Page 11
SVĚTOVÝ GOLF | Profesionální tour
WWW.CASOPISGOLF.CZ
9
Furyk, McDowell a občas i někteří další. Atraktivní
může být Australan Adam Scott, ale éra Jihoafričana
Else nebo Singha z Fidži je patrně už nenávratně
pryč. Mimochodem loni jsem si v dubnu při Doralu
(Woods vyhrál) poznamenal na sociální síť status,
který to, myslím, dobře vystihuje: „Mickelson,
G-Mac, Stricker a García hrajou jak bozi! Jenže bůh
hraje ještě o čtyři rány líp...“
Vysílání v ČR
U nás americkou sérii vysílá od čtvrtka do neděle cca
od devíti večer do půlnoci (podle lokality – Florida je
o lehce posunutá než sekvence z Kalifornie) placený
Golf Channel a veřejnoprávní Česká televize asi
třetinu turnajů amerického kalendáře nekódovaně.
EUROPEAN TOUR
Civilnější, „sportovnější“, příjemnější?
To jsou silné atributy European Tour – resp. jsou jí
(spíš právem) přisuzovány. I náročnější divák nemá
pocit, že jde primárně o „prachy“, ale že je tu hodně
zastoupena porce sportu i výkonů. Méně se na
European Tour zdůrazňují peníze – byť vím, že toto
„tvrzení“ je hodně, hodně (a hodně!) sporné. Každé
hodnocení je tak trochu subjektivní, řada postřehů
ovšem vypovídá o tom, že na European Tour hráči
více drží spolu, jsou si „rovnější“, více komunikující
s kedíky a dalšími v profesním okolí (média,
produkce akcí atd.). Jen si dovolím poznamenat, že
tvrdit tento názor jako nálepku a axióm, o němž se
nediskutuje („prostě to tak je“), by ovšem bylo dosti
zkreslující.
Nuda? Pro někoho ano...
Pro ty, kteří golf milují bezvýhradně a baví je jej
sledovat, bude průběžný tříhodinový tok TV přenosu
z Open a nejlepších evropských turnajů ten pravý.
Ne už tak možná pro ty, jež neudrží pozornost
a jde jim o všelijaké špeky a vějičky okolo. Kterak
golfoví chlápci natáčí fanouškům videoklipy
JAKÉ EVROPSKÉ TURNAJE MŮŽE BÝT ZAJÍMAVÉ SLEDOVAT?
Turnaje americké PGA Tour se hrají v podstatě až na výjimky (do amerického kalendáře zahrnuté British Open v Británii, po
konci sezony na podzim dva turnaje na Dálném východě v Číně a Malajsii, jeden nepříliš zajímavý v Austrálii) na území Států,
dva turnaje začátkem ledna na Havaji (patří USA) a po jednom v Mexiku a Kanadě – ale v podstatě vše na hřištích přibližné
stejné lokality. Nejvíce jich hostí Florida a Kalifornie, další se konají od Texasu přes asi pět šest regionů napříč USA.
Většina televizních diváků si asi bude vybírat (pokud přijímají i placené kanály) podle zajímavosti startovního pole,
zastoupení hvězd, tradice, lokality nebo dalších atributů. Ale jak v případě European Tour, která zahrnuje od vysloveně
nezajímavých a špatně dotovaných, tudíž hůře obsazených, akcí po vysloveně prestižní? Které si nenechat ujít?
Rozhodně British Open – je to zcela jiná kategorie a právem jeden ze tří (US Open a Masters v USA) největších
a nejzajímavějších turnajů světa. Sky i BBC a následně i evropské televize (obvykle v ČR kanál Nova Sport) přenáší
akci jako jednu z nejpřínosnějších sportovních aktivit sezony. Britská veřejnoprávní televize vysílá (viz slavný výrok ve
smyslu, že „Open je pro BBC produkčně největší akce mimo studia, hned po královském pohřbu.“) souběžně většinou
na pěti kanálech (!) interaktivní TV přenos.
Kromě hlavního kanálu pak třeba kamery jdou se zajímavými fl ighty (typicky je v hledáčku kamer Tiger, případně další
vedoucí hráč, bodující amatér nebo nějaká legenda – třeba druhý páteční den byl celý jeden kanál věnován tehdy
své poslední kolo hrajícímu Jack Nicklausovi). Divák, který z jakéhokoli důvodu nepřijede na Open, pak není ochuzen
opravdu o nic, jako kdyby šel s hráči. Hlavní kanál pak obvykle jde i do místních televizí.
Významné, dobře dotované a dobrými hráči nabité turnaje v Evropě – krom Open i Scottish Open (týden před
British – už je v lokalitě hodně amerických zajímavých hráčů, pro něž je to i trochu trénink na major), německý BMW
Open (letos v Kolíně) v půlce června, květnové obvykle skvěle dobře obsazené BMW Championship i letos hrané
v anglickém Wenthworthu, francouzské France Open hrané první červnový víkend v Paříži s dotací 3 miliony eur a pak
první týden v září Omega European Masters ve Švýcarsku a konečně týden po letošním týmové „olympiádě“ s názvem
Ryder Cup (Gleneagles ve Skotsku) mediálně i golfově zajímavý Alfred Dunhill Links Championship, hraný na třech
skotských skvostech – St. Andrews, Carnoustie a Kingsbarns.
Listopadová zaoceánská fi nanční smršť – tzv. Final Series. Skládá se ze dvou turnajů European Tour v Číně (BMW
Masters a HSBC Championship ze světové série WGC – ty budou mít ovšem pro místní diváky značnou nevýhodu
z pohledu časového posunu).
V listopadu dále turnaj v Turecku (Turkish Airlines Open v turecké Antalyi na hřišti vybudovaném na víc než stu (!)
hektarech v roce 2008 pod patronací Colina Montgomerieho) s hvězdným tahákem Woodsem a dalšími hvězdami
– inu hraje se o 7 milionů dolarů za čtyři dny! Sice dle některých postřehů působí spíše exhibičně než jako regulérní
turnaj, ale rozhodně bych si ji do kalendáře poznamenal, někteří možná s ohledem na relativní dostupnost zváží
i osobní přítomnost.
A listopad v kalendáři EPGA vyvrcholí koncem listopadu ve Spojených arabských emirátech v Dubai při World Tour
Championship, kde se hraje dokonce o 8 milionů dolarů. Ano, prize money Final Series mimo evropský kontinent se již
(hlavně s ohledem na větší mezinárodnost akcí) uvádí v dolarech.
Mizivý zájem diváků na hřištích nebo i u televizních obrazovek provázejí turnaje na začátku roku (i když se tam hraje
opravdu o velké peníze), hlavně v Jižní Africe. Především proto, že je doba dovolených, mnoho hráčů si pochopitelně
po konci roku dopřává čas s rodinou, případně ladí formu nebo předělávají švih.
Australasia, která sdružuje především
golfi sty z Austrálie. Zastoupení v ní má
i Nový Zéland, v sérii se čas od času ob-
jeví i špičkoví hráči z Evropy nebo USA.
Mezi nejvýznamnější podniky túry, již loni
podruhé v kariéře opanoval Adam Scott,
patří Australian Open či Australian PGA
Championship.
Stále většího významu nabývá i Asian
Tour, založená roku 1995. Její ob-
rovskou konkurencí je před pěti lety
vzniklá OneAsia Tour, sloužící primárně
golfistům z asijsko-pacifického regi-
onu. I když jsou si obě túry na první
pohled hodně blízké, realita je ta-
ková, že vazby mezi nimi nejsou vůbec
dobré. Jiné je to na africké Sunshine
Tour, kterou loni vyhrál už čtvrtý
Jihoafričan v řadě, tentokrát Dawie
van der Walt.
I ŽENY MAJÍ SVÉ… TOUR
Na světě napočítáme hned šest hlavních
dámských profi tour. Sice se vzhledem
k teritoriální příslušnosti považují za regi-
onální, ale díky expanzi minimálně LPGA
a LET již toto označení dávno neplatí.
Ačkoliv jsou z hlediska organizace i po-
stavení rovnocenné, nepsanou jedničkou
je bezesporu americká Ladies PGA Tour,
která sdružuje nejlepší hráčky z celého
světa.
Tour, na které působí Stacy Lewis, loňská
vítězka a světová jednička Inbee Park či
Jessica Korda, už dávno expandovala i mimo
USA, do Asie nebo Austrálie a její popularita
stále roste. Zámořskou dvojkou a cestou do
LPGA je série zvaná Symetra Tour.
Z pohledu českých fanoušků je velmi
atraktivní Ladies European Tour. Zásluhu
na tom má Klára Spilková, která se do sé-
rie probojovala na konci roku 2010 a od
té doby mezi nejlepšími Evropankami
nechybí. Loni si vydělala přes 53 tisíc eur
a letos by chtěla zaútočit i na první ví-
tězství. Povede se jí to? Nižším patrem,
z něhož lze postoupit na LET, jsou Access
Series a švédská SAS Masters Tour.
Srovnatelné postavení s LPGA nebo LET
mají LPGA of Japan Tour, což je druhá nej-
lukrativnější dámská profesionální série
mající dokonce své čtyři majory, LPGA of
Korea Tour, Ladies Asian Golf Tour a aus-
tralská ALPG Tour.