Page 49
INSTRUKCE
|
Emoční inteligence
WWW.CASOPISGOLF.CZ
47
CO JE TO „AMYGDALOVÝ ÚNOS“
A JAK MU PŘEDCHÁZET
Asi bych měl americkému golfi stovi Du-
stinu Johnsonovi poslat děkovný dopis.
Nebo spíše láhev slivovice k zapití žalu.
Obrovský emoční zkrat, jenž ho připra-
vil o vítězství ve fi nále US Open 2010,
mi poskytl jednu z inspirací k napsání
prvního dílu tohoto článku.
Ve chvílích, kdy jsem se odhodlával
sepisovat druhý díl, předvedl tentýž
mladý a talentovaný hráč americké PGA
Tour další neuvěřitelné selhání emoční
inteligence, a připravil se tak o vítězství
v dalším „majoru“, tentokrát PGA Cham-
pionship 2010, což byl pro mě impuls
k opětnému psaní.
Turnaj PGA Championship se uskuteč-
nil na osmnáctce Whistling Straits, jež
je považována za jedno ze světových
„kultovních hřišť“. Je však surrealis-
tické na pohled a těžko hratelné i v ka-
tegorii golfi stů PGA Tour. Na místě
bývalé letecké základny jej postavil
podivínský architekt Pete Dye pro ma-
jetnou společnost Kohler Company,
přičemž měl k dispozici neomezený
rozpočet.
To se projevilo mj. tím, že zde nechal
vybudovat okolo tisíce bankrů. Nikdo
přesně neví, kolik jich vlastně je a kde
všude jsou. A právě to se stalo osudným
Johnsonovi, jemuž v úplném závěru
turnaje ulétl na poslední jamce drajv
daleko mimo fervej a míček byl nako-
nec nalezen mezi stovkami diváků na
rozrytém, pošlapaném terénu. Johnson
z chumáče diváků rychle a úspěšně za-
hrál čtyřku železo a dostal se do roze-
hrávky o titul.
V té chvíli mu však na rameno pokle-
pal rozhodčí, který doprovázel jeho
skupinu, a oznámil mu, že porušil pra-
vidla, protože před ránou založil hůl
v bankru. Ten rozrytý „svinčík“ mezi
davy diváků byl totiž jeden z nespočet-
ných bankrů, které sadista Pete Dye ve
Whistling Straits nadělal.
Johnson se mohl v klidu zeptat rozhod-
čího, jestli náhodou jeho míček není
v bankru, protože rozhodčí PGA Tour
byl blízko. Jenže to ve spěchu neudělal,
dostal dvě trestné rány, a místo účasti
v „play-off“ šel do sprchy.
JAK ŘÍKALY NAŠE BABIČKY –
POČÍTAT DO DESETI
V prvním díle tohoto článku, který vy-
šel minulý měsíc, bylo nastíněno, jak
probíhá rozhodování člověka za nor-
málních okolností a jak ve chvílích
stresu nebo pocitu ohrožení. Za nor-
málních okolností, kdy funkce našeho
mozku nejsou narušeny nějakým nalé-
havým poplachem, se v mozku uskuteč-
ňuje sekvence pochodů, jež je pro člo-
věka typická.
Vjemy přijaté prostřednictvím smyslů
jsou přenášeny do center (amygdala
a hippocampus), která tvoří součást
tzv. limbického systému. Ten patří k vý-
vojově nejstarším částem mozku a je
zodpovědný mj. za zvládání našich
emocí. V „normálním režimu“ limbický
systém předá získané impulsy neokor-
texu – tedy nejvyšší části mozku, která
nám umožňuje myslet a jednat uváž-
livě, racionálně. Neokortex obdržené
informace vyhodnotí a pak vyšle zpět
podněty k adekvátní reakci.
Jenomže náš mozek má k dispozici více
komunikačních cest. V mozku existuje
i starší „zkratka“, která v určitých mez-
ních situacích umožňuje, aby amygdala
sama o sobě vydala tělu podněty k jed-
nání, aniž by celou akci „konzultovala“
s neokortexem. Činí tak zejména, když
je málo času a když se zdá, že jedinec
se ocitá v ohrožení.
Podobný vliv může mít na člověka
i extrémní stres spojený s nadějí
na velký úspěch či s obavou z vel-
kého selhání. V situacích extrémního
fyzického ohrožení nám amygdalová
zkratka může být i užitečná, ale v pod-
mínkách pokojného, civilizovaného
života a při provozování sportů, jako
je golf, jsou impulsivní rozhodnutí,
která nebyla konzultována s neokor-
texem, v naprosté většině případů
k naší škodě.
(Golf patří mezi senzomotorické sporty
s vysokými nároky na koordinaci po-
hybů v závislosti na přesném vnímání
podmínek a na jejich adekvátním
vyhodnocení.)
Dvě popsaná selhání, kdy měl John-
son na dosah dva tituly, mají základní
společný rys – příliš rychlé rozhod-
nutí a jednání. Tato zbrklost je typická
pro stavy, kdy se jednání člověka za-
kládá pouze na „amygdalová zkratce“.
V prvním případě (US Open 2010)
nedal Američan šanci svému kedymu,
aby mu poradil či s ním konzultoval
výběr hole, a jednal bleskově a bez
koordinace pohybů.
Ve druhém případě (PGA Champion-
ship 2010) zahrál poslední drajv na
72. jamce šampionátu a míček letěl
daleko mimo fervej. Johnson věděl,
že má šanci akci vyhrát, a věděl také,
že vše záleží jen na tom, nakolik hra-
telná bude poloha míčku kdesi daleko
od ferveje. Pak však spatřil, že míček
leží sice na rozrytém terénu mezi di-
váky, nicméně poskytuje šanci na čistý
kontakt s holí. Byl to nejspíše tento
náhlý pocit úlevy, který vedl k příliš
rychlému jednání bez uvážení po-
vahy a možných důsledků této herní
situace.
Podobným způsobem probíhá napro-
stá většina emočních zkratů neboli
„amygdalových únosů“. Důsledky tako-
vých selhání bývají dramatické, avšak já
osobně nepovažuji tuto kategorii men-
tálních chyb za největší riziko. Emoční
zkrat je totiž nepřítel málo vytrvalý,
který neodolá času. Minuta zamyšlení
jej spolehlivě eliminuje.
Určitě si každý z vás vzpomíná na pří-
pady z vlastního života, kdy jste se stali
obětmi emočních zkratů. Emočnímu
zkratu, a zejména plně rozvinuté pa-
nické reakci, obvykle předcházejí ty-
pické tělesné příznaky: zrychlený tep,
rychlé povrchní dýchání, pocení.
Adrenalin nás prostě připravuje k akci:
pocením nás chrání před přehřátím
a zároveň rozvádí „palivo“ do svalů.
Krev z útrob a mozku se přednostně
rozvádí do velkých svalů. Mozek na
okamžik přestává být přednostním kli-
entem v dodávce energie a není divu,
že pak nejsme schopni vidět události
v širším kontextu, a jsme spíše puzeni
k rychlé fyzické akci.
Dalšími příznaky, podle kterých mů-
žete poznat, že se ocitáte nablízku ri-
ziku „amygdalového únosu“, je bohatá
paleta psychických pocitů: máte pocit
nebezpečí a ohrožení, cítíte se ztra-
cení, bezmocní, neschopni využít ob-
vyklé rutiny. Často se dostavuje pocit
„tunelového vidění“, znemožňujícího
vybavit si a zvážit plnou škálu alterna-
tivních řešení. Obzvláště pozoruhodný
bývá pocit derealizace: „To snad není
Emočnímu zkratu, a zejména plně rozvinuté panické
reakci, obvykle předcházejí typické tělesné příznaky:
zrychlený tep, rychlé povrchní dýchání, pocení.