Page 31
INSTRUKCE | Předúderová rutina
WWW.CASOPISGOLF.CZ
29
Ještě než se budeme zabývat předúde-
rovou rutinou vítěze, považuji za nutné
dodat, proč se mi zdá natolik vhodná
kopírování. Jason Day se před 97. roční-
kem PGA Championship dostal do posta-
vení, v němž byly mechanika jeho švihu
i fyzická a mentální kondice podrobeny
velmi těžkému testu. Před tímto majo-
rem totiž stál na čele skupiny „nejlepších
hráčů, kteří major dosud nevyhráli“.
Z hlediska psychologického bych mohl na
několika stránkách vyprávět o nebezpe-
čích, jež se plíží okolo všech lidí, co mají
talent, něco umějí a jsou dobře připra-
veni, avšak vlivem různých souběhů ná-
hod se jim nedaří prorazit až na vrchol.
S každým dalším neúspěchem roste
strašidlo v hlavě jedinců, kteří jsou lepší
než naprostá většina ostatních, ale
osud jim upírá potvrzení jejich talentu
a tvrdé práce. Pokud tato situace ve
sportu (i v zaměstnání – věřte mi…) trvá
příliš dlouho, mohou i ti nejlepší podleh-
nout démonům vnitřních pochybností,
vyhořet či propadnout sebedestruktiv-
nímu chování.
Australan dokázal nad mocnými démony
pochybností zvítězit na kolbišti, které
jeho autor, americký architekt Pete Dye,
navrhl spíše jako mučicí nástroj nežli jako
prostor k užívání si golfu. Dye a jeho
manželka Alice patří mezi kultovní gol-
fové architekty v USA, avšak nezávislí
golfoví publicisté konstatují, že jejich de-
signy mají v sobě cosi exhibicionistického
a sadistického.
Dějiště 97. PGA Championship ve Whist-
ling Straits se vyznačovalo mimo jiné.
většinou „slepých ran“ z odpališť. Jsem
přesvědčen (a nejsem v tomto ohledu ve
světě sám), že „slepé horizonty“ a „slepé
rány“ z odpališť patří k největším chybám
golfových designérů.
V naší zemi to vidíme na mnoha hřištích
a vždy to zvyšuje rizika zranění a kompli-
kuje i kazí hru. Uznávaný architekt však ve
Whistling Straits použil strategii, že když
nějakou chybu známá osobnost přežene
ad absurdum, svět se před tím skloní,
a nakonec to považuje za originalitu.
Jason Day však překonal i tuto bestiální ná-
strahu slepých odpalů. Jsem přesvědčen,
že významný podíl na tom měla jeho kom-
plexní a důsledně dodržená předúderová
rutina. Níže vysvětlím, proč ona byla tak
vhodná k překonání slepých drajvů.
CO JE OBECNĚ PŘEDÚDEROVÁ
RUTINA
Daleko nejdůležitějším golfovým rituálem
je předúderová rutina, což jsem již v mi-
nulosti v tomto časopise zmínil. V češtině
se mi bohužel zdá, že slovo „rutina“ má
v porovnání s jinými jazyky poněkud horší
konotaci. Nechci zabíhat do detailů, ale
všichni víme, co znamená, když se o ně-
jakém hudebníkovi po koncertu řekne, že
„to byla jen rutina“.
Já vám však radím, abyste se od toho opros-
tili a v golfu vnímali slovo rutina jako velmi
pozitivní. Je to svého druhu rituál, který sni-
žuje stress a pomáhá golfi stům v soustře-
dění i k oné vytoužené „cestě do zóny“.
Rozsah tohoto článku nedovoluje pojme-
novat velké množství zahraničních od-
borných zdrojů zdůrazňujících význam
předúderové rutiny v golfu a radících,
jak si osobní rutinu vypěstovat. Z hle-
diska psychologie a neuropsychologie
jde o proces umožňující hráči postupně
přepnout činnost mezi oblastmi mozku,
které jsou: 1) nejvhodnější k souhrnné
analýze podmínek, 2) nejvhodnější k uvol-
nění se a k provedení úderu.
V poslední fázi pak správná předúde-
rová rutina aktivuje oblasti mozku, kde
se nachází svalová paměť. To umožňuje
golfi stovi dosáhnout co největší možné
míry opakovatelnosti naučených pohybů.
Zjednodušeně bychom mohli říci, že se
jedná o jakousi „spoušť“, která hráče vy-
maní z rozptylujících vlivů a eventuál-
ních pochyb a převede ho na žádoucího
„autopilota“.
Individuální předúderová rutina může
probíhat různě. Nikdy se neposmívejte
někomu, kdo při tomto rituálu dělá jaké-
koliv podivné či směšné úkony. Hlavní je,
aby to fungovalo. Na různé podoby rutiny
se můžete podívat třeba na odkazu www.
golfchannel.com/media/golfi ng-world-
top-10-pre-shot-routines. Ovšem v pří-
padě Jasona Daye se jedná o předúdero-
vou rutinu vyšší kvality. Doporučuju ji jako
„případovou studii“.
DAYOVA RUTINA NEVZNIKLA
NÁHODNĚ
Jason Day se narodil ve velmi chudé ro-
dině a v pouhých 11 letech ztratil otce.
Lze si domyslet, kolik démonů a traumat
si přinesl do světa špičkového sportu, ce-
lebrit a velkých peněz. Jedním z nejdů-
ležitějších lidí, kteří ho navedli na správ-
nou cestu, byl jeho kouč a kedík Colin
Swatton. Ten ho orientoval nejen golfově,
ale do určité míry se zasloužil o to, že
Day nepodlehl nástrahám ulice, jako jsou
drogy a alkohol.
Od počátku bylo jasné, že Australan má
obrovský talent a stejně velký fyzický po-
tenciál. Méně jasné bylo, nakolik to má
dobře srovnáno v hlavě. Mentální stránka
hry se pro něj – jako pro tolik nadějí v mi-
nulosti – mohla stát fatální překážkou při
cestě na golfový Olymp.
Rozhodující moment v oblasti mentální
přípravy nastal pro Daye na počátku spolu-
práce s americkým sportovním psycholo-
gem Dr. Pirozollou. Fran Pirozollo pracoval
předtím s tak známými sportovci, jako byl
například boxer Evander Holyfi eld nebo
legendární baseballový nahazovač Roger
Clemens. S Dayem pracoval na zvýšení
koncentrace, mentální odolnosti a rovněž
mu pomohl vytvořit předúderovou rutinu,
kterou bych nazval „rutinou nové gene-
race“. (www.drfranpirozzolo.com/index.
php?p=1_9_Books)
Spolupráce s psychologem začala při-
nášet výsledky. Po vítězství na WGC-Ac-
centure Match Play Championship v roce
2014 Day zdůraznil, že hlavní oporou na
cestě k výhře byla zvýšená míra koncent-
race a uvědomění si vlastní identity.
„Naprosto nejdůležitější pro mne nyní je,
abych si uvědomil, že nejsem Rory, ne-
jsem Tiger, nejsem Adam Scott ani Justin
Rose. Jsem Jason Day. Musím pokračovat
Zjednodušeně bychom mohli říci, že se jedná o jakousi
„spoušť“, která hráče vymaní z rozptylujících vlivů
a eventuálních pochyb a převede ho na žádoucího
„autopilota“.