Page 45
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
WWW.CASOPISGOLF.CZ
43
JAK NÁM PO LÉTA
UČEBNICE ÚSPĚŠNĚ LHALY
Upřímně řečeno, ty učebnice nelhaly samy
o sobě. Zavádějící názory do nich vložily
uznávané kapacity jako Milton Friedman
a Robert Lucas (Nobelova cena za ekono-
mii z roku 1995 za teorii racionálních oče-
kávání). Jejich ortodoxní víru v naprostou
racionalitu fi nančníků, trhů a zákazníků pak
do praxe pomáhali vnést lidé, jako byl napří-
klad Alan Greenspan, dlouholetý předseda
guvernérů Federálního rezervního systému
USA a zapřisáhlý zastánce samospasitelnosti
„neviditelné ruky trhu“.
Několik ekonomických bublin, fi nančních krizí
a otřesů, které téměř zničily fi nanční trhy
a ekonomiky většiny světa – to vše skonco-
valo s poněkud infantilní jednoduchostí víry
ortodoxních klasických ekonomů v napros-
tou racionalitu člověka a jeho počínání.
Jak již bylo zmíněno, k procitnutí obyva-
tel planety z deliria absolutní racionality
a dokonalé samoregulace trhů přispěli
nenápadní vědci Tversky a Kahneman. Je-
jich spolupráce začala v roce 1969 v Jeru-
zalémě a pokračovala ještě intenzivněji,
když oba přesídlili jako vědci na univerzity
v USA. V sérii vědeckých prací prokázali,
že lidské uvažování a rozhodování se ve
skutečnosti odchyluje od předpokláda-
ných pravidel, která většina lidí považuje
za „správná“ nebo „rozumná“.
Amos Tversky zemřel ve věku pou-
hých 59 let v roce 1996 a jeho „vě-
decké dvojče“ Daniel Kahneman dostalo
v roce 2002 Nobelovu cenu za ekonomii.
Kahneman okamžitě zdůraznil, že tato
Nobelova cena patří stejnou měrou jeho
zesnulému spolupracovníkovi. Možná nej-
zajímavější na tom všem je, že Tversky
a Kahneman vlastně nebyli ekonomové.
Tady však opustíme tyto dva odvážné ne-
konformní vědce v jejich záslužné misi vy-
vracení víry v dokonalost „neviditelné ruky
trhu“ v ekonomii a vydáme se hledat prů-
sečíky, kde se jejich dílo dotklo sportu.
NENÍ NIC JAKO ZLATÁ RUKA
A VÍTĚZNÁ SÉRIE
Jak už to bývá, jen poměrně málo
lidí zná důležité práce Tverskeho
a Kahnemana jako například: Tversky,
A., & Kahneman, D. (1974). Judgment
under Uncertainty – Heuristics and
Biases. Scien ce, Tversky, A., & Kahneman,
D. (1981). The Framing of Decisions
and the Psychology of Choice. Science,
Tversky, A., & Kahneman, D. (1980).
Causal schemas in judgments under
uncertainty. In M. Fishbein (Ed.), Progress
in social psychology.
Nicméně opravdovou popularitu si získal
článek, který byl založen na výzkumech
v americkém basketbalu. Tversky (ve spolu-
práci s Gilovichem a Vallonem) v roce 1985
publikoval studii zaměřenou na vyvrácení
obecné víry, že v basketbalu existuje cosi
jako „hot hand“ – neboli předpoklad, že
hráč, kterému se podaří skórovat, má hned
poté vyšší předpoklady k dalšímu skórování
nežli ten, kdo koš právě minul.
Práce Tverskeho na pomezí statistiky a psy-
chologie vyvrátila mýtus „horké ruky“, ve
který tehdy věřilo 96 % fanoušků v USA. Peč-
livá analýza výsledků skórování v americké
NBA ukázala, že zasahování koše se uskuteč-
ňuje podstatně méně často v sériích, nežli
odpovídalo laickému přesvědčení.
Výsledky naznačily opak toho, v co se vše-
obecně věřilo: po předešlém neúspěchu
je poněkud větší šance na přesný zásah
nežli po předchozím dobrém hodu. (Vá-
žený průměr: 51 % šancí na skórování po
předchozím úspěšném hodu, 54 % na
skórování po předchozí „minele“.)
Pro golfovou mytologii a obecně rozší-
řená paradigmata golfového uvažování
je uvedený výzkum doslova devastující.
Pokud je možno závěry Tverskeho apliko-
vat na golf, pak nemůže existovat nic jako
dlouhodobější hraní „v zóně“. To vyvolává
otázku – nadešel čas, abychom víru, že
se dostaneme do zázračné zóny, ve které
nelze nic minout, odložili do starého že-
leza? Můj závěr je – ano i ne.
Pokud se týká čistě statistické a mate-
matické stránky, pak je skutečně na čase,
abychom si přiznali, že Tverskeho objevy
mají něco do sebe. Je v tom však i na-
dějná stránka – je spíše povzbuzující vě-
dět, že statisticky jsme na tom vlastně
dobře, když poté, co jsme minuli patnác-
ticentimetrový pat, odcházíme s drajvrem
na odpaliště. Statistika nám dává naději,
že po chybě máme o 3 % více šancí na
přesnou ránu.
Zejména si však myslím, že legendu
o „hraní v zóně“ je nutno vidět z hlediska
vnitřních schopností golfi sty činit správná
rozhodnutí. Je zjevné, že ze středu
ferveje je méně šancí na katastrofálně
sebezničující volbu úderu nežli z lesa
nebo hustého rafu. Hra v zóně tak sku-
tečně může být subjektivně vnímána jako
sklon k sériím dobrých ran. Ve skutečnosti
se však spíše jedná o poněkud delší úsek
času, kdy jsme z různých důvodů nedo-
stali šanci učinit žádná obzvláště iracio-
nální rozhodnutí.
GOLF JAKO IDEÁLNÍ LABORATOŘ
Pochopitelně nejsem první, koho napadlo
aplikovat myšlenky Tverskeho a Kahne-
mana a další závěry behaviorální školy
ekonomie v prostředí golfu. Již mnozí
vědci a publicisté přišli na to, že golf se
ke zkoumání pravděpodobností, rozhodo-
vání a lidského chování ve vztahu k nim
hodí ještě lépe než basketbal, kde začaly
výzkumy popírající existenci „zlatých sé-
rií“ a „horké ruky“. V golfu není žádná
obrana soupeře rušící skórování a existuje
velmi dobrá měřitelnost a porovnatelnost
výsledků. V případě patování lze dokonce
hovořit o tom, že golf je ideální laboratoří
pro podobné výzkumy.
V roce 1995 v časopise „Psychology Bulletin
and Review“ zveřejnil David L. Gilden studii
nazvanou „Souvislé řady ve sportech ná-
ročných z hlediska jemné motoriky po-
hybu“. Soustředil se na patování golfového
míčku a házení šipek. Závěr: měření výkonů
ve sportech náročných na jemnou moto-
riku není v zásadnějším rozporu s tezí Tver-
skeho a Giloviche, že neexistuje nic jako
„horká ruka“ a sklon k sériím. Navíc tato
studie poukázala na výkyvy ve výkonu ve
sportech náročných na jemnou motoriku
pohybu způsobené kolísáním tepu a reak-
cemi zraku (zvláště sítnice).
V roce 2005 publikoval Russel D. Clark
z University of North Texas vědeckou
Výsledky naznačily opak toho, v co se všeobecně
věřilo: po předešlém neúspěchu je poněkud větší
šance na přesný zásah nežli po předchozím
dobrém hodu.