Page 107
WWW.CASOPISGOLF.CZ
105
Na Maui, druhý největší havajský ostrov,
přilétáme z východu, a tak ho máme ce-
lý jako na dlani včetně jeho dominanty –
stále aktivní sopky Halekaly. Na první po-
hled nehostinný kus země, lávová pole,
tropický prales, ani známka po civilizaci.
Jakmile však náš Boeing 737 společnosti
Aloha Airlines stočí svůj kurz na sever
podél pobřeží a zahájí přistávací manévr,
začínají se v hloubce pod námi objevo-
vat první obydlí, obdělávaná půda a pře-
devším golfová hřiště.
Celé jihozápadní pobřeží je jimi doslova
poseto. Než náš letoun dosedne na ran-
vej letiště v Kahului, napočítám jich přes
sedm – což však není ani polovina z cel-
kového počtu, jež tento tropický eden
nabízí.
Golf sice neměl být hlavní náplní naší
dovolené, ale poté co jsme golfový svět
viděli z výšky a na místě prošli desítky
golfových nabídek a letáků, nemohli
jsme si nezahrát. Na Maui jste v golfo-
vém ráji, tudíž zde není hříchem jablko
nakousnout. Hříchem je nesníst ho celé.
Ubytovali jsme se v pronajatém apart-
mánu v residenčním „městečku“ Wailea.
To je v podstatě pás hotelů a apartmá-
nů vzniknuvších v nepříliš vzdálené
minulosti, táhnoucí se podél jihozápad-
ního pobřeží až téměř k jeho nejjižnější-
mu cípu. Za humny tak máme pět golfo-
vých hřišť. Tři z nich, Wailea Old Blue
Course, Wailea Gold Course a Wailea
Emerald Course spadají pod Wailea Golf
Club, k Makena Golf Club se pak řadí jen
o něco jižněji položená hřiště North
Course a South Course.
Naše volba padla na hřiště Wailea Old
Blue Course z dílny Artura Jacka Snydera.
Osmnáctka o délce 6 765 yardů byla do-
končena v roce 1972 v době, kdy v okolí
nebylo nic než pár farmářských usedlos-
tí. Od té doby se však situace změnila
a více než polovina fervejí je lemována
malými bungalovy, nad kterými se po-
zvolna zvedá vulkán Halekala.
Těsně před polednem za teploty okolo
36 °C přijíždíme na parkoviště golfové-
ho klubu. Přestože do klubovny to není
dál než 100 metrů, nakládá nás usměva-
vý mladík do vláčku, skládajícího se ze
čtyř propojených golfových vozíků, a vy-
váží nás mírným kopečkem až do stínu
ke klubovně.
Zde již bellman uctivým pozdravem „alo-
ha“ otevírá vchod do luxusních prostor re-
cepce golfového areálu. Přestože původní
cena fíčka měla být okolo 140 dolarů, na-
konec každý z nás vydá za 18 jamek jen
stovku, v ceně je i luxusní elektrický vozík
s dvěma litry vody pro každého, ruční-
kem, monitorem a GPS.
Díky tomuto systému v každém okamži-
ku hry víme, jak daleko se nachází jamka
a jaké nástrahy na nás vpředu číhají. Na-
víc každému odpalu z týčka předchází
virtuální rada místního profesionální tre-
néra, jak nejlépe jamku zahrát.
Na naše poměry kosmicky vybaveni jsme
slovy „good luck“ vyprovozeni na odpa-
liště první jamky. Par 4, délka 362 yardů
z bílých odpališť a … naše obavy z pana-
merické ostudy se nenaplňují. Drajv letí
krásně rovně a přistává daleko na ferveji.
Nádhera. V podobném duchu pokračuje-
me celých osmnáct jamek. Hřiště není
nikterak těžké. Zahraje si na něm oprav-
du každý. Na Havaji se vás na hendikep
nikdo neptá, golf je tady sportem pro
každého a zejména pro radost.
Na osmičce nás dojíždí usměvavý maršál.
Opravdu zde nedohlíží na rychlost hry
a průchodnost hřiště. Kromě nás tu hraje
maximálně pět flajtů. Když zjistí, že jsme
z Čech, dlouho vzpomíná, jak v osmaše-
desátém sloužil v Německu a jak bezmoc-
ně zpoza hranic přihlížel okupaci Česko-
slovenska. Inu náhoda. Člověk si najde
PŘIPRAVIL:
Jan Vlášek