie je povinný.
Mně osobně však nejvíce učarovala jiná
tříparovka – hraje se jako šestá jamka
a z hodně vyvýšeného odpaliště na
malý green vede průsek mezi vzrostlými
stromy. Připadáte si tak trochu jako rag-
bista před kopem do branky. Je potřeba
přesně trefi t délku, u kratší rány hrozí, že
svah míček odrazí až za green. Na hladký
doběh raději zapomeňte, jak říkám, hřiště
je tak trochu samorost.
Na samý závěr ještě dostávám lekci
z discgolfu, a to nejen teoretickou, ale
na místním drivingu zkusím poslat pár
„talířů“. I v tomto sportu našel majitel za-
líbení, a tak jej nováčkům rád představí.
A protože je Silvestr Mikuláštík spojený
i s další devítkou, která mne přibližuje
Rožnovské vodní království potrápí i zkušné hráče.
Ze šťavnaté ferveje rožnovské devítky je přímo radost atakovat poslední green.