Page 60
58
|
GOLF
CESTY ZA GOLFEM | Kypr
NA HŘIŠTĚ
Konečně na hřišti. Golfu se oddáváte
v okouzlujících kulisách. Z jedné strany
se vypíná Kyrénský hřeben, jehož vr-
cholky připomínají líně se slunícího ste-
gosaura. Z druhé strany sledujete nepo-
kojné vlny moře.
Na otevřené dlani vám hřiště servíruje
nejvyšší bod páté jamky. Pánské mis-
trovské odpaliště by se klidně mohlo
jmenovat „orlí hnízdo“, tak parádní vý-
hled do krajiny se odtud nabízí. Moře
i hory nadosah, když to maličko pře-
ženu. Od nejnižšího místa hřiště vás dělí
110 metrů. Snad proto pětku pojmeno-
vali Závrať. Dost možná se vás zmocní
při sledování drajvu, který se jako vodo-
pád snese z prudkého kopce dolů.
Samotné hřiště není žádná placka. O tom
se každý přesvědčí už na první jamce
(Mountain Rise). Široká, ale strmě stou-
pající fervej s téměř horskou prémií v zá-
věru. Ostatně birdie karta nám radí vzít si
při ráně do greenu až o dvě čísla delší hůl.
Jak se později dozvídám od Umuta, pů-
vodně se hřiště hrálo jinak, v současnosti
prvních pět jamek vstoupilo do hry poz-
ději. Jednoho dne totiž do Korinea zavítal
skotský profesionál… A díky jeho návrhu
vám vyskočí tepovka snad až do výše „or-
lího hnízda“ hned na jedničce.
Úvodní jamka je vůbec výstižným před-
obrazem převážné části hřiště. Čekejte
relativně široké ferveje, které po stra-
nách lemují stromy a keře, případně
stále řídnoucí porost. Nic jako fervej,
semiraf, raf… Kolikrát se vám tak stane,
že musíte odpalovat z hlíny. Vzhledem
k tomu, že na hřišti hraje obvykle ne-
zanedbatelný počet seniorů, je až pře-
kvapivé, v jaké vzdálenosti od odpaliště
jsou některé ferveje – pro kratší hráče
není snadné na fervej dohrát.
Hru vám znepříjemňují i bankry. Není
jich mnoho, navíc ty fervejové vzhle-
dem k šířce drah nehrají moc velkou
roli. Prostě to „pražíte jak o život“. Větší
překážkou mohou být bankry u gre-
enů, kde se v několika málo případech
jednoduše nelze spoléhat na chip and
run. Naštěstí jsou poměrně mělké. Jejich
společným nepřítelem je v Korineu všu-
dypřítomný vítr od moře, který částečky
písku neustále odnáší. Markantní to
bylo zejména na třech jamkách akade-
mie, kde bude nutné písečné překážky
renovovat.
Zatímco k bankrům, stavu a množství
písku, můžete mít dílčí výhrady, chlou-
bou jsou greeny. V průměru mají 500
čtverečních metrů, navíc jsou mírně zvl-
něné. Na jejich údržbu dbají opravdu
pečlivě. Hnojení, stříhání, během tří-
denní hry jamky dvakrát převrtávali.
A i když už v lednu platíte cenu fee pro
hlavní sezonu, ta skutečně „high season“
nastává až koncem února a trvá zhruba
do dubna. Pak jsou greeny (ale platí to
i pro ostatní plochy) ještě kvalitnější
a hlavně o kousek rychlejší.
NEJ JAMKA?
Na hřišti je plno zajímavých jamek. Ale
asi nejen mne nejvíce okouzlila sedm-
náctka, zvaná Rock Gallery. Jde o tří-
par, který není zase tak dlouhý, hraje
se však do kopce na poměrně dlouhý
green chráněný bankrem. Je nutné volit
tak o dvě čísla delší hůl. Záleží, ve které
části greenu je navrtána vlajka, je totiž
výrazně zvlněný a tvarem připomíná
klobouk. Okolní svahy vytvářejí přiro-
zený amfiteátr, jen zasednout a dění na
sedmnáctce můžete sledovat jako v pří-
rodním divadle. Někdy to bude drama,
jindy komedie…
Ovšem ani další třípary nezůstávají, co
se dramatičnosti a přírodní scenérie
týká, pozadu. O sympatie se rovným
dílem perou čtyřka i jedenáctka. Třípa-
rovky vedoucí přes hlubokou rokli, kam
se pro míčky vůbec nechodí… Čtyřka
kromě propasti děsí i délkou (197 m
z bílých), navíc hrajete do kopce.
Odměnou za případné podstoupení
rizika je nejen následný výhled z od-
paliště vzpomínané pětky. Krátký pě-
tipar ve tvaru levého doglegu láká
ke zkratce a přímo vybízí k útoku, mi-
nimálně na birdie. Jenom notoričtí šlaj-
seři se musejí mít na pozoru, protože
Nejvíc mě oslovily třípary, jedenáctka nebyla výjimkou.