VÝBAVA | Golfové hole
specialistů v oboru marketingu barev to
bylo nejen jejich bizarním tvarem, ale
rovněž vinou skutečnosti, že pro polymerový medailon na zadní straně želez
VAS byla zvolena fialová barva, která ve
spojení se sportovním vybavením prostě
psychologicky nefunguje.
L’IL DAVID SLINGERS:
ČISTÁ OHYZDNOST, AVŠAK
CENNÝ SBĚRATELSKÝ ARTEFAKT
Během přípravy podkladů pro tento článek jsem přečetl množství zahraničních
textů na téma, která železa jsou nejošklivější v golfové historii. Ve většině
těchto hodnocení se na první či druhé
příčce umisťují železa s názvem „L’il David Slingers“ (https://www.shipsticks.
com, https://mygolfspy.com/, https://
www.thehackersparadise.com/).
Objevila se v 70. letech minulého století
v USA. Od výše uvedených želez Cleveland VAS odlišuje tyto hole skutečnost,
že pravděpodobně nikdy nic nevyhrály.
Za to však slouží jako memento, jakožto
varovná vzpomínka, jak může skončit
experimentování, které nerespektuje
tradice a vyzývá na souboj přírodu a fyziku. Osobně je považuji za sice málo
známý, ale velmi poučný příklad nebezpečnosti pozitivistických směrů myšlení,
které v socialistickém táboře našly své
vyjádření v hesle „Poručíme větru dešti“.
V západním světě se tato nebezpečná
víra v bezmezné možnosti vědy projevila mj. i ve vývoji golfového vybavení. S naprostým nedostatkem pokory
konstruktéři pohrdli staletími tradice
a pokusili se vymyslet tvar golfových
želez, který popřel veškerou nenápadnou eleganci dosavadních „žiletek“. Výsledkem měla být železa, která by hrála
daleko snáze a odstraňovala všechny
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
nároky, které na golfisty kladla hráčská
železa s žádným nebo minimálním offsetem. Konstruktéři věřili, že nová železa umožní hrát golf komukoliv rychle
a snadno.
Autorem byl americký konstruktér Jim
Flood, který byl zodpovědný i za jiné podobné excesy, takže se s jeho jménem
setkáme i v příštím díle věnovaném dřevům a patrům. Dnes zůstávají železa L’il
David Slingers výstražným památníkem
toho, jak se nevyplácí nerespektovat tradice. Hrát s tím sice nelze, ale zahraniční
prameny se shodují, že se pro svoji naprosto výjimečnou šerednost stala vyhledávaným sběratelským předmětem.
Když se dívám na jejich neuvěřitelnou
míru offsetu, zažívám satisfakci, které
by se možná autor měl vyhnout v souvislosti s vlastním dílem. Nicméně nemohu se ubránit uspokojení nad tím, že
jsem nedávno v časopise GOLF uveřejnil
dva články, ve kterých jsem ostře kritizoval železa s velkými offsety a snad
prokázal, jak je to škodlivé pro výkonnostní růst golfistů.
a později tento konstrukční prvek převzaly jiné firmy, například Cobra.
Vynálezci a konstruktéři, kteří chtějí nabídnout nová řešení, musejí být z definice odvážní a svým způsobem překračovat zavedená paradigmata a riskovat.
Bez toho by to nešlo. Nicméně je nutno
také vidět odvrácenou stranu této odvahy a nepokory, protože občas některý
vynálezce vyzve přírodu a její síly na
souboj. A prohraje.
To se přihodilo Stanu Thomsonovi poté,
když se pokusil revoluční „kýl“, který byl
úspěšný u golfových dřev, přenést rovněž
do želez. Občas prostě nelze mechanicky
aplikovat jeden úspěšný recept v odlišném
zadání. Železa Stan Thompson Ginty byla
nabízena jako zázračný prostředek pro
„unikání z problémů v rafu“. To bylo dost
možná pravda, pouze tento design ignoroval statistickou realitu, že od průměru
směrem nahoru hrají golfisté železy především z ferveje.
A vyčnívající kýl těchto želez dokázal
způsobit vážné problémy při kontaktu
s fervejí, pokud se golfistovi nepodařilo zasáhnout míček zcela přesně. Měla
tendence zbytečně se zarývat a z tvrdšího povrchu a z holin byla hra s nimi
velmi problematická.
STAN THOMPSON GINTY IRONS:
KDYŽ KÝL NARAZÍ NA DNO
Stan Thompson byl člověk, který si zaslouží úctu. Narodil se v roce 1911
v Kansasu. Učednická léta si odpracoval v Kenneth Smith Golf Company a od
roku 1937 začal vyrábět hole na zakázku v kalifonrském Beverly Hills. Pak
začal zkoušet hole vlastní konstrukce
a je nutno přiznat, že zanechal výraznou
stopu ve vývoji dřev odvážným designovým prvkem. Ta dřeva nazval „ginty“
a od všech předchozích se lišila tím,
že měla v dolní části jakýsi výběžek či
„kýl“, který usnadňoval průchod hole rafem. Tato dřeva se stala velmi populární
BROWNING 440 IRONS:
TAHLE ZASE NEHRÁLA Z RAFU
Železa Browning 440 jsem zařadil
hlavně proto, že mi připadalo zajímavé
bezprostřední srovnání jejich herních
vlastností s železy Stan Thompson
Ginty. Zatímco železa Ginty hrála dobře
pouze z rafu, železa Browning 440
hrála docela slušně z ferveje, ovšem
z rafu vůbec ne. Podle pamětníků dokázala železa Browning 440 vyprodukovat
docela dobré rány z perfektně upravené
51