Page 19
WWW.CASOPISGOLF.CZ
17
ROZHOVOR | Jiří Zuska
vyhrát nemůžu, že hraju pro získání zkuše-
ností. Teď jsem cítil, že k tomu nepřistupuji
stejně, i když bych vlastně měl. Už cítím, že
tohle je moje práce, že si tím můžu vydě-
lat peníze a moje myšlení se trochu změ-
nilo. Nepomáhá ani to, že nejsem fi nančně
úplně zaopatřený, takže to máte v hlavě.
Snažím se s tím prát, z každého turnaje si
vzít poučení a stále se zlepšovat.
To vypadá skoro jako začarovaný
kruh a víc boj sám se sebou než pří-
ležitost ukázat, že umím hrát golf…
To je pravda. Snažíme se sehnat někoho,
kdo by mě v začátku podpořil, ale většina
lidí nahlíží na sport způsobem – nejdřív
něco předveď a pak tě budeme podpo-
rovat. Ono to tak asi má být a takový je
život. Je to tvrdé, s vědomím, že musím,
se nehraje úplně příjemně. Určitě by bylo
lepší a příjemnější mít někoho, kdo přijde
a řekne: hele, já tě podpořím a ty ukaž,
co v tobě je. To by určitě bylo lepší, od-
padl by tím stres z toho, jestli si můžu do-
volit jet i na příští turnaj.
To nezní úplně optimisticky…
Zatím to ale není ani realita. Díky bohu.
Ale jistá obava tam je. Přistupuji k tomu
tak, že když se vypracuju a budu mít vý-
sledky, tak budou i fi nance a lidi ochotní
mě podporovat. Je to logické a takový je
život. V golfu je to hodně tvrdé. Musím si
to prostě oddřít.
Hra pod tlakem není nic, o co by
člověk stál, ale o vás se navíc v po-
sledních letech mluví jako o velké
naději českého mužského golfu. Vní-
máte i tohle?
Jo, jak říkáte, není to poprvé, co to slyším.
Můžu to ale brát ze dvou pohledů či směrů.
Na jedné straně si můžu říct, ty jo, to mám
docela odpovědnost, ale bližší mi je spíš ten
druhý pohled, že je to pro mě čest a záro-
veň výzva být v takové pozici. Nejsem v ní
náhodou. Oddřel jsem si to, odehrál jsem si
to a také chci naplnit ta očekávání. Ale že
bych se tím zabýval, když hraju na turna-
jích, to ne. Na to nemyslím.
Vrátím se na skok za oceán. Co vám
pět let v USA na univerzitě dalo
nejvíc?
Nejvíc jsem asi tak nějak zmoudřel. Na
hřišti a vlastně i v životě. Na hřišti jsem
hodně vyspěl z pohledu herní strategie, jak
hřiště hrát. Tak, abych se s co nejmenším
rizikem dostával do co nejlepších pozic.
Vyspěl jsem hodně i herně a mentálně, ale
nejvíc asi ve schopnosti mít herní plán.
A mimo golf vás studium také
posunulo?
No to určitě. Když jsem přijel do Ameriky,
bydlel jsem s několika spoluhráči, ale po-
koj jsem měl sám pro sebe. To mě také
hodně osamostatnilo. Večer jsem přišel
domů a najednou mi nikdo neuvařil, nikdo
mi nevypral. Ty ponožky a slipy, co byly
pohozené na zemi, tam byly pořád. Nau-
čil jsem se o sebe sám starat. Moc se mi
to líbilo, osamostatnil jsem se a zvykl si na
to. V Americe se mi moc líbilo a jednou
bych se tam chtěl za golfem zase vrátit.
Už během studií jste dokázal ně-
kolik věcí, které se jinému Čechovi
do té doby nepovedly. Zahrál jste si
US Amateur, získal karty na turnaje
PGA Tour a Korn Ferry Tour, na obou
jste prošel cutem. Zůstanu u obou
posledních akcí. Co vám starty na
obou turnajích ukázaly?
Obě ty možnosti zahrát si špičkové profe-
sionální turnaje, oba ty starty mi ukázaly,
že hra, co mám, už není vůbec daleko.
Není to jako v pohádce někde za mnoha
horami nebo o několik úrovní výš. Přišlo
mi, že jsem byl i lepší než někteří hráči.
Myslím, že herně dnes na to už mám, ale
mentálně ještě asi úplně ne. Některé věci
je ještě třeba vybrousit. To, co jsem si od-
nesl, je to, že herně už na to mám a že
už jsem hodně blízko.
Byl mezi turnajem PGA Tour a Korn
Ferry Tour nějak znatelný rozdíl?
Upřímně řečeno, vlastně ne. Turnaj PGA
v Portoriku byl menší, protože ve stejném
čase se hrál velký Arnold Palmer. V Porto-
riku to byl turnaj nižší kategorie a přišlo mi,
že byl s podnikem Korn Ferry Tour hodně
podobný. Nechci, aby moje slova zněla ně-
jak vychloubačně, v Portoriku jsem zahrál
dvě kola -2 a -2, hrál jsem dobře, ale nijak
zázračně, a dal jsem cut. I to bylo potvrze-
ním, že na to mám, i když nehraju ani svůj
nejlepší golf. Na Korn Ferry se mi povedlo
první kolo a až později jsem zjistil, že jsem
dokonce vedl po prvním kole. Druhé a třetí
už tolik nevyšlo, navíc do toho vstoupilo
počasí a čtvrté kolo se pak už nehrálo.
Jedna věc byl přestup k profesioná-
lům, ale vy jste změnil i prostředí.
V čem jsou golfové Česko a Evropa
jiné než Amerika?
Dobrá otázka… Strašně velký rozdíl je
v designu hřišť. Podle mě jsou americká
hřiště ve srovnání s evropskými jiná. Přijde
mi, že evropská jsou starší. Myslím tím, že
většinou jsou kratší, ale hodně úzká. Když
jsem hrál v Rakousku na Adamstalu, vytáhl
jsem tam drajvr jen jednou za kolo, jinak
jsem hrál pořád jen nějaká železa z týčka.
Evropská hřiště mi přijdou, že nejsou sta-
věná na moderní golf. Takže některé pře-
kážky nedávají moc smysl, některé bankry
jsou také mimo. Přijde mi to takové na-
ruby. Když je člověk na amerických hřiš-
tích dlouhý, je schopný toho využít. Je