Page 22
ROZHOVOR | František Holiš
20
|
GOLF
Do trenérů a rozvojových programů
se přece investuje i u nás?
Ano, v posledních letech se objevilo něko-
lik rozvojových programů, do kterých ČGF
vložila nemalé fi nanční částky. Za jediný
smysluplný ale považuji jen projekt „Se
školou na golf“. I když projekt… Já bych
spíš řekl, že jde o první krok správným
směrem, na který – aby se celý proces ne-
zastavil – musí navazovat další kroky. Tím
nejdůležitějším je rychlé získání akredi-
tace z MŠMT. Bez ní tento nadějný projekt
ČGF nebude úspěšný a celý projekt pře-
vezme soukromá společnost ITTEC, která
o akreditaci již požádala.
A co se týká trenérů? Do trenérů obecně
ČGF v podstatě neinvestuje. Výjimku tvoří
jen reprezentační trenéři a ti, kteří jsou
zařazeni do tréninkového systému ČGF.
Současný Head Pro české reprezentace
do evropské trenérské špičky nepatří.
Keith Williams je určitě kvalitní trenér, což
prokazuje u Klárky Spilkové, jenže není
metodik. Český výkonnostní golf je ale ve
fázi, kdy mu kromě jiného chybí také jasné
metodické vedení od nezpochybnitelné
autority minimálně evropského formátu.
Taková metodická golfová osobnost se
však podle mého názoru momentálně
v ČR nenachází. V Evropě však určitě ano.
Neměli bychom se stydět požádat
o radu, zvláště když už v osobě sportov-
ního ředitele máme k dispozici kompe-
tentní osobu s velmi dobrými kontakty
na ostatní evropské federace a kolem
sebe srovnatelné země s naší, které do-
kázaly, že umí vychovat výborné hráče
evropské a světové úrovně.
Uměl byste kromě metodiky pojme-
novat i další problematická místa,
s nimiž by se měl český golf co nej-
dříve vypořádat?
To ale otevíráme Pandořinu skříňku. Možná
mi po přečtení tohoto rozhovoru při další
schůzi na federaci nenabídnou ani vodu…
Vidím dvě taková místa. Obě jsou stejně
důležitá a pojmenovat je není zásadní
problém. Jedním z nich je šíře sportovní
základny a její malá propustnost směrem
vzhůru. Když se například podíváme na
naše domácí mládežnické turnaje nejvyšší
úrovně a hráče registrované v TCM, obje-
víme v nich přibližně 1 500 hráčů. U nich
předpokládáme určitou herní kvalitu a také
zdravé sportovní ambice. Do pomyslné py-
ramidy tréninkového systému ČGF, kde se
s nimi začíná individuálně pracovat, se jich
ale dostane sotva padesát, což dělá slabá
tři procenta. To je extrémně málo!
Řešení? Myslím, že se nabízí samo. Pro-
tože růst členské základny dlouhodobě
stagnuje, musíme udělat maximum pro
efektivní vytěžení té současné a dostat
do tréninkového systému větší množ-
ství talentovaných hráčů, ochotných na
sobě pracovat. Teprve pak budeme mít
reálnou šanci vychovat více hráčů schop-
ných se prosadit v evropských profesio-
nálních soutěžích. Považuji za chybu, že
do RTC bylo vybráno pouze 49 hráčů.
Znám důvody a s některými nesouhlasím.
Do každého RTC mělo být vybráno mini-
málně šestnáct hráčů, aby každý z tre-
nérů pracoval s osmi. Bez ohledu na to,
že u RTC dochází a zřejmě ještě dojde
k systémovým změnám.
V této souvislosti bych rád otevřel kvali-
fi kovanou diskusi se svými kolegy v ČGF
o založení Národní golfové akademie. Je-
jími členy by bylo cca dvacet nejlepších
mladých hráčů. Tvořila by součást trénin-
kového systému ČGF a fi nancovala by se
z dotačních zdrojů. Její výukový systém
by byl podobný těm, které jsou na ame-
rických univerzitách. Nechci ale zdržo-
vat podrobnostmi. Snad mi kolegové dají
šanci to blíže vysvětlit.
Samozřejmě vím, že v ČR již jsou privátní
golfové akademie. Za zmínku stojí však
pouze dvě. Jednu založil Tomáš Slaví-
ček na Zbraslavi, druhou Petr Moučka na
Kaskádě. Ty však zatím nejsou schopny
systematicky generovat špičkové hráče.
Možná za pár let. Zbývající nemají po-
třebnou kvalitu a některé z nich jsou spíš
jen pastí na peníze zapálených, ale ne-
zkušených rodičů.
A druhé problematické místo?
Za druhý a velmi zásadní problém pova-
žuji náš vzdělávací systém. Jak ve směru
hráč versus trenér, tak navazující vzdělá-
vání samotných trenérů. Nechci pauša-
lizovat, vím, že je u nás několik mladých
trenérů, kteří si uvědomili, že se musí dále
vzdělávat, snaží se o to a vážím si jich za
to. Nikde ale nevidím systém nadstavbo-
vého vzdělávání trenérů. Absolvováním
základního kurzu – ať už mu budeme
říkat jakkoli – pro většinu trenérů jejich
povinnost se vzdělávat končí. Dál už je to
jen business. To je však zásadní systémová
chyba. Proto nám ve vzdělanosti trenérů
ujíždí jeden vlak za druhým.
Před časem svěřila ČGF celý vzdělávací
systém trenérů do rukou PGA C, respek-
tive soukromému subjektu. Ten zajistil
kvantitu a základní vzdělání trenérů. Od-
borně ale nestačí na nadstavbové, kvalit-
nější vzdělání trenérů. To je však klíčem
k úspěchu. Proto si už delší dobu myslím,
dokonce stále silněji, že by vzdělávání čes-
kých trenérů nemělo stát pouze na sou-
kromých nohách a že by Česká golfová
federace měla vážně zvážit vybudování
vlastního silného a kvalitního vzdělávacího
centra. Jeho hlavním posláním by bylo fi -
nančně dostupné nadstavbové vzdělávání
našich trenérů s aplikací nejmodernějších
výukových poznatků.
Pro trenéry, působící v tréninkovém sys-
tému ČGF, by nadstavbové vzdělání mělo
být povinné. Pokud toto vzdělání ČGF za-
tím neumí zajistit vlastními silami, není
těžké ho zajistit v zahraničí. Ve světě je
několik velmi kvalitních výukových pro-
gramů pro trenéry.
Že ČGF zajistit kvalitní vzdělání umí, do-
kazuje již několik let u českých rozhod-
čích. Díky její fi nanční podpoře máme
dnes asi dvacet rozhodčích s nejvyšším
možným vzděláním, které se v golfovém
světě nabízí. To je určitě dobře. Už jich
ale máme tolik, že přesahují potřebu na-
šich soutěží a můžeme je vyvážet. Po-
dobně vzdělaného českého trenéra ale
nemáme ani jednoho! Je nejvyšší čas to
systémově změnit.
Kde byste na to vzal peníze?
Jak už jsem zmínil výše, peníze v ČGF
jsou. A nemyslím tím členské příspěvky.
Do federace přitékají každoročně ne-
malé zdroje z MŠMT a ČUS. Opět jde
Český výkonnostní golf je ale ve fázi, kdy mu
kromě jiného chybí také jasné metodické vedení
od nezpochybnitelné autority minimálně
evropského formátu.