VÝBAVA | Golfové hole

specialistů v oboru marketingu barev to

bylo nejen jejich bizarním tvarem, ale

rovněž vinou skutečnosti, že pro polymerový medailon na zadní straně želez

VAS byla zvolena fialová barva, která ve

spojení se sportovním vybavením prostě

psychologicky nefunguje.

L’IL DAVID SLINGERS:

ČISTÁ OHYZDNOST, AVŠAK

CENNÝ SBĚRATELSKÝ ARTEFAKT

Během přípravy podkladů pro tento článek jsem přečetl množství zahraničních

textů na téma, která železa jsou nejošklivější v golfové historii. Ve většině

těchto hodnocení se na první či druhé

příčce umisťují železa s názvem „L’il David Slingers“ (https://www.shipsticks.

com, https://mygolfspy.com/, https://

www.thehackersparadise.com/).

Objevila se v 70. letech minulého století

v USA. Od výše uvedených želez Cleveland VAS odlišuje tyto hole skutečnost,

že pravděpodobně nikdy nic nevyhrály.

Za to však slouží jako memento, jakožto

varovná vzpomínka, jak může skončit

experimentování, které nerespektuje

tradice a vyzývá na souboj přírodu a fyziku. Osobně je považuji za sice málo

známý, ale velmi poučný příklad nebezpečnosti pozitivistických směrů myšlení,

které v socialistickém táboře našly své

vyjádření v hesle „Poručíme větru dešti“.

V západním světě se tato nebezpečná

víra v bezmezné možnosti vědy projevila mj. i ve vývoji golfového vybavení. S naprostým nedostatkem pokory

konstruktéři pohrdli staletími tradice

a pokusili se vymyslet tvar golfových

želez, který popřel veškerou nenápadnou eleganci dosavadních „žiletek“. Výsledkem měla být železa, která by hrála

daleko snáze a odstraňovala všechny

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

nároky, které na golfisty kladla hráčská

železa s žádným nebo minimálním offsetem. Konstruktéři věřili, že nová železa umožní hrát golf komukoliv rychle

a snadno.

Autorem byl americký konstruktér Jim

Flood, který byl zodpovědný i za jiné podobné excesy, takže se s jeho jménem

setkáme i v příštím díle věnovaném dřevům a patrům. Dnes zůstávají železa L’il

David Slingers výstražným památníkem

toho, jak se nevyplácí nerespektovat tradice. Hrát s tím sice nelze, ale zahraniční

prameny se shodují, že se pro svoji naprosto výjimečnou šerednost stala vyhledávaným sběratelským předmětem.

Když se dívám na jejich neuvěřitelnou

míru offsetu, zažívám satisfakci, které

by se možná autor měl vyhnout v souvislosti s vlastním dílem. Nicméně nemohu se ubránit uspokojení nad tím, že

jsem nedávno v časopise GOLF uveřejnil

dva články, ve kterých jsem ostře kritizoval železa s velkými offsety a snad

prokázal, jak je to škodlivé pro výkonnostní růst golfistů.

a později tento konstrukční prvek převzaly jiné firmy, například Cobra.

Vynálezci a konstruktéři, kteří chtějí nabídnout nová řešení, musejí být z definice odvážní a svým způsobem překračovat zavedená paradigmata a riskovat.

Bez toho by to nešlo. Nicméně je nutno

také vidět odvrácenou stranu této odvahy a nepokory, protože občas některý

vynálezce vyzve přírodu a její síly na

souboj. A prohraje.

To se přihodilo Stanu Thomsonovi poté,

když se pokusil revoluční „kýl“, který byl

úspěšný u golfových dřev, přenést rovněž

do želez. Občas prostě nelze mechanicky

aplikovat jeden úspěšný recept v odlišném

zadání. Železa Stan Thompson Ginty byla

nabízena jako zázračný prostředek pro

„unikání z problémů v rafu“. To bylo dost

možná pravda, pouze tento design ignoroval statistickou realitu, že od průměru

směrem nahoru hrají golfisté železy především z ferveje.

A vyčnívající kýl těchto želez dokázal

způsobit vážné problémy při kontaktu

s fervejí, pokud se golfistovi nepodařilo zasáhnout míček zcela přesně. Měla

tendence zbytečně se zarývat a z tvrdšího povrchu a z holin byla hra s nimi

velmi problematická.

STAN THOMPSON GINTY IRONS:

KDYŽ KÝL NARAZÍ NA DNO

Stan Thompson byl člověk, který si zaslouží úctu. Narodil se v roce 1911

v Kansasu. Učednická léta si odpracoval v Kenneth Smith Golf Company a od

roku 1937 začal vyrábět hole na zakázku v kalifonrském Beverly Hills. Pak

začal zkoušet hole vlastní konstrukce

a je nutno přiznat, že zanechal výraznou

stopu ve vývoji dřev odvážným designovým prvkem. Ta dřeva nazval „ginty“

a od všech předchozích se lišila tím,

že měla v dolní části jakýsi výběžek či

„kýl“, který usnadňoval průchod hole rafem. Tato dřeva se stala velmi populární

BROWNING 440 IRONS:

TAHLE ZASE NEHRÁLA Z RAFU

Železa Browning 440 jsem zařadil

hlavně proto, že mi připadalo zajímavé

bezprostřední srovnání jejich herních

vlastností s železy Stan Thompson

Ginty. Zatímco železa Ginty hrála dobře

pouze z rafu, železa Browning 440

hrála docela slušně z ferveje, ovšem

z rafu vůbec ne. Podle pamětníků dokázala železa Browning 440 vyprodukovat

docela dobré rány z perfektně upravené

51