Page 10
SVĚTOVÝ GOLF | Profesionální tour
8
|
GOLF
8
8
8
|
|
G G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
G
O
O
O
O
OL
OL
O
O
O
O
O
O
F
F
F
F
F
F
F
F
F
F
F
dokud
forma trvá) nuceni „utí-
kat“ na celou sezonu za „vel-
kou louži“ a mohli svou
účastí na obou
polokoulích „oz-
dobit“ i evropské
podniky. To pova-
žuji za rozum-
nou taktiku:
pokud by se
totiž pokra-
čovalo v „hraj
v Evropě, nehraj
v Americe, poněvadž
jinak výhry v USA ti do na-
šeho evropského žebříčku
nezapočítáme“, tak by to znamenalo od-
liv hvězd.
Hvězd, na které chodí diváci a zvyšují
sledovanost v TV a v mediích, ale dru-
hotně i sponzorů, diváků, prize money
a pak zase kvality a tak dokola. V roce
2000 dokázal Lee Westwood vyhrát
za rok při 23 turnajích, na kterých se
umístil na placené pozici, přes 3 miliony
eur. O rok později se při European Tour
hrálo celkem o téměř 100 milionů eur.
Finanční rozmach (a tím rostoucí zájem
médií a diváků) evropských turnajů do-
kládá i to, že tentýž hráč si o devět let
později vydělal za jediný rok ještě více,
i když ve finančním žebříčku skončil
„až“ třetí, přičemž Westwood odehrál
jen 13 turnajů.
KDO CIVÍ NA VYVOLENÉ,
NEZVLÁDNE NICKLAUSE
Jsou i další důvody, které evropskou tur-
najovou sérii posunují právem do oblasti
našeho zájmu. Podle mého vnímání stojí
za to z obou tour (případně i z americké
seniorské a americké dámské) vybrat ty
lepší turnaje a ty pak sledovat. Sjedno-
cené „ evropské“ ferveje se dnes (fi nančně)
„hnojí“ – respektive se o to promotéři a ve-
dení všech tour snaží – velmi podobně.
V současném vrcholovém sportu je nic-
méně určující přítomnost hvězd, velké
sumy, o něž se hraje, a jistá banalizace
sportovních výkonů – nedejbože občas
i morálních aspektů či férovosti až na jed-
notlivé zkratkovité vnímání. Z toho ne-
obviňujme sponzory ani promotéry, ale
pouze a jen nás samé!
Přiznejme si, že národy, které se napájí
sledováním Vyvolených a X faktorů
a zvládnou vnímat dvacetiminutové
Ale vážně: důvodem je komerce. Americký divák se
dívá v blocích, zvládne patrně jen pár minut, pak
jde zakousnout hamburger a zapít jej colou. Chvilku
golf, chvilku reklamy (během amerických reklam
jdou satelitem do Evropy „kachny“). Řadu diváků,
zejména do golfu nezahryznutých, pak dojem vede
k logickému závěru, že není nudnější sport než golf.
Ale my (nyní již poučení) víme, že správně tvrzení
zní: „není nudnější sport než TV přenos americké
PGA“. Nutno přiznat, že na US Open, při Masters
nebo na nemnoha jiných amerických turnajích jsou
spád a živost přenosů o kus lepší.
Cirkus?
Pro některé je US PGA Tour v kategorii „už hodně
cirkus“. Při únorovém Phoenix Open v arizonském
Scottsdale bylo v neděli přítomno na hřišti
cca 180 tisíc diváků (pravda, že o témž víkendu se
v místě hrálo večer fi nále Superballu) a např. třetí
jamka od konce PAR 3 patří při kapacitě tribun okolo
40 tisíc diváků spíše k jiným sportům – i jistou
„uřvaností“ amerických fanoušků. Vyznavačům
tradičnějšího pojetí sportu a především golfu už toto
přijde lehce za hranicí toho, nač by se chtěli dívat.
No-name hráči
To je pro většinového diváka velký problém americké
série. Podle postřehů znalců je dnes opravdu
špičkový golf tak moc vyrovnaný, že vyhrát může
kdokoli – nejen „papírově“ favorizovaná hvězda.
Problém ovšem je, že většinový divák chce vidět
právě ty hvězdy! Byť třeba i v té situaci, že kolabují
nebo (marně) dotahují. Prostě boj, maso a krev!
Když hraje bůh etc.
Když hraje Woods, je sledovanost jiná. Když Tiger
vítězí nebo jde v jednom z posledních dvou tří
fl ightů, je ještě jinačí. Opět platí: lze to komentovat,
ale prostě to tak je. Mezi spolehlivé „zvedače“
atraktivnosti (právem!) patří i Mickelson, McIlroy,
důležitější však je, že odtud vede cesta
mezi evropskou elitu. Ať už přímo nebo
přes kvalifi kační školu. Posledním vítězem
se stal Andrea Pavan z Itálie, dříve se stej-
nou cestou vydali Edoardo Molinari, David
Horsey nebo v roce 2000 Henrik Stenson.
Na Challenge Tour ale evropský golf nekončí.
Hráči, kteří zatím nestačí ani na tuto sérii,
bojují o body a zkušenosti v Alps Tour, Pro
Golf Tour, PGA EuroPro Tour a Nordic League,
tety v sériích, které se hrají v různých regi-
onech Evropy. Pro české fanoušky je nej-
zajímavější série Pro Golf Tour, kde o česká
jména ve startovní listině není nouze.
GOLF ZA VELKOU LOUŽÍ
Nejen americkou, ale také světovou sé-
rií číslo jedna je PGA Tour, která byla
založena již roku 1929. Do kalendáře
série, která letos zahrnuje 45 akcí, spa-
dají všechny čtyři majory i turnaje řady
World Golf Championships. Její vlajko-
vou lodí je The Players, označovaný též
jako pátý major. Na zámořském okruhu
každoročně válčí o prestiž a tučné šeky
nejlepší američtí golfi sté, které dopl-
ňují největší evropská, australská, africká
i asijská esa.
Králem PGA Tour není nikdo jiný než Tiger
Woods, jenž se stal už desetkrát vítě-
zem money listu. Tím, že vyhrál fi nanční
žebříček v posledním roce, narušil evrop-
skou vládu, kterou v předešlých dvou le-
tech nastolili Rory McIlroy a Luke Donald.
Všichni tři se ale loni museli sklonit před
Henrikem Stensonem. Švédský golfi sta
totiž parádně načasoval formu na konec
sezony a zazářil v jejím závěru, v tradiční
bitvě o FedEx Cup. Boj o něj je letos po-
prvé v historii rozložen do dvou kalendář-
ních roků.
Hráči, kteří si nezajistili místo v sé-
rii PGA, mohou bojovat na turnajích
Web.com Tour. Její historie se začala
psát roku 1990, tehdy se ještě hrála
pod názvem Ben Hogan Tour. Loňským
šampionem se stal Michael Putnam,
který si společně s dalšími 24 nejlep-
šími zajistil postup na nejprestižnější
zámořskou tour.
ZBYTEK SVĚTA
Světový golf ale není jen o PGA a Euro-
pean Tour. Prestižní je také PGA Tour of