Page 26
ROZHOVOR
|
Karel Skopový
24
|
GOLF
Dlouhodobě dáváte najevo, že i vám zále-
ží na co nejvyšší úrovni domácích hráčů,
přesto mám pocit, že se vám ne všechny
současné kroky podporující výkonnostní
růst českých hráčů zamlouvají?
Celý život pracuji zejména s mládeží a po-
kud cítím zájem, snažím se každého posu-
novat vpřed, tak jako své syny, ze kterých
jsou dnes úspěšní golfoví profesionálové.
Těžko se ale mohu ztotožnit se současným
trendem, který – v tom lepším případě –
nabídne relativní šanci ve výkonnostní či
rozvojové reprezentační skupině jen něko-
lika málo jedincům, po kterých, když s gol-
fem skončí nebo třeba jen „zestárnou“,
zeje opět velká černá díra, zatímco drtivá
většina žádnou šanci nedostane.
Máte pocit, že současný systém Trénin-
kových center mládeže je pro zásobení
českého golfu talentovanými a motivo-
vanými hráči nedostačující?
Proti těmto centrům coby základnímu
kameni systému soustřeďujícímu zájem-
ce o sportovní golf určitě nic nemám.
Naopak. Sám jsem jejich koncepci pro
Českou golfovou federaci v roce 2001 vy-
tvářel. Bohužel nebyla dodržena některá
doporučení, a tak je úroveň současných
TCM zcela nesouměřitelná. Navíc z nich
místo intenzivní a odborné (!) práce s ta-
lentovanými hráči jen supluje takovou
klubovou „družinu“, kam rodiče odpo-
ledne odkládají své děti. A v takovém
prostředí se jen těžko rodí hvězdy.
Takže nejvíce postrádáte prvek
konkurence?
Ne úplně. Mně chybí především viditel-
nější pocit naděje pro mladé hráče, vzá-
jemná důvěra mezi reprezentačním tre-
nérem s jeho asistenty a jednotlivými
středisky a v neposlední řadě změna stylu
nadstavby, v tomto případě reprezentač-
ní přípravy. Není žádným tajemstvím, že
z některých TCM je to do reprezentační-
ho výběru o hodně blíže než z jiných
(a to nemluvím o geografických vzdále-
nostech), proto k nim i talentovaní hráči
přestupují. Tato TCM pak mají lepší vý-
sledky, a tím i finanční hodnocení. Pře-
stupový řád žádný, copak je to spravedli-
vé? A s těmito „komplikacemi“ související
trable zdaleka nekončí.
Chcete říct, že nominací spíš začínají?
Jak jinak mám pojmenovat stav, kdy po
několika letech usilovné práce trenéra
i jeho žáka a úspěšném dovršení první
etapy přípravy přijde sice pozvánka na
soustředění reprezentační skupiny, ale
žák, odjíždějící na kemp plný nadšení
a sebedůvěry, se za jediný den vrací zpět
„poražen“, že musí změnit tohle, tohle
a tohle, jinak se nedostane dále. Má po-
cit, že mu to ten jeho trenér říkal jinak,
než to říkají ti reprezentační, jak to, že
to ten jeho neviděl? A kdo pracuje s dět-
mi, ten ví, jak jsou vnímavé. Kolik tento
způsob vychoval špičkových hráčů? Ne-
chci počítat, ale stačí mi jedna ruka. Je
to pořád dokola. A co to stojí peněz.
S analýzou švihu, jako podmínkou
dalšího výkonnostního růstu, tedy
nesouhlasíte?
Ale ano, uvědomte si, že mluvíme už
o reprezentantech s velice nízkými
hendikepy i spoustou odehraných kol.
Trénuji už spoustu let, a tak z osobní
zkušenosti vím, že kvalifikované úpravy
švihu na této úrovni nemůže provádět
někdo, kdo se s hráčem vidí dvakrát,
třikrát do roka na pár minut. Cizí ana-
lýza bez znalosti souvislostí spíš uškodí
a hráče bezpečně srazí zpět, než aby
ho katapultovala na cestě k vrcholu.
Historie je plná promarněných talentů
a neúspěchu pracovitých hráčů jen
kvůli špatnému přístupu k nim. Nehle-
dě na to, že ty výběry, tudíž i změny,
přicházejí v době mentální a růstové
puberty. Kolik vybraných hráčů nepro-
jde těmito změnami bez úhony a kolik
nevybraných vyjde z té puberty silněj-
ší? Vlastně je to veliká částka vložená
do velkého neznáma. V tomto čase by
měli hlavně hrát a hrát. Tady je to při-
rozené síto. Vytvořme podmínky pro
ně a pro jejich hru i v cizině.
Nemyslíte, že o co snáze se kritizuje,
tím komplikovanější bývají řešení?
Pokud má někdo ambice vytvářet
„ reprezentační“ švih, pak by měl začít
pracovat nejprve s trenéry, kteří dnes
a denně s hráči pracují. Navíc švih je
jen prostředek, abyste golf mohl hrát,
abyste ho ale hrál dobře, potřebujete
KDYŽ ŠPATNÝ
PORÁŽÍ HORŠÍHO…
Stejný cíl nemusí zákonitě přinášet stejný pohled i na cestu, kterou se k němu dát.
Spíš naopak. Zejména rozdílné zkušenosti pak často přinášejí zcela odlišné řazení
hodnot či důraz na souslednost jednotlivých kroků, vedoucích ke společnému cíli.
Pokud jsou navíc pronášeny člověkem s podobnými zásluhami, jaké má Karel Skopový,
měli bychom je přinejmenším znát.
Mně chybí především viditelnější pocit naděje pro
mladé hráče, vzájemná důvěra mezi reprezentačním
trenérem s jeho asistenty a jednotlivými středisky
a v neposlední řadě změna stylu nadstavby, v tomto
případě reprezentační přípravy.