Page 55
WWW.CASOPISGOLF.CZ
53
V obou případech jsem se mýlil. Špatně
mi bylo hned a „maté de coca“ mi po-
mohlo. Doporučuji zapamatovat si obojí
a čaj z koky si dát nejlépe už na letišti.
Možná se pak budete cítit o něco lépe
v taxíku, který sjíždí po příkrých a neval-
ných cestách do La Pazu.
Mám však také dobrou zprávu. Ti, kteří
umějí alespoň trochu španělsky, budou
potěšeni skutečností, že lidé v Bolívii
mluví pomalu a velmi zřetelně a jsou
vstřícní i hovorní.
Využil jsem toho a zeptal se taxikáře,
jaký je výškový rozdíl mezi letištěm na
náhorní rovině Altiplano a samotným
hlavním městem La Paz. „To vím přesně,
señor,“ odpověděl ochotně. „Tam nahoře
je to 3 600 metrů a dole přes 4 000
metrů.“
Vzhledem k tomu, že v naší zemi máme
letitou praxi v uvádění informací na pra-
vou míru, věděl jsem hned, jak na tom
jsem, a poděkoval tomu dobrému muži,
který se právě snažil prokličkovat mezi
pestře pomalovaným autobusem a károu
s ovocem, již tlačila indiánka s buřinkou
na hlavě.
KDYŽ KLIŠÉ NENÍ KLIŠÉ
Bolívie je na prvním místě v celé Latinské
Americe v podílu původního indiánského
obyvatelstva. Bělochů je jen 15 % a nej-
větší počet původních obyvatel tvoří Ke-
čuové a Aymarové – dohromady 50 %
občanů Bolívie. Zbytek připadá na menší
kmeny. Takže není nic divného na tom,
že už po cestě z letiště vidíte všude ko-
lem silnice indiánské tety s buřinkami na
hlavách, oblečené v mnohavrstevných
pestrých šatech. Našince překvapí, že ty
dámy nosí buřinky jako blahé paměti po-
licejní rada Vacátko.
Jak konstatoval již Milan Kundera v ro-
mánu Žert, vyskytují se v naší zemi ob-
čas křečovité pokusy o obrodu folklóru.
Oni šohajové s péry na hlavě a děvčice
ve věrtošku jsou bohužel v našich post-
moderních podmínkách jen kulturní klišé.
Ale v Bolívii je to jiné, autentické. Lidé
jsou v tom folklóru doma ještě v součas-
nosti. Ještě pořád je to jejich realita.
Pokud jste alespoň trochu zvídaví a ne-
moc z výšky vám dovolí se trochu projít
po La Pazu, tak na sklonku prvního dne
či během dne druhého už přestanete
vnímat ony indiánky v buřinkách jako
něco folklórně bizarního. Prostě se jim to
takhle líbí, je to jejich styl oblečení.
Rychle si zvyknete, že paní, od které si
kupujete na ulici Coca Colu, nebo paní,
která pomáhá dělníkům soukat do ka-
nálu na ulici kabel nějaké televize, mají
ony buřinky a pestré kroje. Navíc jsou
povětšině čisté, stejně jako ostatní oby-
vatelé Bolívie.
Dámské buřinky mají ještě jeden zají-
mavý důsledek pro naši zemi. Materiál
k jejich výrobě patří k nejúspěšnějším po-
ložkám českého vývozu do Bolívie. Tak
proč ne?
KDYŽ JE SKÁLA HLÍNA A PLAST
TRÁVA
Nemusíte být ani fanatičtí fotografové,
abyste podlehli charismatickému kouzlu
hory Illimani, čnící nad La Pazem. Zářivé
sněhy a ledy Illimani na vás juknou při
pojížďkách po městě a tato hora je rov-
něž dominantou nejvyššího golfového
hřiště na světě – La Paz Golf Club.
Klub se nachází nedaleko od bolivijského
hlavního města v zóně nazývané Malla-
silla nebo zkráceně Mallasa. Po několika
vyjížďkách v metropoli je patrná skuteč-
nost, kterou potvrzuje i cesta do Mallasa
– La Paz má velmi málo zeleně.
Vedle cesty do Mallasa zahlédnete park,
v němž ve sporé zeleni ční jeden cihlový
otevřený gril vedle druhého. Je to veřejný
grilodrom pro obyvatele města, kteří
v nedostatku zeleně a prostoru obléhají
ve svátečních dnech toto zařízení. O to
více lze pak pochopit, jakou vzácností je
v tom prostředí zelené golfové hřiště.
Vjezd do klubu najdete v průsmyku
mezi příkrými přírodními útvary, tvoří-
cími dominantu celého La Pazu. Na první
pohled se zdá, že jsou to skalní útesy,
ale při bližším pohledu zjistíte, že se
jedná o hlínu s kameny – místně zvanou
„greda“. Tento materiál tvoří dramatické,
strmé útvary, ale ve skutečnosti je velmi
nestabilní a podléhá erozi.
A najednou se taxík proplete soutěskami
v „greda“ a vy vystupujete před golfovou
klubovnou, která všem zahraničním hrá-
čům způsobí kognitivní úlevu, protože
konečně dorazili do známého prostředí.
U vchodu do klubovny upoutal moji
pozornost cvičný green. Kvůli jeho ne-
zvyklé hladkosti a jednotnosti zeleného
povrchu jsem myslel, že je plastikový.
Už první dotek dlaní však ukázal, že je
Po několika vyjížďkách v metropoli je patrná
skutečnost, kterou potvrzuje i cesta do Mallasa –
La Paz má velmi málo zeleně. O to více lze pak
pochopit, jakou vzácností je v tom prostředí zelené
golfové hřiště.
Autor článku s ředitelem klubu Alexisem Garcíou-Valdésem (vpravo).