Page 10
KOMENTÁŘE
8
|
GOLF
Seriál PGA Tour spěje ke konci a ve finále nebude hrát Tiger Woods.
Je to poprvé za drahně let, kdy se tento hráč nepostaví na první
odpaliště před koncem sezony. Pláčou televizní stanice, potažmo
i další média, diváci i fanoušci, ale nic se s tím nedá dělat.
Co se stane, ztratí se zájem o golf? Osobně si myslím, že to
golfu jako takovému naopak prospěje. A hned vysvětlím, proč
mne to napadlo.
Tiger Woods byl a je fenomén, který „donutil“ celou zeměkouli,
aby pochopila, že golf je fantastická a napínavá hra. Od jeho
mladických let se o něj zájem stupňoval, až přerostl do nadob-
lačných výšin. Golf a Tiger jedno jsou.
V golfu se začaly točit peníze, o jakých se nikomu ani v nejbujněj-
ších snech nesnilo, a všichni jásali. Pak přišla krize a najednou začalo
být úzko. Jenže máme naštěstí Tigera, díky němu se všechno dosta-
ne do normálu. Nikdo se ale neptal Tigera, zda to pro nás udělá.
Náznaky pádu se objevily již před pár lety. Vzpomeňte si, jak se
začaly ozývat hlasy, že když startuje Woods, tak je vítěz pře-
dem známý. Někoho to těšilo, jiné ne. A pro golf to, dle mého
názoru, nebylo zcela dobré.
Ano, objevovaly se hlasy, že Woods hraje golf z jiné planety, že
je neporazitelný atd. Jednou ale konec jeho neskutečné kariéry
musel přijít tak jako tak. A záleželo jen na tom, zda to bude
konec pozvolný, nebo připomínající strmý pád.
Pak přišla Elin a je úplně jedno, jestli to bývala chůva od Jespera
Parnevika nebo modelka. Prostě mladá holka, která se bezhlavě
zamilovala. V té době už Woods vydělával takové peníze, že si
na něj začala brousit zuby velká část obyvatelek nejen v USA. Na
tuto situaci narážíme ve skromnějších poměrech i v našich luzích
a hájích. Neomlouvám jeho chování, ale Elin si to měla uvědomit.
Prostě pro mnoho lidí včetně dam byl Tiger zlatá slepice, která
donekonečna bude snášet blyštící se vejce.
Vyústění situace je všeobecně známé a netřeba ho rozpitvávat.
Ale zpět ke golfu. Golf neumře ani nezanikne. Jen bude jiný. A mož-
ná se vrátí do časů pana Marka Hume McCormaka, který měl čich
na marketingovou sílu sportu a dal dohromady slavnou Big Three.
Američany Arnolda „Arnie“ Palmera a Jacka „Golden Bear“ Nicklause
a Jihoafričana Gary Playera, přezdívaného „Black Knight“.
Tato trojice přiváděla nejen k úžasu, ale i do varu diváky a fanouš-
ky při všech vzájemných soubojích. Právě to golf potřeboval. Díky
těmto soubojům a panu McCormakovi došlo k rozvoji golfu.
A teď se podívejme na dobu Tigera Woodse. Při vší úctě k němu
i jeho hře, neměl a zatím nemá konkurenty. Ani věčně druhý Phil
Mickelson nebo další dosud nedokázali sesadit Woodse z trůnu.
Žádné drama, žádný adrenalin. Přes veškerou jejich snahu.
Vzpomeňme si při té příležitosti např. na nedávnou dobu v hokeji,
kdy „sborná“ válcovala jednoho soupeře za druhým a každé vítěz-
ství nad ní vyvolávalo celonárodní euforii. To byla pro sport nuda.
Možná že nyní nastává doba, kdy v příští sezoně všichni do posled-
ního patu na osmnácté nebo poslední jamce play-off budou s na-
pětím očekávat, kdo zvítězí a pozvedne ruce nad hlavu.
Tigeru Woodsovi bez ohledu na to, jak bude hrát dál, patří díky za
to, že ukázal všem, jak lze hrát golf. Jeho význam pro rozvoj této
hry je obrovský. Ale tak jako stárneme všichni, i když si to na začát-
ku další sezony nepřipouštíme, stárne i on a jeho psychická opo-
třebovanost musí být obrovská. Nezbývá než říci: „Díky, Tigere,
a vrať se, budeme ti jako všem ostatním tleskat a fandit.“
A ještě jeden dovětek: „Král není mrtev a golf také ne!“
Jan Vlášek
Ota Doležal
Neexistuje krásnější golfový úder než drajv. Přestože všichni
rekreační hráči vědí, že o konečném výsledku se rozhoduje na
jamkovišti, nevěnují tréninku patování takovou pozornost. Kaž-
dého rekreačního hráče najdeme v tréninkových prostorách
nejčastěji na driving range s co možná nejdelší holí v ruce.
I já vytahuji na cvičné louce z bagu nejčastěji dřevo číslo
jedna. Ani sebedelší a sebezakřivenější pat, který skončí
v jamce, mě totiž později na hřišti neuspokojí tak jako krásný
dlouhý drajv, který mi na chvíli zmizí z očí, abych jej o vteři-
nu později viděl skákat po ferveji směrem k cíli. A ten zvuk!
Patr se při sebelepším úderu ozve maximálně sotva slyšitel-
ným ťuknutím, někdy ani to ne. Ale drajvr! Dobře trefený
drajv zní v uších ještě dlouho po odehrání golfového kola.
Právě proto, že odpal tak krásně vypadá, dlouho letí a skvěle zní,
ho hraji nejraději. A se mnou i valná většina z nás, rekreantů. Ne-
truchleme proto, přátelé, když na jamkovišti hrajeme pravidelně
trojpaty, čtyřpaty a občas i nějaký ten pětipat. Těšme se vždy, že
po vylovení proklatého míče z jamky ho budeme o minutku
později moci znovu napálit vší silou do dáli.
Nelamme si tím hlavu a vyslechněme slova opravdových mistrů
golfové hry. Sám Harry Vardon kdysi poznamenal: „Hráč, který
umí dobře odpálit, nepotřebuje patovat.“ Jeho velký kamarád
Ted Ray ho velmi výstižně doplnil svojí golfovou filozofií: „Hráč,
který umí drajvovat jako Zeus, má šanci dostat se blíž.“ Drajvuj-
me tedy co nejdál a co nejhlasitěji, ten míček se nakonec do
jamky po zemi vždy nějak dokutálí...
Drajvuj jako bůh
Král je mrtev – je mrtev golf?
Z PRVNÍHO ODPALIŠTĚ