Page 51
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
WWW.CASOPISGOLF.CZ
49
který uloví rybu, není „zlý“, jen sleduje
svoji přirozenost. Ryba, která se shodou
okolností stala jeho obětí, není „ubohá“,
jen se naplnil její osud.
Zkuste se jednou podívat na svůj golf
a možná i na život úplně bez „fi ltrů“
všech podmíněných kulturních reakcí, bez
před-úsudků, bez toho, abyste se snažili
klasifi kovat „dobré“ a „zlé“, žádoucí a ne-
žádoucí, pozitivní a negativní, efektní či
ostudné, přínosné nebo ztrátové.
Zkuste si pro začátek jednou zahrát golf
bez toho, abyste si stěžovali na smůlu,
aniž byste hodnotili slovně své rány. Úplně
vyprázdněte svoji mysl do stavu neosobní
mysli bez ega, přestaňte myslet verbálně
a vplujte do kouzla přítomné chvíle tak,
jako mistr samuraj nesoustřeďoval po-
zornost na jednotlivé pohyby protivníka,
pouze byl celou bytostí v procesu souboje
a žil jen tím okamžikem bez pokusů vy-
hodnocovat každý detail. Kdyby to udělal,
stálo by ho to osudnou sekundu…
A ještě jeden kóan, který má jasné impli-
kace do světa golfu:
„Putovali spolu dva zenoví mniši, Tansan
a Ekido, a dospěli k brodu. Na břehu stála
krásná mladá dívka v hedvábném kimonu.
Očividně měla strach přejít přes řeku,
protože ji vzedmuly silné deště. Ekido
se rychle podíval jinam. Naproti tomu
Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku
do náruče a přenesl ji přes řeku. Na dru-
hém břehu ji opatrně postavil a oba mniši
pokračovali mlčky v cestě.
Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá ho-
dina. Tu Ekido vyhrkl: „Co to do tebe vjelo
Tansane! Porušil si několik mnišských pra-
videl naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec
mohl všímat, natož se jí dotknout a pře-
nést ji přes řeku?“
Tansan klidně opáčil: „Já jsem ji nechal
u řeky, ty ji ještě neseš.“
Kolikrát se vám to při golfu stalo? Je-
nomže to, co zbytečně neseme pří-
liš dlouho v mysli, bohužel není krásná
dívka, nýbrž zkažený drajv, topnutá
wedge nebo pat, který jsme nedoká-
zali dát do jamky z 15 centimetrů. Není
hříchem pro zenového mnicha pomoci
dívce v nesnázích a není hříchem pro
golfi stu zahrát špatnou ránu. Jen je
dobré naučit se obojí po činu zanechat
na místě a jít dále s čistou myslí.
A do třetice další kóan:
„Daižu navštívil mistra Baso v Číně. Baso
se ho otázal: „Co hledáte?“
„Osvícení,“ odpověděl Daižu.
„Máte svou vlastní pokladnici. Proč hle-
dáte jinde?“ řekl Baso.
Daižu však chtěl vědět: „Kde je moje
pokladnice?“
Baso odpověděl: „To, nač se ptáte, je vaše
pokladnice.“
Zenový buddhismus je mi sympatický
právě důrazem na to, že vlastní probuzení
a pochopení našeho místa ve světě nám
nemůže zprostředkovat žádný mystický
text ani magická sekta. Pochopení a osvo-
bození musí vycházet z nás samých,
i když nám v tom může „mistr“ pomoci
hádankou kóan nebo náznakem.
Zenoví mistři ovšem také často „bu-
dili“ své žáky i jinak. Když nějaký adept
zvláště zatvrzele pokračoval v koncep-
tuálním myšlení a před-úsudcích, které
mu znemožňovaly prozření a pocho-
pení kóanu, mistr neváhal žáka švih-
nout holí. Možná, že naše společnost
je příliš prosycená libertinstvím a nar-
cisismem a zapomněla na účinnost
této metody. Možná, že by některým
adeptům golfu švihnutí holí přes zadek
Každý z vás si dokáže vzpomenout na pokažené
golfové rány a paty, u kterých jste si až později
uvědomili, že jste vlastně v tu chvíli vůbec nebyli
„duchem přítomni“.