Page 14
12
|
GOLF
Jde o hodnoty, které jsou vysoko nad
horizontem jednoho golfového turnaje,
jednoho roku, jedné generace, jednoho
národa. Jde o to, co je vlastně nejdůle-
žitější v lidském životě a v naší palčivé
touze po seberealizaci. Jak velký je
vlastně význam vítězství a jak velký ne-
úspěch znamená nevyhrát?
Tiger Woods podle mého soudu zvolil
okamžik návratu velmi chytře. V Augus-
tě měl všechny okolnosti pod kontro-
lou, nehrozily nepříjemné incidenty.
Všemocné vedení Masters dokonce za-
stavilo lety nad hřištěm, aby Woods ne-
byl obtěžován přelety malých letounů
s provokativními plakáty. Diváci byli
opravdu golfoví a srdeční a „hříšného
syna“ dobře přijali.
Také dělené čtvrté místo nebylo žád-
nou ostudou. To vše si také myslel tele-
vizní komentátor stanice CBS, který dě-
lal rozhovor se světovou jedničkou
hned poté, co Woods skončil turnaj po-
sledního dne na 18. jamce. Komentátor
naznačil v otázce, že Tiger má zřejmě
důvody ke spokojenosti. Odpověď
golfové hvězdy byla – alespoň pro
mne – šokující.
Woods zhodnotil svůj návrat slovy: „Pro
mne není cílem účastnit se turnajů, ale
vyhrát je. A proto nemohu hodnotit
svou účast v Masters jako úspěšnou.“
Tato věta mne překvapila v okamžiku,
kdy zazněla, a stále mne ještě nutí
k přemýšlení. A zřejmě mne bude ještě
dlouho pronásledovat. Není totiž úplně
snadné rozhodnout, jaké „sdělení“ při-
náší, pokud se týká hodnotového žeb-
říčku a etiky.
Na jedné straně je nutno přiznat, že
Tiger promluvil s neobyčejnou mírou
otevřenosti. Pro mnoho našich spolu-
občanů skutečně platí to, že v soupe-
ření o úspěch a velké balíky peněz je
podstatné jen vítězství. Pokud by exis-
toval nějaký přístroj k měření upřím-
nosti, tak by asi Woodsovi za jeho od-
pověď naměřil 9,999 z 10 možných
stupňů.
Tahle syrová upřímnost však otevírá
mnoho dalších komnat a Pandořiných
skříněk. A celý tento problém, zda je
důležité se účastnit, nebo zda má vý-
znam pouze a jedině vítězství, nutně
přivolává „do hry“ ducha barona Cou-
bertina, zakladatele novodobých
olympijských her.
Pierre Frédy, baron de Coubertin, je
v krajích českých a moravských vzpo-
mínán především díky údajnému citá-
tu, že „není důležité zvítězit, ale zú-
častnit se“. S touto „olympijskou
ideou“ jsme však na tom u nás podob-
ně jako s naší historií a identitou, které
účelově pokřivil mimo jiné i spisovatel
Alois Jirásek a jeho pozdější komunis-
tičtí propagátoři.
Myšlenku barona Coubertina o význa-
mu vítězství někdo u nás při uvedení
do jazyka českého kastroval tak, aby
byla ještě pacifičtější, až se stala bez-
pohlavní, pasivní.
Ve skutečnosti baron Coubertin zfor-
muloval základní myšlenku čestného
sportovního soupeření takto: „L‘impor-
tant dans la vie ce n‘est point le triom-
phe mais le combat; l‘essentiel, ce
n‘est pas d‘avoir vaincu mais de s‘être
bien battu“. Možný překlad je následu-
jící: „Důležitý v životě není okamžik ví-
tězství, ale boj o ně; to nejpodstatnější
není, jestli jsme zvítězili, ale to, že
jsme se o vítězství bili.“ A to je tedy
zatraceně jiná káva než ta naše obvyk-
lá „pasivní verze“…
Je v tom opravdu velký rozdíl. Zdá se
mi, že díky výroku Tigera Woodse jsem
konečně nyní schopen vidět celé spek-
trum možností, jak si lze v životě počí-
nat, čeho si vážit. Vidím jasně po jed-
nom extrému na každé straně a cestu
mezi nimi.
Filozofii, že význam má pouze vítěz-
ství, považuji za extrémní a povrchní.
Jak v golfu, tak i v naprosté většině na-
šich dalších životních bojů, zápolení
a usilování nemůžeme čekat, že bude-
me vždy vítězit. Cenit si jen vítězství je
způsob myšlení, který je nebezpečně
zjednodušený a v důsledku i demo–
ralizující.
Avšak ani redukovaná verze olympij-
ského ideálu „na motivy Coubertina“,
která u nás zdomácněla, není tím nej-
lepším návodem, jak si počínat ve
sportu a v životě. Je to svým způsobem
opačný extrém. Životní postoj „fair
play“ nelze redukovat na pouhý pasiv-
ní fakt účasti. Takový pasivní postoj
občana se hodí jen diktaturám…
Velmi vhodné je připomenout v této
souvislosti výrok patrně největšího gol-
fisty historie Jacka Nicklause, že „příliš
vysoké i příliš nízké cíle mají společnou
schopnost člověka demoralizovat“.
Myslím, že zdravý sportovní duch ne-
najdeme v extrémech. Není v hyper-
pragmatické filozofii oceňující jen ví-
tězství za každou cenu, není ani
v „kastrované pasivní verzi“ Couberti-
nova ideálu, kde stačí pouhá účast ja-
ko na schůzi.
Zdá se mi, že je na čase objevit skuteč-
ného Coubertina, který říká, že sám
akt vítězství není sice to hlavní, ale
nejdůležitější je o vítězství velmi tvrdě
bojovat, bít se do posledního dechu.
A když pak výsledková tabule ukáže,
že jsem skončil třeba „jen“ na čtvrtém
místě, je čas začít sbírat odvahu a síly
k novému boji o příští výhru, nikoliv
pouze k účasti.
SVĚTOVÝ GOLF
|
Tiger Woods
Jakou cenu má vítězství?
Překroucený Coubertin, syrově pragmatický
Tiger Woods a co je vlastně v životě nejdůležitější
Píšu tyto řádky 12. dubna 2010, den po skončení Masters.
Ale datum, kdy jsem se rozhodl ony myšlenky sdílet,
není příliš důležité, protože mne ke psaní přiměl pocit,
že se jedná o něco velmi důležitého, něco, co přesahu-
je běžná měřítka publicistické aktuálnosti.
Text: Ondřej Kašina, foto: ČTK
Jak v golfu, tak i v naprosté většině našich dalších
životních bojů, nemůžeme čekat, že budeme vždy
vítězit. Cenit si jen vítězství je způsob myšlení,
který je nebezpečně zjednodušený.