Page 64
DRIVING
|
Sociální sítě
62
|
GOLF
Znáte to, dohrajete jakýsi turnaj, na kte-
rý jste bůhvíproč dostali pozvánku od
firmy, o níž jste nikdy neslyšeli, a kdesi
na druhém konci republiky se ptáte,
jestli ještě v té naší republice vůbec jste
a proč třeba teď raději na kole se zbyt-
kem rodiny nebrázdíte šumavské
pahorky.
Co naplat, není čas se v takové situaci
obtěžovat čekáním na devatenácté
jamce na vyhlášení výsledků v milé
společnosti spoluhráčů, dobrého jídla
a pití. Raději – i přes drobné výčitky
svědomí, které jsou naštěstí kilometr
za branou areálu ty tam – briskně na-
házím nádobíčko do svého esúvéčka
a za tónů empétrojek pádím domů,
kde si pak v klidu tiché, útulné pracov-
ny všechna skóre „sjedu“ na federač-
ním serveru.
Namísto živé diskuse o tom, jakým ra-
nám se kde příště raději vyvarovat, co
dělám špatně, když zrovna všechno há-
zím doprava, odkud kam nejčastěji fou-
ká vítr nebo kam svou příhrou posadit
míč na posledním grínu, dávám před-
nost stažení herní statistiky ze svého
pédéáčka.
Počty patů, umístění drajvů a další da-
ta, jejichž sběru jsem obětoval onu
společenskou konverzaci se spoluhrá-
či, teď hodím do specializovaného
softvéru, který jsem si před měsícem
koupil na nějakém americkém é-šopu.
Jedním klikem myši zjistím, že sedmič-
kou železem hraju průměrně 147 metrů,
že v oblasti označené „putting green“
bych měl trávit daleko více minut
a že jsem nezaznamenal ani jediný
„sand-save“.
Ještěže na webu mého oblíbeného časo-
pisu najdu slovník golfových výrazů, díky
kterému už vím, že bych měl přece jen
občas trénovat hru z písku. Když já tak
nerad vysypávám ten žlutobílý mor
z mých adidasek.
Dokonce i oficiální pravidla už mám
k dispozici ve svém iphone, kdybych ná-
hodou nemohl ve svízelné situaci nali-
stovat v tištěných pravidlech (která mi
stejně jako loni po dvou kolech v prud-
kém lijavci hned z kraje sezony na jedné
akci pod Ještědem zvlhla) to správné
rozhodnutí.
Ano, vypadá to, že počítač (a telefon
v jednom) už mi dovolili používat i na
hřišti. Tak že bych přímo z grínu nená-
padně poslal pozdrav kolegům, kteří se
o pár kilometrů potí v sedle bicyklu, ale
jistě si také našli minutku, během níž se
jako já napíchli na síť, aby ukojili potře-
bu celého světa vědět, co zrovna kde
a s kým děláme? Vždyť je to dnes snad
povinnost.
Přišel jsem domů, zapnul jsem firemní
ajbíemko, které mě dennodenně okrá-
dá o 60 minut času, kdy musím čekat
na spuštění, restart, připojování či od-
hlašovaní bůhvíčeho. I kdybych mohl
místo toho trénovat patování, stojí to
za to, vždyť jsem zrovna najel do dis-
kuzního fóra a řeším, jestli vyměnit
svou Cobru za Wilson. Prý ten jejich
nový drajvr opravdu „odpouští“. Kdy-
by mi tak ještě manželka odpustila
hodiny, které věnuju své největší
droze.
Měl bych se věnovat dětem. Hned, ješ-
tě se připojím na twitter a stejně jako
dalších milion fandů tohoto výtečného
hráče se podívám, jak roste nové ště-
ňátko Iana Poultera. Na tomto komu-
nitním webu je už na třicet předních
DVACÁTÁ JAMKA
Zrovna čtu nový „tweet“ Iana Poultera, před chvílí jsem se stal fandou časopisu Golf
na facebooku, pomalu otvírám link na video, jak John Daly drajvuje z plechovky piva,
a ještě se stihnu podívat, jestli můj kolega z práce na včerejším turnaji ve Varech
zahrál na sedmičce berdíka. Už i já, golfista, žiju naplno ve světě nul a jedniček.
Autor: Jaroslav Sdílený