Page 81
WWW.CASOPISGOLF.CZ
79
světovou katastrofou, udělal Fidel
Castro následující gesto, aby obměkčil
americké veřejné mínění. Pozval svého
revolucionářského druha Ernesta „Che“
Guevaru na golf, což mělo být bráno
jako signál přátelství k americkému pre-
zidentu Kennedymu. Oba muži se ke
hře dostavili v uniformách následováni
mnoha reportéry. Hrálo se na historic-
kém hřišti Colinas de Villareal.
Oba byli syny vysoce postavených rodin
a Che pracoval během studií medicíny
v Argentině jako caddy. Jak hra pokra-
čovala, oba soupeři zapomněli, jakým
buržoazním sportem si to špiní ruce
a ryzí soutěživost ovládla jejich hru.
Kubánský novinář Jose Lorenzo Fuentes,
Fidelův osobní reportér, měl za úkol za-
znamenat průběh souboje. Byl to jeho
poslední den v práci. Z fl oridského exilu
deníku Wall Street Journal později sdělil:
„Castro mi řekl, že titulek bude Prezi-
dent Castro vyzývá prezidenta Kenne-
dyho k přátelské hře golfu. Napsal jsem,
že hra se nesla ve velmi soutěživém duchu
a ani jeden z hráčů nechtěl prohrát. Cítil
jsem potřebu napsat pravdu, a tak jsem
v deníku komunistické strany uvedl,
že vítězem se stal Che. Příští den jsem
byl propuštěn a podařilo se mi dostat
ze země.“
Snad zázrakem se stalo, že Rovers
Athletic existoval ještě dalších dvacet
let. Před klubovnou vlála vlajka krá-
lovny Alžběty II. a uvnitř visel Fidelův
portrét. Dokonce i po revoluci bylo
pro Kubánce možné vstoupit do klubu,
pokud si to mohli fi nančně dovolit.
Během období, kdy Kuba vysílala svou
armádu do války v Angole a jinde po
světě, se v Rovers Athletics hrál golf a po
večerech se pořádaly taneční party. Fidel
získal titul čestného prezidenta klubu
a příležitostně se stalo, že na grínu vedl
jednání se zahraničními hosty.
Rok 1980 byl pro Kubu přelomovým.
Fidel ohlásil, že každý, kdo chce opustit
„ostrov svobody“, má možnost tak učinit.
Tisíce lidí zaplnily v zápětí peruánskou
ambasádu a následoval masový exodus
po moři k břehům Spojených států.
Byl to začátek konce Rovers Athletic,
jelikož spousta emigrantů se rekru-
tovala z řad členů klubu. Kubánské
úřady ho následně znárodnily s tím,
že byl veden protisocialistickými živly.
Dvacítka kubánských členů, která zů-
stala, pak byla nepřetržitě sledována
tajnou policií.
A ve stejném stavu spočívá klub po-
sledních třicet let. Obklopený průmys-
lovou zónou na cestě k havanskému
letišti zůstává vzpomínkou na staré
časy. Turisté sem zabrousí jen zřídka
a taxikářům trvá minimálně půl hodiny,
než najdou klubovnu schovanou mezi
továrními halami.
Paní Negreneová jen v klubovně vy-
práví, kterak se tu před pár lety objevil
Diego Maradona během svého pobytu
na Kubě, kde podstoupil operaci. Mezi
členy klubu patří mimo jiné Robert Vesco,
uprchlý fi nančník, na něhož si brousí zuby
americká federální policie. „Ten se tu ale
dlouho neukázal,“ podotýká a celé vyprá-
vění uzavírá slovy, „zkrátka to tady miluji,
členové jsou milí a čas od času mi přine-
sou knihy nebo jiné drobnosti. Zrovna
jsem tak dočetla Sto roků samoty od
Márqueze. Mám krásný život a spoustu
času na čtení.“
DRIVING
|
Postřehy Breta Brassiera
I přes enormní zájem místní vlády o americké
a evropské golfisty, utrácející na Kubě, měly
grandiózní projekty vždy podobně jepičí život.
Turismus na Kubě je řízen armádou a Raulem Castrem.
Havana vyzdobená portrétem Che Guevary, který zde před lety svedl golfový souboj s Fidelem Castrem.