Page 119
WWW.CASOPISGOLF.CZ
117
Psát o všech dobrotách, co tady produ-
kují, nemá smysl, je toho hodně ještě
z časů našich babiček – tady se nestydí
dělat věci po svém. Klidně si můžete
dát kus vepřového s bramborovým
knedlíkem se špekem, pstruha na bylin-
kovém másle nebo kapra z vedlejšího
rybníka, plněné povidlové taštičky,
borůvkové knedlíky či ručně válené
šulánky…
Perzy je asi tři kilometry od hřiště,
honosí se přídomkem „nejsevernější
restaurace Rakouska“ – přes louku se
díváte na les, který už patří k Čechám.
Ale honosit se může i mnoha ocenění-
mi a gastronomickými cenami, často je
dokonce uváděn v průvodci gurmánů
Gault Millau. V podstatě je součástí
resortu Haugschlag.
Svou největší (ale trochu pochybnou)
chvilku slávy zažil hostinec před 60 lety.
Tehdy skupina montérů zaváděla do
Rottalu elektřinu a několik z nich se
chtělo zúčastnit místního květnového
„Kulturfestu“ – květinové slavnosti. Od-
mítli ale zaplatit tři šilinky vstupného
a místní si to s nimi začali vyřizovat. Br-
zy se strhla bitka, do níž se zapojila
spousta lidí, trvalo to několik hodin, řa-
da těžkých a lehčích zranění, několik
rváčů strávilo dlouhé měsíce ve vězení…
Tehdy byla malá hospůdka na prvních
stránkách novin.
Restaurant Schindler v hlavní budově
haugschlagské klubovny je jiný, moderní,
slušňácký, ale na nějaký přepych si ani
tady nehrají. Pokud zde spíte, zjistíte, že
snídaně je dokonalá – je tady všechno
a v rakouské kvalitě, od pečiva z místních
zdrojů, přes všechny standardní součásti
až po domácí marmelády a namíchané
jogurty. Proto tady často snídávají i hráči,
kteří přijedou ráno na turnaj.
Večer – pokud je party po turnaji, mívá
zase nějaké téma. Ale super se tu nají-
te i bez turnaje, v rámci polopenze.
Nemám moc rád, když se v nabídkách
pobytových balíčků rakouských hotelů
vyskytuje slovo Verwöhnpension –
v překladu něco jako rozmazlující
strava.
Často to bývá pětichodový cyklus ma-
ličkých porcí, obřad, který trvá i dvě
hodiny. Nemám tohle protahování ve-
čeře rád, však jsem se kvůli němu nau-
čil kouzelné slůvko „zügig“ – plynule,
když jde o rychlost podávání dalších
chodů.
Tady v Schindleru to běží jinak. Často
narazíte na českého číšníka, „zügig“ to
tu běží samo od sebe, a hlavně – snad
nikde neumějí tak dobře připravovat
maso, kterým při hlavním chodu vůbec
nešetří.
Na „vině“ je asi nejvíc místní šéfkuchař.
Ten je nositelem mezinárodního oce-
nění „Meisterkocher“, kterým se může
chlubit jen asi 400 lidí na světě. Ale
i kdyby ho neměl… těch pět chodů
mne tady nikterak nemučí, probouzí
se ve mně gurmán, užívám si a přejím
se tady s chutí a bez výčitek.
Místní kuchyně začíná expandovat
i do dalších sfér. Začalo to nabídkou
různých domácky vyrobených produk-
tů – ty zmíněné marmelády, sádlo,
špek a podobně – pokračování obsta-
rají zdejší kurzy vaření: ideální pro
manželky – negolfistky, které mají
o zábavu postaráno, zatímco páníček
hledá míčky po lese. Nedávno začali
s bufety – jednou týdně je strava
podávána formou volného bufetu.
Takže shrnuto: priority se mění a přesou-
vají, ale tahle gurmánská, jež u mne pro-
puká vždycky v Haugschlagu, je setrvalá.
A má to víc než dobré důvody…
Perzy dnes...
...a před 100 lety, kdy tu nebyla jen hospoda, ale zároveň i hokynářství.