Page 46
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
44
|
GOLF
práci „An examination of the hot hand
in professional golfers“. Statisticky zpra-
coval výsledky 747 turnajů americké PGA
Tour. Tato mravenčí práce znovu proká-
zala, že neexistují žádné „horké ruce“
ani „zázračné řady“. Spíše naopak. Je
vyšší pravděpodobnost, že profesionální
golfi sta zahraje birdie poté, když na
předešlé jamce skončil s výsledkem par
nebo hůře.
V roce 2013 zveřejnil syntetickou studii
Jorge Eduardo Rodriguez-Castillo ze Si-
mon Fraser University nazvanou „The Hot
Hand in Golf“. Byla založena rovněž na
statistickém a matematickém zpracování
výsledků americké PGA Tour a byla po-
drobnější v tom smyslu, že autoři vychá-
zeli z předpokladu, že v golfu jsou různé
činnosti (drajvování, dřeva, železa, wedže,
patování), které vyžadují rozdílné schop-
nosti a poněkud jiné formy matematic-
kého hodnocení. I v tomto případě však
výsledky neprokázaly existenci „horké
ruky“ ani „souvislých řad“ ve výkonnosti.
JEDNÁME RISKANTNĚJI,
NEŽLI MYSLÍME
Musím přiznat, že během studia mate-
riálů pro tento článek mne překvapilo
množství vědeckých prací, jejichž autoři
vyšli z podnětů nového oboru behavio-
rální ekonomie a přenesli své zkoumání
na golfová hřiště. Možná je to tím, že (po-
dobně jako já) považovali vědeckou práci
okolo golfu za poněkud zábavnější. A tak
byly na golfi stech vyzkoušeny i práce
Tverskeho a Kahnemana věnované vztahu
člověka vůči riziku a rozhodovacím proce-
sům pod vlivem rizik.
V roce 2012 publikovali Dan Sachau
( Minnesota State University) a Luke
Simmering (Louisiana Tech University)
studii „A Birdie in the Hand: Asymetry in
Golf Risk Preferences“ – „Birdie na dosah:
Asymetrie v oblasti preferencí při hraní
golfu“.
Autoři oslovili 8 000 aktivních golfi stů
v USA, ze kterých se podařilo získat
2 193 ochotných zúčastnit se experimentu
zaměřeného na vyhodnocování rizik při
rozhodování v golfu. Autoři podotýkají, že
proces dobrovolné účasti na experimentu
měl svůj vliv na podobu konečné skupiny,
která měla průměrný HCP 12,95 a prů-
měrný počet 48 odehraných kol ročně
(zatímco skutečným federálním průmě-
rem v USA je amatérský golfi sta, který má
HCP 14, který hraje 7 kol ročně).
Účastníci experimentu řešili situace, ve
kterých se měli rozhodnout pro míru ri-
zika v případě: 1) šance na eagle (risk)
nebo jisté birdie (opatrná hra), 2) šance na
birdie (risk) nebo jistý par (opatrná hra),
3) šance na par (risk) nebo jisté bogey
(opatrná hra).
Velmi zajímavým průvodním výsledkem
studie bylo porovnání toho, co účastníci
pokusu deklarovali jako „obecně rozumný
postup“ a pro jaké řešení se ve skuteč-
nosti pak sami rozhodli. Považuji za po-
učné i zábavné, že tento pokus prokázal
lidskou tendenci vědět, jak problém řešit
„chytře“, ale přesto si ve skutečnosti počí-
nat jinak. (Nepřipomíná vám to něco z va-
šeho života? Mně ano.)
Následující graf ukazuje, že teoretické
povědomí o „chytrém řešení“, které pro-
kázali účastníci experimentu, bylo méně
riskantní nežli jejich konečná rozhod-
nutí (teoretické „chytré řešení“ jako dolní
křivka, skutečná rozhodnutí jako horní
křivka s vyšším procentem rizika).
Konečné rozhodnutí
Chytré řešení
Procentuální podíl golfi stů, kteří zvolí
riskantní řešení v situaci, kdy mají vybrat
„chytré řešení“ (95% interval spolehlivosti)
Jisté bogey Jistý par Jisté birdie
Pokus prokázal existenci rozdílů ve strate-
gickém myšlení golfi stů s nízkým HCP
a s vyšším HCP, avšak jen v určitých situa-
cích. Jak ukazuje následující graf, obě ka-
tegorie vnímají velmi podobně akcepto-
vání rizik spojených se situací, kdy je
možno zahrát birdie s rizikem nebo si vzít
opatrně par. V této kategorii byli hráči
nízkých HCP jen nepatrně odvážnější.
Velmi podobné byly reakce v situaci, kdy
je možno zahrát eagle s rizikem nebo si
opatrně vzít jisté birdie. I tady byli hráči
nízkého HCP jen o malinko odvážnější
nežli golfi sté s vyšším hendikepem. Velmi
patrný rozdíl však nastal za situace, ve
které bylo možno zachránit par s rizikem
nebo akceptovat konzervativní hru a mít
jisté bogey. V této kategorii byli hráči
s nízkým HCP podstatně více ochotni
riskovat.
Autoři studie z toho vyvodili závěr, že
zkušení hráči s nízkým HCP jsou schopni
poměrně konzervativního uvažování v pří-
padě poměru odměna/ztráta, pokud je
výsledkem opatrnosti birdie nebo par.
Jsou však ochotni riskovat více, aby se vy-
hnuli bogey, které je pro golfi sty nízkého
HCP více psychologicky zraňující nežli pro
hráče vyšších HCP.
Jisté bogey Jistý par Jisté birdie
Procentuální podíl golfi stů, kteří zvolí
riskantní řešení na základě vyspělosti hry
Hráči s nízkým HCP
Hráči s vysokým HCP
JAK SE MÝLÍME V HODNOCENÍ RIZIK
O inspiracích, které přinesly do vědy apli-
kované na golf práce Tverskeho a Kahne-
mana a jejich následovníků by se dalo psát
na mnoha dalších stránkách.
Následující graf nám může být užitečný
v golfu, při investování, v podnikání i při
plánování dovolené. Shrnuje výsledky
práce čtyř výzkumných týmů počínaje
původní prací Tverskeho a Kahnemana
z roku 1992. Tato studie a všechny násle-
dující prokázaly, že člověk má notorický
sklon přeceňovat statisticky nízká rizika
a podceňovat rizika, jejichž výskyt je sta-
tisticky pravděpodobný.
Dělá nám například velké starosti, zda se
někde v blízkosti nebude opakovat ne-
hoda typu jaderné elektrárny Fukušima,
ale klidně u toho kouříme, opíjíme se
a jezdíme riskantně autem atd.
V levé dolní části grafu se zobrazuje ten-
dence přeceňovat málo pravděpodobná