Page 8
KOMENTÁŘE
6
|
GOLF
Už je to dobrých třicet let, kdy se skupina Katapult ve svém
textu ptala, jak je to s dětmi. A já mám radost, když se dnes
zeptám na děti a golf, že odpověď může znít úplně stejně.
Mají si kde hrát!
Dokud člověk nemá svoje děti, nijak se trávením volného času
těch nejmenších nezabývá. Neřeší, jestli je dostatek hřišť,
kroužků, škol a školek. Těm našim je dva a půl roku.
Sportem se zabývám od chvíle, kdy jsem se naučil aspoň
trochu vnímat svět a číst. Takže nějaké tři desítky let. Sport
se promítá do mého života na každém kroku a při každé
myšlence. I proto od chvíle, kdy se naše dvojčata začala hlá-
sit o příchod na svět, vymýšlím pro ně aktivity spojené se
sportem. V posledních letech jsme se doma nadchli pro
golf, a tak už nenápadně podsouváme našim mrňouskům
plastové hole, aby si to zkusili. Do ničeho je nenutíme. Když
nebudou chtít, tak s tím nic neuděláme. Ale třeba je golf
chytne. Z toho důvodu se rozhlížíme, kde by mohli pod tím
správným trenérským vedením začít.
Každý rodič určitě chce, aby se jeho ratolest ve svých začát-
cích, a potom i v dalších letech, dostala k uznávaným a kvalit-
ním trenérům. Říkalo se to už kdysi a platí to dodnes – nejlepší
trenéři k mládeži. A golf se tímto heslem řídí. Stačí se podívat
po zemích českých, moravských i slezských. Na profesionály,
kteří se věnují trénování dětí, už narazíme prakticky na kaž-
dém hřišti. Když k tomu přidáme čím dál větší počet vznikají-
cích golfových akademií, tak by mělo být o naše děti dobře
postaráno.
Totéž se týká i prázdnin. Před pár lety byl velký problém seh-
nat pro mého synovce letní tábor zaměřený na golf. Daly by se
spočítat na prstech jedné ruky. Přesto měl štěstí a na tábor se
dvakrát dostal. Ještě dnes, kdy už vyrostl o pár centimetrů víc
než já a Vltavou proteklo hodně vody, na tehdejší prázdninové
povyražení s nadšením vzpomíná.
A teď? Prázdninové kempy nabízí značné množství golfových
klubů a hřišť. Některá soustředění se konají přímo v místě nebo
se cestuje do úplně jiného regionu, což bývá pro děti vítané
zpestření. Zahrají si pro ně doposud neznámé hřiště, poznají
další kus naší krásné země a odnesou si spoustu nových
zážitků.
Golf sice dokáže člověka pořádně naštvat, ale v první řadě umí
rozdávat radost. Čím dřív ji naše děti poznají, tím déle by se
jich měla držet.
Legendární Gary Player svého času řekl: „Život každého člově-
ka je obohacován nějakou vášní. Nejlepšími vášněmi jsou ty,
které vydrží celý život.“ Dopřejme tedy našim dětem poznat
krásu golfu co nejdříve.
Jiří Nikodým
Z PRVNÍHO ODPALIŠTĚ
A co děti? Mají si kde hrát!
Hraj míč jak leží a nech hřiště jak je. To jsou pradávné zásady,
podle kterých se golf hraje. Častějším tématem bývají články
o tom, jak a proč nehýbat míčkem, resp. kdy a jak s ním, pokud
možno beztrestně, hýbat lze. Méně se už mluví o hřišti. Pod jed-
noduchým pravidlem „nech hřiště jak je“ se dá ale taky předsta-
vit mnohé. Můžeme mluvit o pravidlech, která určují s čím vším
se hýbat může, a s čím ne. O tom se píše jasně v pravidlech.
Jako bych ale slyšel „nech ho bejt“, a hned mne napadlo psát
o našem zlozvyku na hřiště neustále nadávat, hledat výmluvy
právě v něm. Jasně, na každém hřišti se najde něco v nepořádku
a vždy se někomu něco nebude líbit. Gríny nedrží, jsou rychlé,
pomalé, hrbolaté a co já vím co ještě. Ferveje jakbysmet, o rafech
ani nemluvě, no a designéři jsme samozřejmě všichni nejlepší.
A že se pomlouvá a kritizuje na celém světě, je věc jasná.
Mám však pocit, že tak činíme trochu víc. Jako kdyby se
v nás ozvala touha po starých špatných časech, kdy bylo
všechno přespříliš znormováno. Slyšíme slovo hřiště a podvě-
domě si možná představíme přesně nalajnovaný tenisový
kurt. Chyba!
Podstatnou esencí krásy golfu je právě různorodost každého
hřiště. Hřiště se liší nejenom tvarem, ale i vegetací a způsobem
její údržby. I ty kurty mají koneckonců různé povrchy.
Golfové hřiště je totiž jako hora, která tam stojí odedávna
a mění se velice pomalu. Když hraji nové hřiště, tak si předsta-
vuji, že jsem horolezec. Tak jako on, pomalu stoupám a obje-
vuji všechny jeho krásy i taje. Když už jsem se hřiště rozhodl
hrát a na týčko první jamky přišel, mám jediný cíl. Chci ho
zdolat takové jaké je.
Je jedno jestli jsem zaplatil 600 nebo 6 000 korun nebo
mne někdo pozval. Nenechám si postavit široký most,
vysekat kosodřevinu a ledovec nebudu rozpouštět. Hora
je vysoká, osmnáctijamková. Určitě má více tajemství než
chyb. Nerozptylujte se detaily.
I kdyby nakrásně bylo hřiště mizerné a vy už po první jamce
víte, že se tam nevrátíte, tak ho pokořte vy, ne aby hora
pokořila vás. Zůstane vám skvělý pocit. Věřte mi, stejný, jako
kdybyste hráli na tom nejskvělejším hřišti na světě.
Juraj Werner
Nenadávejte na hřiště!