Page 112
CESTY ZA GOLFEM
|
Litva
110
|
GOLF
ZELENÁ JE TRÁVA…
Dnes je sice už téměř stejně tak velká,
či spíš malá, jako my, ale oproti nám
má jen asi třetinu obyvatel. Ti se sta-
hují, ostatně jako všude, hlavně do
velkých měst, nejvíc do litevské me-
tropole – Vilniusu. Ten je plný nejen
historických budov, nejvíc jich je z ob-
dobí baroka a klasicismu (kromě staré
části, se zbytky hradu nad řekou Ne-
ris), ale i zeleně, v tomto směru patří
k světové špičce.
Travnaté plochy plné stromů, keřů či
květin najdeme téměř všude. Je zde
i hodně čisto, a to nejen na ulicích, ale
i „nahoře“, v ovzduší. Je to dané zejmé-
na tím, že většina místních obyvatel ne-
používá auto, nýbrž jízdní kolo, neboť
zde najdeme dokonale propracovanou
síť cyklistických stezek.
Našinci pak bude Litva sympatická ještě
z jednoho důvodu, nejčastěji se tu pijí
dva nápoje, ke kterým máme velmi blíz-
ko, medovina a pivo. Značky jako Ute-
nos či Kalnapilis jsou velmi chutné, na-
konec ne nadarmo má podíl ve čtvrtém
největším litevském pivovaru Plzeňský
prazdroj. Pokud jde o Vilnius, za zmínku
stoj také nedaleký hrad Trakai, maje-
státně se vypínající nad jezerem.
Neobvyklé není ani velké množství cír-
kevních svatostánků, spíš jejich pest-
rost, katolické kostely (nejznámější je
svaté Anny) stojí třeba hned vedle evan-
gelických či pravoslavných budov, mezi
nimiž vyniká Chrám svatého Mikuláše.
Litevci, přestože dnes patří k silně věří-
cím národům a návštěva kostela je běž-
ná i u mladé generace, totiž křesťanství
přijali hodně pozdě. Nicméně pohanští
vládci projevovali vůči němu i dalším
náboženským směrům až nebývalou
toleranci.
KDE NEZNAJÍ DOPRAVNÍ ZÁCPU
Kdo se rozhodne prozkoumat zemi dů-
kladněji, a že je co poznávat, ten se už
bez auta neobejde. Nejen našince pře-
kvapí velmi malý provoz na silnicích,
slovo dopravní zácpa tady vůbec ne-
znají. Vděčí za to dvěma výše zmíně-
ným faktorům – používání kola
na kratší vzdálenosti, tak do třiceti
kilometrů, a nevelkou hustotou zalid-
nění, 52 osob/km
2
.
Kromě víkendů, kdy se lidé z měst houfně
vydávají na chalupy – další věc, kterou
mají s námi společnou – ve volné krajině
prakticky nepotkáte živáčka. Jiné to lec-
kdy není ani na malých vesničkách, kde
v lepším případě žije jen několik starších
obyvatel. Hodně domků je ze dřeva, které
vždy bylo snadným a levným stavebním
materiálem, a jsou žlutě natřené, což
v kontrastu se zelení kolem působí velice
sympaticky, stejně tak jako typické pro-
sklené verandy.
Uprostřed vesnic – jen málokdy lemují
silnici, jak bývá obvyklé, nejčastěji jde
o jakýsi shluk osamělých usedlostí ukry-
tých mezi stromy – a stejně tak na roz-
cestích jsou rozesety kříže a menší sošky
s náboženskými motivy. Pro samotáře či
společností unavené jedince, toužící být
alespoň na chvilku „daleko od hlučícího
davu“, je Litva ideální zemí, mohou se
posadit do trávy a libovolně dlouho, aniž
by je kdokoli či cokoli rušilo, rozjímat
nad osudem lidstva či svým vlastním.
Text a foto:
Michal Křeček
Celé hřiště je zasazeno do březového a borového lesa.
Travnaté plochy plné stromů, keřů či květin
najdeme téměř všude. Je zde i hodně čisto, a to
nejen na ulicích, ale i „nahoře“, v ovzduší.