Page 52
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
50
|
GOLF
urychlilo cestu k pokoře a osvobození
mysli od ega a pýchy.
ZÁVĚREM
Vzpomeňte si, kolik chyb jste v životě
udělali a kolik nepříjemných situací za-
žili kvůli tomu, že jste brali něco příliš
„osobně“. Kolikrát vás udivilo a zarmou-
tilo, že někdo reagoval přehnaně, pro-
tože přijímal „osobně“ něco, co vůbec
nemělo takový smysl. Samuraj ze školy
Rinzai asi nepřipustil, aby ve chvíli, kdy
musel čelit přepadení tří protivníků,
verbalizoval své pocity osobního ukřiv-
dění ve stylu: „No něco takového se
může stát jenom mně, takovou smůlu
si nezasloužím; a vůbec, tenhle svět
není spravedlivý, chtělo by to zásah ně-
jakého ombudsmana.“
Samuraj v takovém osudovém oka-
mžiku nepřipustil, aby jeho mysl ver-
balizovala cokoliv, tím méně pocity
osobní křivdy a ublíženosti. Prostě ote-
vřel veškeré smysly k citlivému vnímání
situace a nemyslel v termínech „dobra“
a „zla“. Nezajímalo ho, jak by to mohlo
být „kdyby“. Byl v naprosté jednotě ne-
jen se svým mečem, ale také se zemí
a nebem a se svými protivníky.
Aby zvítězil, nesměla jeho meč vést
nenávist ani pocit křivdy, jeho reakce
nesměl brzdit hněv nebo touha po vy-
niknutí. Jen jediný osudový okamžik
a člověk v něm ponořený cele a beze
zbytku v naprostém uvolnění, které do-
voluje, aby intuice jednala v souladu
s podvědomím a nevědomím, aby nic
nerušilo smysly a nebrzdilo svalovou
paměť v ideálních reakcích.
Nevím, zda se francouzský fotograf
a mistr „momentek“ Henri Cartier-Bres-
son zabýval zenovým buddhismem
a jestli znal jeho školu Rinzai. Každo-
pádně se mi zdá, že to, co vám chci
předat zenově „od mysli k mysli a od
srdce k srdci“, se velmi podobá tomu,
co si Henri Cartier-Bresson myslel o fo-
tografii, když tvrdil, že: „Fotografie je
ostří, které navždy odsekne z věčnosti
okamžik, který ji oslnil.“
V jiné variaci věřil, že jestli existuje
něco jako věčnost, pak nejblíže k ní má
naše plná přítomnost v jednom kra-
tičkém okamžiku. Připadá mi to velmi
podobné tomu, co asi cítil samuraj
v souboji. Henriho „ostří“ tam bylo
velmi fyzicky přítomno a nejlépe je
ovládnul ten, kdo dokázal osvobodit
mysl od ega a osobního a verbálního
myšlení a odevzdal se kouzlu toho oka-
mžiku, jako by to byla ona věčnost.
Zkuste se takhle podívat na golfové
hřiště a váš golf.
A ještě dlužím poznámku o významu
plné přítomnosti ducha v každém
okamžiku golfové hry (Mindfulness).
Každý z vás si dokáže vzpomenout
na pokažené golfové rány a paty,
u kterých jste si až později uvědomili,
že jste vlastně v tu chvíli vůbec ne-
byli „duchem přítomni“. To je typická
vlastnost uspěchaného „post-moder-
ního člověka“ rozptýleného mezi i-
Phonem a starostí o vlastní „image“.
Někde v tom shonu za vyniknutím nad
podobně nemocné jedince nám bohu-
žel často uniká onen „okamžik, který
ostří času odseklo z věčnosti“. Chcete
hrát lepší golf? Tak buďte celou svojí
duší a tělem přítomni v každém oka-
mžiku na hřišti.
Ale protože jsme přece jen lidé po-
cházející ze slovanské verze západní
civilizace, není nutné, abyste v tomto
zenovém odevzdání a neverbální ne-
přítomnosti ega žili stále. Po hře klidně
můžete večer zajít na pivo a verbalizo-
vat vtipné příhody a třeba se i slovan-
sky chvástat úspěchem.
Ovšem na hřišti, když berete hůl do
ruky, představte si, že je to samurajský
meč katana. A při prvním dotyku s ním
vstupte do zenového „modu“ – neboli
mysl zcela odevzdaná okamžiku, pro-
pojená se silami přírody a celou situací,
očištěná od ega, zcela neosobní, aby ji
mohla prostoupit a ovládnout intuice.
Intuice je nejvyšší program lidského
mozku, kde se spojují všechny naučené
věci a pohyby s podvědomím a nevě-
domím – a možná ještě s něčím vyšším,
v co můžeme věřit, ale nejspíše je lepší
o tom nemluvit.
MÉ VLASTNÍ KÓANY
Studenti zenu pobývají se svými mistry
alespoň deset let, než si troufnou vyu-
čovat ostatní. Nemohu a nechci se tedy
vydávat za „mistra“ vůči vám čtenářům.
Ale přesto jsem neodolal a na základě
studia tradic školy Rinzai a mnoha pů-
vodních zenových kóanů jsem vytvořil
dva své kóany věnované golfu:
Žák:„Jak se mám zbavit svého šlajsu?
Já: „Vítr vane někdy zprava
a někdy zleva.“
Žák: „Jak to udělat, abych byl nejlepší
v našem klubu?“
Já: „Cesta z vesnice do nejbližšího měs-
tečka je krátká. Cesta k nalezení sebe
sama je velmi dlouhá, ale i ona začíná
prvním krokem.“
Věděli jste, že mezi mistrovstvím v zacházení s mečem, lukostřelbou a golfem není rozdíl?