Page 82
DRIVING
|
Příběhy z historie
80
|
GOLF
Připravil:
Jan Vlášek
Jen jeho kedík a bratr však věděli, že
v klubovně museli Harrymu pomoci, aby
vůbec vstal ze židle. Sám obešel kolo v tu-
nelovém vidění a později si jeho průběh
nebyl schopen vůbec vybavit. Dva týdny
poté se vydal na neformální klání se členy
klubu South Herts. Na dvanácté jamce
však chrta Vardona přepadl záchvat kašle
a následně se fyzicky zhroutil. Diagnóza
byla nemilosrdná – tuberkulóza.
Sanatorium Mundseley v Norfolku se sta-
lo Harryho domovem po následujících
devět měsíců. Nic než postel, četba a ča-
sem procházky po místní devítce – to bylo
pro Vardona zvyklého na každodenní dril
nekonečně skličující. Po osmi měsících
uprosil ošetřujícího lékaře, aby s ním ab-
solvoval jedno kolo na místní devítce. Na
čtvrté jamce s parem tři zahrál Vardon
hole-in-one, což se mu doposavad v kari-
éře podařilo jen jednou. Následující měsíc
se vrátil do normálního života. Z tuberku-
lózy se však už nikdy definitivně nezotavil.
Po návratu ze sanatoria již nebyl tím
neomylným chrtem. Pravidelně se sice
umisťoval v první desítce všech význam-
ných britských turnajů, ale zejména krát-
ké paty ovlivněné třesem pravé ruky mu
znemožňovaly atakovat místa nejvyšší.
Jeho sokové, členové Velkého triumvirátu,
však nelenili. V roce 1908 vyhrál James
Braid svůj čtvrtý titul na Open, rok poté
jej následoval i Taylor, a oba tak dostihli
Harryho. Navíc v roce 1910 Braid získal
svůj pátý titul a Vardon pomalu začal
ztrácet respekt svých soupeřů. Byl sice
i nadále uznáván, ale spíše jako velká gol-
fová osobnost než jako soupeř, na něhož
je třeba dávat si pozor.
Vardon se však nemínil vzdát. Vyzbrojen
novým delším a těžším patrem od Arthu-
ra Browna a novou technikou patování,
která nevycházela ze zápěstí, ale z kyva-
dlového pohybu ramen, se v roce 1911
postavil rekordnímu počtu 226 hráčů
na Open Championships hraném v Royal
St. Georges v Kentu.
Po třech kolech byl ve vedení s náskokem
tří ran na ostatní členy Velkého triumvirá-
tu, jeho nového přítele Teda Raye z Jersey,
Duncana a Herda. Toho dne však Harry
odehrál jedno ze svých nejhorších finá-
lových kol – opuštěn svým švihem zahrál
osmdesát. Smířen s osudem si na osmnác-
tém grínu zapálil dýmku a sledoval, kdo
z pronásledovatelů jej předstihne.
Tentokrát však nechtěl Claret Jug snad
nikdo. Nejprve odpadl Taylor, po něm
Duncan i Ray. James Braid nezvládl
HARRY VARDON:
NÁVRAT KRÁLE
Třiatřicetiletý Harry Vardon vyšel v roce 1903 z klubovny prestwického golfového
klubu s náskokem sedmi ran na druhého Sandyho Herda vstříc svému čtvrtému vítězství
na British Open. Kolo dokončil s výsledkem 78 ran, celkové skóre za čtyři kola se zastavilo
na čísle 300, čímž padl další rekord British Open.
Harry Vardon (zleva), Francis Ouimet a Ted Ray při nezapomenutelném US Open v roce 1913.