Page 11
WWW.CASOPISGOLF.CZ
9
hodnotil své vystoupení v polovině dějství
průběžný lídr.
Podle mě byl Kaymer během prvních
dvou kol téměř bezchybný (65, 65). Tím
si vytvořil největší náskok, jaký kdy hráč
v půli US Open měl. Průběžně vedl o šest
ran. Posledních 29 jamek šel bez bogey,
trefi l 15 z 18 greenů v regulaci. Jeho pa-
tovací skóre v průměru na kolo činilo
27 patů.
Podíváme-li se na další favority, jako byli
třeba obhájce trofeje Justin Rose nebo
Phil Mickelson, jemuž k zisku kariérního
grandslamu chybí právě už jen trofej z to-
hoto podniku, s podivem zjistíme, že jsou
11 až 13 ran za vedoucím Kaymerem.
Zdá se, že je od lídra dělí příliš hluboká
propast, kterou nebude možné v dalším
průběhu překlenout.
Z úst mnoha hráčů jsem zaslechla po-
známky o tom, že hřiště se po zása-
zích Billa Coorea a Bena Crenshawa dost
změnilo. Rafy nahradil původní pískový
povrch, z něhož vyrůstají dlouhá stébla
trávy. Pískové plochy ani ferveje nejsou
„přehnaně” zásobeny vodou. Vše je zde
daleko tvrdší a rychlejší. Opravdový test
pro nejlepší světové hráče.
Jedna jamka na Open však, zvláště ve
druhém kole, s hráči našla společnou
řeč. Trojka, par 4, 315 yardů, ve druhé
rundě měřící jen 307 yardů, pomohla
skoro polovině golfi stů k birdie, některým
dokonce k ještě lepšímu výsledku!
První hráč, jehož jsem viděla jít po vlajce,
byl Adam Scott. Po nádherném drajvu
mu bohužel nevyšel pat na eagle. Zá-
stup těch, kteří ten den zapisovali na třetí
jamce berdíka, rozšířili postupně mimo
jiné Bubba Watson, Brendon de Jonge,
Kaymer, Brooks Koepka, Miguel Angel
Jiménez, Darren Clarke a další. Ne všichni
přitom zasáhli green první ranou, po-
zice jamky ovšem nahrávala účastníkům
do karet.
Druhý den však, jak už to bývá, nachys-
tal některým hráčům také zklamání.
Nečekaně se loučil Hunter Mahan, který
neprošel cutem o jednu ránu. Měl při-
tom smůlu. Jeho kedík John Wood (na
PGA Tour již protřelý) udělal velkou
„botu“, když Huntera nechal odehrát
cizí míč. Stalo se tak na devítce, kde
Mahan odpálil míč spoluhráče Jamieho
Donaldsona, za což následoval trest
v podobě dvou ran. Kvůli tomu zapiso-
val 72 ran, celkem po dvou kolech skon-
čil s 146 údery, přičemž se hranice cutu
ustálila na 145…
Nezbylo mu než se smutně připojit
k dalším 89 účastníkům, kterým postup
do dalších bojů zůstal zapovězen. Ma-
hanův kedík se kál, vinu a odpovědnost
bral stoprocentně na sebe, jenže na to
se historie neptá…
STROJ SE ZASEKÁVÁ
Před sobotní rundou jsem jistě nebyla
jediná, kdo s napětím čekal, zda Kay-
mer naváže na brilantní začátek, který
mu vynesl náskok šesti ran. A opravdu,
nehrál už s takovou lehkostí jako v před-
chozích dvou kolech, bylo vidět, že
i Kaymer je jen člověk. Open je Open
a nevěřím, že by existoval golfi sta, který
ve třetí rundě, byť s náskokem, jaký
měl Němec, alespoň zčásti nepodlehl
nervozitě.
Martin ovšem ukázal, jak systematicky,
trpělivě i s chladnou hlavou postupovat
v průběhu kola, označovaného jako tzv.
moving day. Ten den obvykle dochází
k většímu přeskupení pořadí, a to v dů-
sledku jisté úlevy po projití cutem. Hráči
ve snaze dohnat případné ztráty přidají
na agresivitě.
Jenže chodit s takovou strategií na Pi-
nehurst č. 2 se ve většině případů ne-
vyplácí. Více než kde jinde se tu cení
trpělivost. I proto se řada hráčů snažila
jít jamku po jamce. Určitě vám neušlo,
že většině z nich občas míč „utekl“ za
green či do bankru… Nejednoho jed-
noduše dostihlo „kouzlo“ Rossových
greenů.
Kaymer po prvních třech jamkách za-
hrál bogey. Netrefoval ferveje, přihrávky
nechával krátké. V sobotu tak nasbíral
pět bogey, která zčásti kompenzoval
berdíkem i jedním eaglem, celkem 72,
dvě nad par, ale i tak udržel luxusní ná-
skok před zbytkem pole. Do fi nále šel
s náskokem pěti úderů! A to je před zá-
věrečnou rundou US Open obvykle do-
statečný polštář. Dokonce i já sama jsem
si nakonec vsadila, že své tažení dovede
do vítězného konce.
Pravda, každý může znejistět a začít chy-
bovat, ale Martin mě po sobotě přesvěd-
čil, že má dostatečně pevné nervy a že
nebude třeba odrážet žádný útok, za-
tímco ostatní budou nuceni přidat plyn.
Jenže, jak už jsem zmínila, agresivní hru
Pinehusrt nepromíjí.
Je asi těžké představit si hru na této osm-
náctce, pokud jste nikdy test podobného
střihu neokusili. Hodně jsem o tom pře-
mýšlela a řekla bych, že Pinehurst č. 2
pomáhá golfi stům, kteří jsou spíše syste-
matičtější a techničtější než těm takzvaně
„feel”, tedy hráčům spoléhajícím na po-
cit. Důkazem budiž Bubba Watson. Sám
po pátečním kole, kdy neprošel cutem,
přiznal, že hřiště je pro něho prakticky
nehratelné.
Borci jako on spoléhají na cit a oči,
spojí se s jamkou a greenem vizuálně
a od toho se odvíjí představa, jak
ránu zahrát. Samozřejmě znají délky
svých ran, a to velice přesně, ale spo-
léhají zejména na svůj cit. Greeny Do-
nalda Rosse pro ně představují tak
trochu pasti, klamou, jelikož nuance
na greenech nejsou z ferveje dosta-
tečně vidět, což golfisty, kteří modelují
rány, aby míč skončil na určitém místě,
většinou zradí.
TAKŘKA BEZ CHYB,
TAKŘKA BEZ EMOCÍ
Martin i poslední hrací den ukázal, že
má pro strach uděláno, nervy držel
pevně na uzdě, až udivoval sebekon-
trolou. Ostatní, jak podotkl při závě-
rečném rozhovoru i v pořadí dělený
druhý Eric Compton, hráli „jen“ o druhé
místo. Čtyři berdíky proti třem bogey,
takové bylo Kaymerovo závěrečné
vysvědčení.
Poté, co na osmnácté jamce zahrál po-
slední pat dne, přispěchali samozřejmě
s gratulací někteří z profíků. Mezi nimi
Open je Open a nevěřím, že by existoval golfista,
který ve třetí rundě, byť s náskokem, jaký měl
Němec, alespoň zčásti nepodlehl nervozitě.