ROZHOVOR | Jiří Zuska

se nehraje úplně příjemně. Určitě by bylo

lepší a příjemnější mít někoho, kdo přijde

a řekne: hele, já tě podpořím a ty ukaž,

co v tobě je. To by určitě bylo lepší, odpadl by tím stres z toho, jestli si můžu dovolit jet i na příští turnaj.

To nezní úplně optimisticky…

Zatím to ale není ani realita. Díky bohu.

Ale jistá obava tam je. Přistupuji k tomu

tak, že když se vypracuju a budu mít výsledky, tak budou i finance a lidi ochotní

mě podporovat. Je to logické a takový je

život. V golfu je to hodně tvrdé. Musím si

to prostě oddřít.

Hra pod tlakem není nic, o co by

člověk stál, ale o vás se navíc v posledních letech mluví jako o velké

naději českého mužského golfu. Vnímáte i tohle?

Jo, jak říkáte, není to poprvé, co to slyším.

Můžu to ale brát ze dvou pohledů či směrů.

Na jedné straně si můžu říct, ty jo, to mám

docela odpovědnost, ale bližší mi je spíš ten

druhý pohled, že je to pro mě čest a zároveň výzva být v takové pozici. Nejsem v ní

náhodou. Oddřel jsem si to, odehrál jsem si

to a také chci naplnit ta očekávání. Ale že

bych se tím zabýval, když hraju na turnajích, to ne. Na to nemyslím.

vyhrát nemůžu, že hraju pro získání zkušeností. Teď jsem cítil, že k tomu nepřistupuji

stejně, i když bych vlastně měl. Už cítím, že

tohle je moje práce, že si tím můžu vydělat peníze a moje myšlení se trochu změnilo. Nepomáhá ani to, že nejsem finančně

úplně zaopatřený, takže to máte v hlavě.

Snažím se s tím prát, z každého turnaje si

vzít poučení a stále se zlepšovat.

To vypadá skoro jako začarovaný

kruh a víc boj sám se sebou než příležitost ukázat, že umím hrát golf…

To je pravda. Snažíme se sehnat někoho,

kdo by mě v začátku podpořil, ale většina

lidí nahlíží na sport způsobem – nejdřív

něco předveď a pak tě budeme podporovat. Ono to tak asi má být a takový je

život. Je to tvrdé, s vědomím, že musím,

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Vrátím se na skok za oceán. Co vám

pět let v USA na univerzitě dalo

nejvíc?

Nejvíc jsem asi tak nějak zmoudřel. Na

hřišti a vlastně i v životě. Na hřišti jsem

hodně vyspěl z pohledu herní strategie, jak

hřiště hrát. Tak, abych se s co nejmenším

rizikem dostával do co nejlepších pozic.

Vyspěl jsem hodně i herně a mentálně, ale

nejvíc asi ve schopnosti mít herní plán.

A mimo golf vás studium také

posunulo?

No to určitě. Když jsem přijel do Ameriky,

bydlel jsem s několika spoluhráči, ale pokoj jsem měl sám pro sebe. To mě také

hodně osamostatnilo. Večer jsem přišel

domů a najednou mi nikdo neuvařil, nikdo

mi nevypral. Ty ponožky a slipy, co byly

pohozené na zemi, tam byly pořád. Naučil jsem se o sebe sám starat. Moc se mi

to líbilo, osamostatnil jsem se a zvykl si na

to. V Americe se mi moc líbilo a jednou

bych se tam chtěl za golfem zase vrátit.

Už během studií jste dokázal několik věcí, které se jinému Čechovi

do té doby nepovedly. Zahrál jste si

US Amateur, získal karty na turnaje

PGA Tour a Korn Ferry Tour, na obou

jste prošel cutem. Zůstanu u obou

posledních akcí. Co vám starty na

obou turnajích ukázaly?

Obě ty možnosti zahrát si špičkové profesionální turnaje, oba ty starty mi ukázaly,

že hra, co mám, už není vůbec daleko.

Není to jako v pohádce někde za mnoha

horami nebo o několik úrovní výš. Přišlo

mi, že jsem byl i lepší než někteří hráči.

Myslím, že herně dnes na to už mám, ale

mentálně ještě asi úplně ne. Některé věci

je ještě třeba vybrousit. To, co jsem si odnesl, je to, že herně už na to mám a že

už jsem hodně blízko.

Byl mezi turnajem PGA Tour a Korn

Ferry Tour nějak znatelný rozdíl?

Upřímně řečeno, vlastně ne. Turnaj PGA

v Portoriku byl menší, protože ve stejném

čase se hrál velký Arnold Palmer. V Portoriku to byl turnaj nižší kategorie a přišlo mi,

že byl s podnikem Korn Ferry Tour hodně

podobný. Nechci, aby moje slova zněla nějak vychloubačně, v Portoriku jsem zahrál

dvě kola -2 a -2, hrál jsem dobře, ale nijak

zázračně, a dal jsem cut. I to bylo potvrzením, že na to mám, i když nehraju ani svůj

nejlepší golf. Na Korn Ferry se mi povedlo

první kolo a až později jsem zjistil, že jsem

dokonce vedl po prvním kole. Druhé a třetí

už tolik nevyšlo, navíc do toho vstoupilo

počasí a čtvrté kolo se pak už nehrálo.

Jedna věc byl přestup k profesionálům, ale vy jste změnil i prostředí.

V čem jsou golfové Česko a Evropa

jiné než Amerika?

Dobrá otázka… Strašně velký rozdíl je

v designu hřišť. Podle mě jsou americká

hřiště ve srovnání s evropskými jiná. Přijde

mi, že evropská jsou starší. Myslím tím, že

většinou jsou kratší, ale hodně úzká. Když

jsem hrál v Rakousku na Adamstalu, vytáhl

jsem tam drajvr jen jednou za kolo, jinak

jsem hrál pořád jen nějaká železa z týčka.

Evropská hřiště mi přijdou, že nejsou stavěná na moderní golf. Takže některé překážky nedávají moc smysl, některé bankry

jsou také mimo. Přijde mi to takové naruby. Když je člověk na amerických hřištích dlouhý, je schopný toho využít. Je

17