DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Dolní Dobrouč

Závěr první devítky obstará třípar s pořádně vyvýšeným odpalištěm.

je další drobností odkazující na rodinné kořeny i region. Podobně rafinovaný přístup

se týká zázemí – vkusné, funkční, avšak

bez přehnané nabubřelosti. Jednoduše tak,

abyste se cítili příjemně a nenuceně.

„Nepotrpíme si na přehnaně formální prostředí, chceme, aby se u nás hráči cítili

jako doma a užili si klid a příjemnou hru,“

vysvětluje Petr Kolář, jehož hřiště v podhůří Orlických hor představuje příjemný

kontrast s rovinatější a podstatně delší Kunětickou Horou, se kterou Golf Dobrouč

uzavřel partnerství.

„Někteří lidé přijíždějí zprvu s nedůvěrou,

ale jsou překvapení, co u nás najdou. Zatím se setkáváme s pozitivní reakcí. A to

k nám zavítali třeba z Albatrosu či Oaks,“

svěřuje se majitel a sype ze sebe jeden

příběh za druhým s nebývalou energií.

Manželka Hanka i dcera Petra dodávají,

že se učí za pochodu a do konce sezony

chtějí hlavně vychytat mouchy, které obvykle odhalí až provoz. Běžný návštěvník nicméně nevnímá zádrhele, a kdyby

přece, na hřišti, v lůnu přírody na ně

rychle zapomene.

Do budoucna chtějí rozvíjet jak zázemí

pro hráče, tak nabízené aktivity. „Vznikne

86 | GOLF

zde tréninkové středisko, stěžejním bodem

našich aktivit je práce s mládeží a dětmi.

V plánu máme tábory, turnaje a připravujeme i spolupráci se školami. V rámci

projektu Golf do škol chceme pro sport

získávat i nejmenší děti a při té příležitosti

rodičům dokázat, že golf je skvělý a dostupný sport,“ plánuje majitel.

To už jsme ale v ději poskočili do současnosti, a tak se znovu vraťme

o kousek zpátky.

ZÁPAL, ŽE BY MOHL HORY

PŘENÁŠET

Se stejnou vervou, s níž budoval firmu,

pustil se Petr Kolář do výstavby hřiště.

V duchu hesla „víra hory přenáší“… I když

zde spíš těžká technika přemisťovala

půdu. Jednotlivé dráhy působí dojmem,

jakoby si je příroda sama našla, tak citlivě jsou do ní zasazeny. Proto je až s podivem, že museli přemístit na 150 tisíc

kubíků zeminy, 8 tisíc plně naložených

náklaďáků! Největší dílo se zrodilo na třináctce. Jako hráč máte pocit, že si tu příroda řekla o jemné dotvarování, opak je

ovšem pravdou. Po zkrocení vlnobití na

greenu se tu rozhlédněte kolem…

Majitel měl pochopitelně jasnou představu

o podobě. „Hřiště jsem měl z velké části

v hlavě, věděl jsem, co chceme, ale pomoc odborníka byla nezbytná,“ dodává

s pokorou, jakou slyšíte vlastně z celého

vyprávění. Oním vyvoleným se stal Jakub

Červenka, se kterým vedl Petr Kolář četné

debaty. Chvíli ten, poté zase onen museli

občas slevit ze svých požadavků, což při

slavnostním otevření hřiště Červenka s nadhledem poeticky hodnotil slovy: „Bylo to

o hledání komorního a.“

Povedlo se jej najít? Posouzení bude na vás.

Důležitou roli hrály dva aspekty. Zachovat

v maximální možné míře zdejší krajinný ráz,

a že by byl hřích nevyužít, co místní příroda

nabízí! Souvisí s ním třeba i využití retenční

nádrže jakožto zakomponovaného herního

prvku. Druhý aspekt vystihuje spojení „risk

and reward“, koncept, jemuž v mých očích

snad v největší míře odpovídá patnáctá

jamka.

V neposlední řadě musím vypíchnout důraz

na ekologii. „Vodu v krajině zadržujeme,

abychom ji v suchých obdobích mohli vracet pomocí závlahového systému zpět.

A součástí projektu je také výsadba dalších

stromů v několika etapách,“ připomněl Červenka. Šetrný vztah k přírodě podtrhuje

i fakt, že zde nepoužívají žádná umělá hnojiva ani pesticidy či herbicidy.