DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Dolní Dobrouč
Závěr první devítky obstará třípar s pořádně vyvýšeným odpalištěm.
je další drobností odkazující na rodinné kořeny i region. Podobně rafinovaný přístup
se týká zázemí – vkusné, funkční, avšak
bez přehnané nabubřelosti. Jednoduše tak,
abyste se cítili příjemně a nenuceně.
„Nepotrpíme si na přehnaně formální prostředí, chceme, aby se u nás hráči cítili
jako doma a užili si klid a příjemnou hru,“
vysvětluje Petr Kolář, jehož hřiště v podhůří Orlických hor představuje příjemný
kontrast s rovinatější a podstatně delší Kunětickou Horou, se kterou Golf Dobrouč
uzavřel partnerství.
„Někteří lidé přijíždějí zprvu s nedůvěrou,
ale jsou překvapení, co u nás najdou. Zatím se setkáváme s pozitivní reakcí. A to
k nám zavítali třeba z Albatrosu či Oaks,“
svěřuje se majitel a sype ze sebe jeden
příběh za druhým s nebývalou energií.
Manželka Hanka i dcera Petra dodávají,
že se učí za pochodu a do konce sezony
chtějí hlavně vychytat mouchy, které obvykle odhalí až provoz. Běžný návštěvník nicméně nevnímá zádrhele, a kdyby
přece, na hřišti, v lůnu přírody na ně
rychle zapomene.
Do budoucna chtějí rozvíjet jak zázemí
pro hráče, tak nabízené aktivity. „Vznikne
86 | GOLF
zde tréninkové středisko, stěžejním bodem
našich aktivit je práce s mládeží a dětmi.
V plánu máme tábory, turnaje a připravujeme i spolupráci se školami. V rámci
projektu Golf do škol chceme pro sport
získávat i nejmenší děti a při té příležitosti
rodičům dokázat, že golf je skvělý a dostupný sport,“ plánuje majitel.
To už jsme ale v ději poskočili do současnosti, a tak se znovu vraťme
o kousek zpátky.
ZÁPAL, ŽE BY MOHL HORY
PŘENÁŠET
Se stejnou vervou, s níž budoval firmu,
pustil se Petr Kolář do výstavby hřiště.
V duchu hesla „víra hory přenáší“… I když
zde spíš těžká technika přemisťovala
půdu. Jednotlivé dráhy působí dojmem,
jakoby si je příroda sama našla, tak citlivě jsou do ní zasazeny. Proto je až s podivem, že museli přemístit na 150 tisíc
kubíků zeminy, 8 tisíc plně naložených
náklaďáků! Největší dílo se zrodilo na třináctce. Jako hráč máte pocit, že si tu příroda řekla o jemné dotvarování, opak je
ovšem pravdou. Po zkrocení vlnobití na
greenu se tu rozhlédněte kolem…
Majitel měl pochopitelně jasnou představu
o podobě. „Hřiště jsem měl z velké části
v hlavě, věděl jsem, co chceme, ale pomoc odborníka byla nezbytná,“ dodává
s pokorou, jakou slyšíte vlastně z celého
vyprávění. Oním vyvoleným se stal Jakub
Červenka, se kterým vedl Petr Kolář četné
debaty. Chvíli ten, poté zase onen museli
občas slevit ze svých požadavků, což při
slavnostním otevření hřiště Červenka s nadhledem poeticky hodnotil slovy: „Bylo to
o hledání komorního a.“
Povedlo se jej najít? Posouzení bude na vás.
Důležitou roli hrály dva aspekty. Zachovat
v maximální možné míře zdejší krajinný ráz,
a že by byl hřích nevyužít, co místní příroda
nabízí! Souvisí s ním třeba i využití retenční
nádrže jakožto zakomponovaného herního
prvku. Druhý aspekt vystihuje spojení „risk
and reward“, koncept, jemuž v mých očích
snad v největší míře odpovídá patnáctá
jamka.
V neposlední řadě musím vypíchnout důraz
na ekologii. „Vodu v krajině zadržujeme,
abychom ji v suchých obdobích mohli vracet pomocí závlahového systému zpět.
A součástí projektu je také výsadba dalších
stromů v několika etapách,“ připomněl Červenka. Šetrný vztah k přírodě podtrhuje
i fakt, že zde nepoužívají žádná umělá hnojiva ani pesticidy či herbicidy.